Jak si najít cestu k partnerovi, který téměř nedává najevo své city, chová se odtažitě, komunikuje minimálně, žije svými zájmy a nebere příliš ohledu na rodinu? Pokud se ptáte stejně a těžce hledáte řešení tohoto zapeklitého vztahového příkladu, pak je tato kniha určena právě vám. Poskytuje totiž rady, jak žít s tzv. schizoidním, citově uzavřeným partnerem.

Knihu Proč se mnou nemluvíš?! vydalo nakladatelství Grada

Úvodem

Není obtížné varovat před tzv. zakázanými typy pro partnerský vztah. Těžko, přetěžko žít s osobou závislou na alkoholu nebo na jiných drogách, se žárlivcem, s někým, kdo ve více než zralém věku poslouchá na slovo maminku a partnerku bere jako nutné zlo. Dovedeme si představit, co se skrývá pod pojmem hysterie, a víme, proč se vyvarovat osob, které z maličkosti udělají scénu, citově vydírají a urážliví jsou jako rozmazlené fiflenky. Je jasné, že lze těžko žít s někým, kdo má obě ruce levé a ještě navíc si notuje: „Ručičky, nebojte se, vy dělat nebudete,“ což pro mozek dotyčného platí též.

Každý snad pochopí, jak a proč podobná manželství směřují k rozvodu. Problém nastává, máte­li doma seriózního muže, přiměřeně vzdělaného, mnohdy až s překvapivě rozsáhlými znalostmi, v některém oboru přímo encyklopedickými. Má zájmy, jež by mohly být ozdobou každého životopisu. Osobně ve výdajích třeba na jídlo a ošacení bývá skromný. Nebývá to záletník, lenoch, mouchám neutrhává křidýlka, ba dokonce by obvykle ani kuřeti neublížil. V sexu se zrovna neprojevuje jako znalec Kámasútry, ale určitě nejde o žádného perverzníka, loudila a otrapu. Často nepije, nekouří, marihuana, jakož i náušnice v uchu jsou mu z principu odporné. Ne vždy je striktní abstinent. Ale konzumace bývá v mezích. Snad nejspíše vypije nějaké to pivo po návštěvě sauny nebo po volejbalovém utkání, ale vše v normě.

Citace z knihy M. Plzáka, uvedená jako motto, je jeho karikaturou. Někdy snad trochu vzdáleně některou z oněch popsaných osobností připomíná, ale obvykle to není tak zlé. Prostě je každým coulem řádný muž a žádný flink… a žít se s ním nedá. Klade na vás značné požadavky, a přitom chce být zcela nezávislý a jednat vždy dle svého.

Občas na něj reagujete tak, že je vám posléze stydno. Ječíte, zuříte, práskáte dveřmi. Jak je to možné? Vy přece nejste hysterka, ba ani tyran domácí. Navíc váš partner vám v mnohém imponuje a sdílíte leckterý z jeho zájmů.

Pokud jste absolventkou některého z humanitních oborů a on je technik, měla jste kdysi dojem, že se budete báječně doplňovat. Vy mu zprostředkujete různé kulturní statky a on bude doma kutit a nezhroutí se při zaslechnutí slova deskriptiva. Kdeže loňské sněhy jsou… Té deskriptivě sice rozumí, ale jinak z vašich očekávání nezbylo nic.

Maminka s tatínkem vám v dětství vždycky říkávali: „Nekritizuj hned druhé, hledej napřed chybu u sebe…“ A také oni i vaše oblíbená paní učitelka tvrdili: „Když se budeš snažit, všeho dosáhneš.“ Pro vaše manželství či vztah mu na roveň postavený to neplatí.

Snažíte se, co síly stačí, andělsky (a když je nejhůře i ďábelsky), a jako by hrách na stěnu házel. Ještě ke všemu, když mu pohrozíte rozvodem, tváří se buď jako sfinga, nebo (což je ještě horší) docela potěšeně. Asi máte v životě smůlu nebo jste ženská k ničemu…

Vážená potenciální čtenářko, zadržte, prosím. To, o čem se zmiňujete, nemusí být zdaleka smůla a rozhodně to nemusí souviset s vaší osobností. V žádném případě to není potvrzení eventuálního katastrofického výroku některého z vašich blízkých. Byť ve chvíli pesima či premenstrua konstatujícího: „Holka, holka, s tebou žádný chlap nevydrží…“

Je docela dobře možné, že místo předchozího lkaní nad rozlitým mlékem vztahu by stačilo opakovat: Můj muž je schizoid.

Cílem publikace je tento typ mužů popsat, zařadit do širších souvislostí psychologické typologie a naznačit, co dělat, pokud s ním žena hodlá i nadále žít v manželství.

Publikace není jen čtením pro ženy. Je určena i mužům. Těm může sloužit:

a) jako zrcadlo;

b) jako informace o schizoidních ženách. Těch je méně než schizoidních mužů, leč jsou. I o nich zde budete číst.

Související knihy

Novák - Tomáš

Grada, 2013