Nicméně, nebýt Kathariny Hageny (1967), která knihu napsala, nebylo by hezkého obalu knihy. Hagena se až do napsání knihy Chuť jablečných jadýrek, věnovala literatuře pro děti. Tato kniha je tedy její prvotinou v oblasti nepohádkové literatury.

A hned ve své první knize tohoto typu ukazuje, že pátrá po silných tématech. Na mušku si bere problematiku stáří a s ním spojenou Alzheimerovu nemoc – téma, které se dá považovat za často opomíjené. A to zřejmě záměrně opomíjené. Nikdo přece nechce číst knihu o lidském stáří a jeho strastech. Nebo ne? Hagena ale nemaluje vše na černo. V její knize je tematika stáří dost zásadní, podkresluje sice celý děj, avšak není něčím nostalgickým nebo až morbidním. Hagena stáří i Alzheimerovu nemoc vykresluje jako cosi s životem úzce spojené a na příkladu babičky hlavní hrdinky ilustruje realitu života.

Babička Bertha, která nedávno rodinu opustila, trpěla všemi obávanou nemocí. Autorka podává pravdivý obraz nemocného člověka. Na několika místech v knize dochází k popisu situace. Jedním z nich je následující úryvek.

Ukázka z knihy:

Ve vesnici Berthu skoro všichni znali, takže ji dřív nebo později někdo dovedl zpátky domů, jednou si ovšem s sebou přivezla kolo, které jí nepatřilo. Jindy zase vyběhla z domu v noci. To auto ale včas zabrzdilo. Začala se pomočovat, ruce si umývala v záchodě a znovu a znovu do něj házela různé menší věci: dopisní obálky, gumičky, zohýbané zavírací špendlíky, plevel. Stokrát za den si prohrabávala kapsy a hledala kapesník, a když tam žádný neměla, protože ho před pár minutami vytáhla a strčila do nějaké jiné kapsy, byla z toho celá zoufalá. Nevěděla, co se s ní děje, nikdo s ní o tom nemluvil, a přesto nebylo možné, aby to nevnímala.

Autorka díla v této své práci velmi dobře vystihla atmosféru, ta při čtení dýchá, rozevírá dlaně a nenechá člověka chladným. Tak silný efekt byla autorka schopna vytvořit. Je to právě jedna z věcí, které jsou na knize skvělé, a je to také důvod, proč se kniha záhy po svém vydání stala velmi slavnou a především úspěšnou.

Hlavní hrdinka Iris, která zdědí po zemřelé babičce dům, jím prochází a její toulky opuštěným domem se mísí se vzpomínkami, které ji při objevování již zapomenutých místností a předmětů navštěvují.

Ve svých vzpomínkách si Iris vybavuje okamžiky, kdy se její tety projevily jako osoby s nadpřirozenými schopnostmi. Teta Inga se například nemohla nikoho dotýkat, protože jakmile se někoho dotkla, kopla ho elektrickým výbojem. Vyzařovala proud. I jiné postavy jeví nadpřirozené schopnosti, a autorka tak porušuje pomyslnou linku fantasy světa. Hranice mezi reálným a fantaskním je zdevelmi tenká.

Dílo je zajímavé svou tajemnou a pavučinami ovinutou atmosférou, minulostí přítomnou na každém kroku hlavní hrdinky. A k jeho přednostem patří také krásné zasazení do prostředí. Z vyprávění Iris se zdá, že jablečný sad, který je za domem, je nádherný a prosycený vůní zrajících jablek. I zahrada, o kterou se Iris rozhodne postarat je v knize vykreslena velmi umně a lákavě.

Ukázka z knihy:

Další dny jsem strávila na zahradě. Vytrhávala jsem úplné hory bršlice a vlaštovičníků, opatrně jsem vyprošťovala stonky floxů a kopretin ze vše ovinujících svlačců. Orlíčky, které se vysemenily na cestách, jsem vykopala a zasadila je na záhony. Ostříhala jsem větve šeříků a jasmínu, aby ke keříkům angreštu zase mohlo slunce.

Kniha, která bezpochyby okouzlila Německo, teď přichází na náš trh, aby se pokusila o srdce českých čtenářů. Vzhledem k faktu, že německá kultura není Čechům zase tak vzdálená, myslím, že s čtením této knihy nebude problém ani u nás. Silné téma, jednoduchý styl psaní a přitom tak krásný a uchvacující popis atmosféry. To je Hagenina kniha Chuť jablečných jadýrek.

Související knihy

Hagena, Katarina

Host