Knihu O smyslu českých dějin, která obsahuje statě Josefa Pekaře, vydalo roku 2013 nakladatelství Leda.

Profesor PhDr. Josef Pekař (12. dubna 1870 – 23. ledna 1937) se narodil v Malém Rohozci. Maturitu vykonal na gymnáziu v Mladé Boleslavi, poté se vydal studovat historii do Prahy. Již ve svých dvaceti letech článkem v časopise Athenaeu dokázal, že název „Hrubá Skála“ se vyskytuje až v 17. století a slavný Rukopis královédvorský je tudíž padělek. O tři roky později promoval prací Kandidatury krále Přemysla Otakara II. na německý trůn, kde ukázal, že se Přemysl Otakar II. o císařský trůn ucházel sám.

Po roce 1895 se Josef Pekař stal autorem Českého časopisu historického, který poté třicet let redigoval. Roku 1897 se habilitoval prací Dějiny Valdštejnského spiknutí, kde Valdštejna ukázal jako váhavého zrádce. Ještě téhož roku doložil význam české kultury pro Evropu v odmítavé odpovědi na protičeský článek Theodora Mommsena. V roce 1898 napsal přehled české historiografie. Jeho práce Nejstarší kronika česká dokázala, že legenda tzv. Kristiána, kterou Josef Dobrovský pokládal za padělek, pochází doopravdy z 10. století. Dále vydal například Knihu o Kosti, popisující šlechtický život za třicetileté války a poměry poddaných v 17. a 18. století, titul Světová válka, věnující se otázce zavinění první světové války, Bílá Hora a Žižka a jeho doba.

Josef Pekař zahájil dlouhý spor o smysl českých dějin odmítnutím myšlenky, že by smyslem českých dějin byla náboženská myšlenka humanity. Spor o smysl českých dějin je označení polemiky, která se odehrávala přibližně v letech 1895 až 1938 a jíž se účastnily přední osobnosti české filosofie (např. Tomáš Garrigue Masaryk) a české historiografie (např. Josef Pekař, Kamil Krofta). Zásadním prvkem sporu byl rozpor mezi Masarykovým a Pekařovým pojetím českých dějin.

Titul O smyslu českých dějin obsahuje celkem šestnáct Pekařových esejí (například Svatý Václav, Kristián, K boji o Husa, K výročí Lipan, Bílá Hora, Paměti sedláka Josefa Dlaska a K jubileu Palackého), které čtenáři přibližují Pekařovo pojetí dějin. Jeho základním principem je to, že historik má pochopit dobu z ní samé, má poznat a procítit jejího ducha. Dějepis měl podle něj mít vědecký základ, ale přínos historika by měl být v procítění a zobrazení dávné doby. Pekař se snažil svým dílem dokázat, že historie není bezduchá věda založená na nudných letopočtech, ale že je to věda zkoumající život konkrétních lidí. Pekař se tím rozcházel s dějinnou filozofií a výkladem dějin Palackého a Masaryka.

Ačkoli patří Pekař ke starší generaci historiků, časovost jeho díla je zachovávána jeho snahou o poctivost a objektivitu. Pekař se nikdy nesnažil do svých tezí vpracovávat předem nachystaná tvrzení a snažil se nevkládat do nich žádnou ideologii. Pro moderní čtenáře zajímající se o historii je velmi přínosné, že jeho závěry nijak neodporují dnes známým faktům. Statě vybrané pro sborník O smyslu českých dějin vznikly v různých obdobích Pekařovy tvorby. Zahrnují české dějiny od jejich počátku až po naši dobu. K nim je připojena i úvaha o smyslu českých dějin, která nutí čtenáře k zamyšlení.

Zdroje informací:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Peka%C5%99

Kutnar, František – Marek, Jaroslav: Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví. Praha 1997, str. 490-502

Související knihy

Josef Pekař

Leda, 2013