Může být člověk zahnán do tak bezvýchodné situace, že jako jediné řešení vidí smrt? Jakým způsobem však má následky vyhodnotit policie a soud?
Nový irský román z dílny Tany Frenchové (*1973) s názvem Ztracený přístav je úplně jiný než všechny ostatní detektivky. A zřejmě proto dostal cenu pro nejlepší detektivní román roku 2012 Ireland AM Crime Fiction Book of hte Year v rámci Irish Book Awards. Není to však zdaleka první cena, kterou autorka za svoje dílo dostala. I za předchozí knihy V lesích, Podoba a Na Věrnosti sklidila řadu ocenění a staly se z nich světové bestsellery. Pokud jste Tanu Frenchovou ještě neobjevili, pak si můžete přečíst i naši recenzi knihy Na Věrnosti.
http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=mrwxUvyedi8
Hlavním hrdinou Ztraceného přístavu je jedna z vedlejších postav předchozího románu Na Věrnosti Mickey „Dělovka“ Kennedy. Muž s rychlým, ne vždy ale správným úsudkem, arogantní a tvrdý detektiv, kterého nic nerozhází. S blahosklonnou nadřazeností ke svému novému případu bere na zaučenou „zelenáče“ oddělení vražd Richie Currana. Ovšem to, co je čeká, není snadné ani pro jednoho… V satelitním městečku Brianstown, které v době konjunktury začalo vznikat na místě malé příbřežní osady Ztracený přístav, byla v jednom z mála dokončených obydlených domů nalezena mrtvá takřka celá rodina. Dvě děti někdo udusil, když spaly, jejich otec Patrick Spain leží v tratolišti krve ubodán na podlaze v kuchyni. Jako zázrakem přežila jeho žena Jennifer. O svůj život však musí bojovat v nemocnici. Kdo mohl bez porušení zámků spáchat něco takového? Nebo snad vrah nepřišel zvenčí?
Záhad k řešení je však více – proč jsou ve zdech domu díry, k čemu sloužily videochůvičky, jejichž kamery mířily do otvorů, kdo vymazal v době vraždy data z domácího počítače, kam se poděla vražedná zbraň a kdo z vedlejšího neobydleného nedokončeného domu sledoval prosklenou kuchyň Spainových? Navíc v detektivovi Kennedym Ztracený přístav vyvolává bolestné vzpomínky a soukromí, které si dosud pevně střežil, má čím dál větší vliv na vyšetřování.
Tana Frenchová stvořila unikátní dílo, v němž nehraje hlavní roli logika a úsudek geniálního detektiva, ale dokonalá psychologie postav. Vše, co vidíme, není podstatné, důležitější je, co se odehrává uvnitř. Hlavní hrdina mi byl v prvním okamžiku nesympatický, připadal mi jako člověk, který si o sobě moc myslí, časem mi ale přišel bližší, a čím delší dobu jsem s ním trávila, tím pochopitelnějším se pro mne stával.
Přišlo mi, že autorka si pro své romány záměrně nevybrala jednu společnou ústřední postavu. Celý příběh vypráví vždy hlavní detektiv, tentokrát „Dělovka“ Kennedy, a čtenář má tak šanci zjistit, že v každém z nich dřímá touha po spravedlnosti limitovaná vlastním osudem.
Zároveň jde o dokonalý rozbor doby krize, která bere pohodu a štěstí. Ukazuje, jak je velmi snadné stát se obětí nepříznivých okolností. Nastiňuje, že hranice, která odděluje normální život od šílenství, je u někoho křehká a může vést až k fatálním následkům.
Pokud jste milovníci překotného děje, může vás druhá půle knihy poněkud zklamat. V úvodní části pojala autorka své vyprávění velice svižně, vyplnila ho akcí, sběrem důkazních materiálů a pátráním. Druhou půli ale více věnuje dedukcím, úvahám, vykresluje psychologii postav, jako by čtenáře za každou cenu chtěla přesvědčit o tom, že prostředí má určující vliv na člověka a jeho chování. Jestli ale chcete dokonale nasát atmosféru, pochopit jednání vyšetřovatelů, pachatelů i obětí, pak jste na správné adrese. Rozhodně nebudete zklamáni.
Po dočtení jsem i já dlouho seděla v zamyšlení a uvažovala, jestli se mohl hlavní hrdina rozhodnout jinak. Pokud se začtete do nové psychologické detektivky Tany Frenchové, určitě nebudete litovat času, který jí věnujete. Jde totiž o opravdu unikátní čtenářský zážitek.
Možná to bylo tím, jak mi zapraskalo v kolenou a píchlo za krkem, když jsem se vytahoval po lešení, tím plíživým pocitem, že stáří a únava už číhají za rohem; možná proto jsem zčistajasna zatoužil poznat, o čem si za dlouhých večerů povídají ostatní chlapi, když pak druhý den na služebně hned srovnají krok a dorozumívají se pouhým posunkem hlavou či pozvednutím obočí. Možná to bylo těmi posledními několika dny, kdy jsem se přistihoval při pocitu, že zdaleka nezasvěcuju do tajů řemesla dalšího zelenáče, ale že s Richiem pracujeme společně, ruku v ruce.
str. 183
Související knihy
Ztracený přístavFrenchová, Tana
Argo, 2013
Skvělá detektivka Jarní mrtví dnes v aukci a úplně bez zájmu čtenářů. Já jsem knihu získala v aukci a tehdy byl o ní velký zájem a dnes nikdo nedraží?
Výborná kniha. Při čtění mně úplně vtáhla do děje.