Hlavní hrdina, Martin Lipavský, je spisovatel  a stejně jako autor románu si své knihy také sám vydává ve vlastním nakladatelství, miluje muziku a hraje na klávesy a saxofon. Oba tedy mají mnoho společného, což ve čtenáři vzbuzuje zvědavost, do jaké míry je román autobiografický a co se odehrává pouze na papíře.

Vše se točí kolem tří osudových žen, které se „náhodou“ sejdou na křtu Martinovy nejnovější knihy, v níž se ohlíží za svým vztahem s jednou z nich, úspěšnou právničkou, která si rozhodně nenechá nic líbit. Takže hrdina románu bojuje nejen o opětovné intimní sblížení s ženami svého života, ale v jednu chvíli i o holý život.

Překvapivý závěr avizovaný anotací se sice dle mého názoru nekoná a konec románu odpovídá tomu, k čemu hrdina po celou dobu spěje.  Zejména čtenářkám zřejmě Martin Lipavský se svými sebestřednými názory poleze pěkně na nervy. Jeho postoje shrnuje v knize jeho bývalá žena:

„Pavel totiž není takovej prudič jako ty, bere mě a má mě rád takovou, jaká jsem, a proto jsem s ním, a ne s tebou, machýrku, kterýmu se v životě povedlo napsat pár knížek a písniček a kterej si myslí, že jsou všichni ostatní včetně mě póvl, kterej ho smí akorát tak obdivovat. Je v tobě něco, co mě zajímalo a pro co jsem tě milovala, ale ty a tvoje šílený ego všechno zkazí…“

Těžko říct, komu je román primárně určen. Díky zmiňovaným autobiografickým prvkům působí spíš dojmem, že se autor sám potřeboval „vypsat“. Kniha si zřejmě najde své čtenářky i čtenáře, ale těžko říct, jaké sdělení jim předá. Nad jejími stránkami se sice nudit nebudete, ale po otočení poslední stránky si možná i vy položíte otázku „proč?“. Pokud ovšem nebylo cílem objasnit, proč mají některé ženy krátké nehty…

Související knihy

Josef „Pepson“ Snětivý

Čas