Pokud ne, pak bych vám chtěla představit knihu Michala Sýkory s názvem Modré stíny, která právě vyšla v nakladatelství Host.

Michal Sýkora (*1971) vystudoval Filosofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, kde od roku 1998 také působí na Katedře divadelních, filmových a mediálních studií. Mimo vědecké práce se zabývá i detektivním žánrem – se studenty připravili k vydání monografii Britské detektivky: od románu k televizní sérii. V roce 2012 vydal svoji první detektivku – Případ pro exorcistu. V něm poprvé, ale ne naposledy, představil kriminální tým vedený policejní komisařkou Marií Výrovou.

V románu Modré stíny se opět setkáme s „Velkou Sovou“, jak přezdívají kolegové Marii Výrové. Je to statná padesátnice, která mimo odporu ke střelným zbraním vlastní velkou zásobu desek Boba Dylana, jehož jest fanynkou. Případ, který ji tentokrát zaťukal na dveře, z počátku vypadá prostě: zavraždili docenta Ondřeje Chalupu přímo v kanceláři na univerzitě a novináře Milana Březinu v jeho bytě. Oba se velmi zajímali o kvestora (hlavního ekonoma) univerzity, který dokázal legálním způsobem zafinancovat ze státních dotací jak přestavbu univerzity, tak stavbu svého sídla. Motiv je tedy jasný. Nebo snad ne? Jenže kvestor má za zády nejvyššího šéfa policie – ministra vnitra. Jak se mu dostat na kobylku? A vraždil vůbec on? Marie Výrová má pořádně zamotanou hlavu. Mladá kriminalistka Kristýna Horová je odstavena z vyšetřování kvůli osobnímu zainteresování na případu, její kolega Pavel Edelweiss dostává výhružné maily. Kdo se snaží rozložit celý vyšetřovací tým? Nepodceňuje síly „Velké Sovy“?

Napínavý román Modré stíny je zajímavý z více stran. Nejdříve bych vyzdvihla dokonalou znalost prostředí univerzity, která autorovi pomohla vykreslit její atmosféru. Zákulisní jednání, možné machinace s penězi, podmínky habilitace profesorů – to vše má čtenář možnost poznat, navíc se prochází skutečnými prostorami olomoucké univerzity, což dodává dílu na autentičnosti.

Dále stojí za zmínku i výborně podaná psychologie jednotlivých postav. Jsou naprosto uvěřitelné, protože ani jeden z týmu detektivů není super hrdinou bez kazu. Marie Výrová řeší svoje strachy pomocí kamarádky psycholožky, Pavel Edelweiss svádí boj se svůdnou matkou kamarádky své dcery, ale i se svojí tchyní, Kristýna si vybírá jako partnery starší ženaté pány, ale zároveň jí už tikají biologické hodiny. Dokonce ani „padouchové“ nejsou jenom černí, i oni mají své šedé stránky.

Vypíchla bych také skvělé rozkrytí dnešních politických her. Různé „kamarádšofty“ v nejvyšší politice, mocenské kliky a jejich zájmy. Rozhodně tím ale není román zahlcen, jak jsem se z počátku bála. Je tam toho pouze tolik, kolik potřebujete k pochopení děje.

Navíc Michal Sýkora umí psát. Jeho styl je svižný, čtenáře napíná, předkládá stopy, naznačuje směr pátrání, udržuje pozornost různými nečekanými zvraty, aby si dokonale užil vyvrcholení, které je překvapivě akční jak z amerického filmu. A po dočtení si zvláště čtenářky neodpustí jednu otázku. Jakou? Přečtěte si sami a uvidíte.

Já se tedy moc těším na pokračování, které má Michal Sýkora rozepsané, a doufám, že trilogií jeho detektivní tvorba neskončí. Byla by to totiž velká škoda.

Přečtěte si ukázku z knihy i podrobnější informace o ní i o autorovi na našem webu.

Související knihy

Sýkora, Michal

Host, 2013