Román Jsem roztříštěná je první díl stejnojmenné série od americké spisovatelky Tahereh Mafi. Kniha, jež je autorčiným debutem, oslovila čtenáře po celém světě převážně díky rozsáhlé reklamní kampani, která jejímu vydání předcházela, a díky velmi pozitivním recenzím.

Letos v únoru autorka vydala druhý díl pod názvem Unravel me (volně přeloženo „Rozlušti mě“), který se nakladatelství CooBoo chystá u nás vydat v srpnu. Této knize předcházela ještě novela Destroy me (Znič mě), jež vyšla v říjnu, aby fanouškům zkrátila čekání na druhý díl. Nyní Mafi pracuje na další novele a závěrečném dílu trilogie.

Sedmnáctiletá Juliette nikdy nepocítila, jaké je to být někým milována. Když její rodiče zjistili, že má zvláštní schopnost, začali ji považovat za zrůdu a báli se jí. Stejné reakce se dočkala i ve škole. Její dar totiž vypadá spíše jako prokletí. Koho se dívka dotkne, ten ucítí obrovskou vlnu bolesti, jež může vyústit i v smrt. A právě to se také bohužel stalo. Přestože Juliette nikomu nikdy nechtěla úmyslně ublížit, byla Obnovou, iniciativou, jež ovládla rozpadající se společnost, rodičům odebrána a umístěna do psychiatrické léčebny.

Přestože je dívka v léčebně uvězněná už několik měsíců, z okýnka ve své cele pozoruje, jak moc se v poslední době svět změnil. Většina zvířat kvůli ekologickým změnám vyhynula, stejně jako rostliny, ze kterých zbylo jen pár odolných druhů. Vymírání postihlo také lidstvo. Juliette se tyto změny příliš nedotýkají, alespoň do chvíle, než k ní přidělí Adama, který jí vypráví, co nového Obnova napáchala. Dívka v něm pozná svého bývalého spolužáka, ale netuší, zda i on si na ni pamatuje. Přes prvotní rozpaky se spřátelí, o to bolestivější je pak pro Juliette zjištění, že ji Adam zradil a vše byla jen přetvářka. Časem si však uvědomí, že nic nemusí být takové, jak se jeví na první pohled…

Když jsem tento román dočetla, nemohla jsem uvěřit, že to je opravdu ta knížka, jež sklízí samou chválu. Na začátku jsem měla velká očekávání, avšak zůstala zcela nenaplněna. Přestože autorka přišla s dobrým nápadem napsat příběh o dívce, jejíž dotek je smrtící, nepodařilo se jí toto téma adekvátně zpracovat, a proto vznikl román, jehož první polovina je téměř bez děje a druhá se až příliš podobá příběhům, které známe z jiných knih a filmů.

Z jazykového hlediska je román poměrně čtivý, tedy až na pasáže, kdy se autorka snaží téměř v každé druhé větě používat metafory, který by z úst nevypustila snad ani vzdychající dvanáctka nad svým idolem ze Superstar. Na to, že valná většina knihy je záznamem mnohdy rozporuplných myšlenek hlavní hrdinky, je až obdivuhodné, jak se autorce podařilo zamaskovat v prvních sto stranách potlačený děj. A to dokonce natolik dobře, že by si toho čtenář možná ani nevšiml, kdyby se nesnažil zrekapitulovat, o čem vlastně Jsem roztříštěná je.

Naopak zajímavým prvkem jsou přeškrtnuté myšlenky. Autorka se tak snaží čtenáři naznačit, že na některé věci si Juliette nechce dovolit ani pomyslet, a proto je přeškrtne, jakoby je snad mohla smazat i ze svého srdce.

Hlavní hrdinka Juliette je dívka s nestabilní psychikou. Až do poslední kapitoly je zde stále hrozba, že se dívka pod návalem emocí zhroutí a nikdy se už nevzpamatuje. Juliette také tíhne k sebenenávisti, již má problém překonat. Naštěstí patří mezi vyvolené, kteří kromě nadpřirozených schopností oplývají nezměrnou krásou, což si však neuvědomuje, jelikož se už několik let neviděla v zrcadle.

Právě její krása je jedním z důvodů, proč má náhle hned několik nápadníků, jež mají pravděpodobně sebedestruktivní sklony. V jejich čele stojí Adam, který působí jako typický nebojácný hrdina – milovník. O Juliette má zájem také zákeřný Warner, jenž udělá všechno proto, aby dívku získal. Domnívá se totiž, že jsou si oba velmi podobní (rozuměj zlí), a proto by se k sobě náramně hodili.

Celkově bych knihu Jsem roztříštěná hodnotila jako podprůměrnou. Autorka na začátku románu zmiňuje ekologickou katastrofu, která změnila svět, pouze zkratkovitě, jako by snad neměla téměř žádný význam. Totéž lze říci i o Obnově. Mafi se soustředila hlavně na postavu Warnera, jenž sice hraje klíčovou roli, avšak o chodu této organizace příliš neprozrazuje.

Autorka do děje vsunula také několik akčních scén, které příběh alespoň někam posunuly, i když jejich vyústění bylo předvídatelné. Příliš mě také nepotěšil závěr, u něhož Mafi raději použila řešení ve stylu deus ex machina, než aby vymyslela něco nápaditějšího.

Ačkoli si nemyslím, že se jedná o výjimečnou knihu, s ohledem na velkou reklamní kampaň v zahraničí a mnohé oslavné kritiky se domnívám, že si i u nás najde spoustu fanoušků. Doufejme, že většina z nich bude tento román hodnotit podle toho, co si o něm myslí sami, a ne jen podle mínění, o kterém se domnívají, že je většinové.

Ukázka z knihy

Ráno voní deštěm.

Místností prostupuje pach mokrého kamene a zorané hlíny; vzduch je vlhký a zemitý. Zhluboka se nadechnu, po špičkách přejdu k oknu a přitisknu nos na studený povrch. Cítím, jak se sklo mým dechem zamlžuje. Zavřu oči a poslouchám jemné pleskání ve větru. Kapky deště mi připomínají, že mraky mají srdce. Že ho mám i já.

Vždycky uvažuju nad kapkami deště. Přemýšlím, jak padají dolů, zakopávají o svá vlastní chodidla, lámou si nohy, a když se řinou z oblohy ke svému nejistému konci, zapomínají si padáky. Jako by si někdo nad zemí vyprazdňoval kapsy a nezajímal se o to, kam jejich obsah vypadne, nezajímal se o to, že se dešťové kapky při dopadu na zem protrhnou, že se při dopadu na podlahu roztříští, že lidé proklínají dny, kdy se kapky opováží zaťukat na jejich dveře.

Jsem kapka deště.

Moji rodiče mě vyhodili ze svých kapes a nechali mě vypařit se na betonové podlaze. (str. 10)

Související knihy

Tahereh, Mafi

CooBoo, 2013