Rodák z Kojšova Juraj Jakubisko v letošním roce oslavil kulaté pětasedmdesáté narozeniny. Tomuto jubileu ovšem předcházela událost, která změnila režisérův život. Jeho kojšovké srdce začalo vypovídat službu a umělce zachránila transplantace, díky které se zotavil a má dokonce další filmařské plány. S novým srdcem a elánem se rozhodl napsat knihu vzpomínek, kterou vydalo nakladatelství XYZ, spadající pod Albatros Media. Nazval ji Živé stříbro, tak jak mu kdysi říkávala jeho maminka, když ho pro jeho neposednost přirovnávala ke kuličkám rtuti. Autor do knihy zařadil svoje vzpomínky na období od útlého dětství až do sedmdesátých let, kdy byl označen za nepřítele sovětského lidu a jeho filmy byly na dlouhou dobu uloženy do trezoru.

Ukázka z knihy:

Máma mi říkala, že létám jako živé stříbro, protože ho mám v srdci. Možná, že to v životě chodí jinak než v bonmotech. Ti, co létají příliš vysoko a zdají se všem malí, malými navždy zůstanou. (str. 318)

Juraj Jakubisko se narodil 30. dubna 1938 do rodiny otce Michala a matky Alžběty, čtyři roky po něm přišla na svět sestřička Melanie, kterou oslovovali kouzelným jménem Melanka…

Prvních šest let života strávil malý Jurka v zapadlé slovenské vesničce Kojšov. Bylo to období druhé světové války, vzpomínky na dramatické události z této doby se nesmazatelně vryly do jeho paměti. Těsně po osvobození se rodina, včetně babičky, přestěhovala do Košic. Nové prostředí, kamarádi, první okouzlení děvčaty. Bohužel také velká bolest, když maminka Alžběta zemřela v pouhých třiatřiceti letech na tuberkulózu.

Období dětství končí a Jurka odchází studovat do Bratislavy na uměleckou školu, nejdříve zkouší grafiku, pak aranžérství a nakonec se mu zalíbí studium fotografie. V té době ho okouzlí film a touží jít studovat kameru na FAMU.

Jeho sen o studiu se splní, ale až po ukončení vojenské služby. Není to ovšem kamera, ale režie. Nové prostředí mu nesedí, bezprostřední a hlučný Slovák zpočátku těžko navazuje nové vztahy a zůstává osamělým běžcem. Časem vznikají nová přátelství, nové lásky a první filmařské úspěchy.

V druhé části knihy režisér poměrně podrobně vzpomíná na okolnosti vzniku svých prvních úspěšných filmů: Čekají na Godota, Kristove roky, Zbehovia a pútnici… Nechybí zmínky o politické situaci ani pikantní historky z jeho soukromí. Vzpomínka na Janu, Káťu, Johanu, Giovannu, Inge, Zoru…, ale také na nečekanou smrt otce, osud babičky a na dobu, kdy je označen za odrodilce, delikventa a zrádce komunistických idejí.

Ukázka z knihy:

Rozpálený rošt totality přeměnil živé stříbro na obyčejnou rtuť. Zbyly z ní jen výpary, pro mnohé jedovaté. Ale i ty se rozplynuly. Stal jsem se neviditelným na věky věků. (str. 319)

Kniha není pouhou skládankou vzpomínek, ale také svědectvím o době, ve které Jakubisko vyrůstal, o době plné dramatických a tragických událostí i zvratů. Vždyť zažil druhou světovou válku, nástup komunismu, měnovou reformu, Pražské jaro, období normalizace… Všechny tyto události a hlavně osobní zážitky mu byly často inspirací v jeho tvorbě.

Vzpomínky jsou seřazeny chronologicky do 16 kapitol, které jsou tvořeny bezmála 400 krátkými pasážemi. Každá kapitola je označena rokem počátku období, o kterém pojednává, a fotkou z té doby. Text doplňuje poměrně bohatá příloha černobílých fotografií z umělcova archivu. Ty zachycují, mimo jiné, protagonisty jeho prvních filmů, rodinné příslušníky a nechybí ani jeho velké lásky, mimo jiné krásná Olga Schoberová.

Kniha jistě potěší nejednoho Jakubiskova obdivovatele, ale i ostatní čtenáře, a to zejména pro svoji autentičnost, upřímnost a čtivost. Po jejím přečtení nám nezbývá než doufat, že se dočkáme také jejího pokračování, o kterém se sám autor zmiňuje v závěru svého vzpomínání.

Náhledová fotografie použita z knihy Živé stříbro ze str. 341.

Související knihy

Jakubisko, Juraj

XYZ, 2013