Případ, který se odehrál v Praze v červenci roku 1973, je možná od zmíněného masakru odlišný, ale v podstatě velice podobný. Olga Hepnarová (22 let) vjela vypůjčeným nákladním vozem Praga RN na chodník plný lidí se záměrem usmrtit co nejvíce osob. Protože se však auto předčasně zastavilo, konečné číslo mrtvých bylo „pouze“ osm, dva z nich zemřeli v nemocnici. Případ vražedkyně popisuje ve své knize Olga Hepnarová – zabíjela, protože neuměla žít Roman Cílek (vyšla v nakladatelství XYZ). Co bylo důvodem tohoto činu?

Ukázka z knihy

Olga Hepnarová: „Mám-li se stručně vyjádřit k mým jasně definovaným konkrétním úmyslům při této nehodě, odpovídám, že jsem chtěla zavinit smrt více lidí použitím dopravního prostředku. Jinak již nemám, co zásadního bych dodala. Pouze bych chtěla říci, že toho, co se dnes tam na ulici stalo, nijak nelituji. Neměla jsem v úmyslu zabít tyto konkrétní lidi, bylo mně jedno, o koho půjde. Jednalo se mi především o naplnění principu.“

V pěti kapitolách se snaží autor zmapovat její život od dětství až po onu tragickou událost. Vyprávění doprovází velká spousta rozhovorů, svědectví a vyjádření nejen Olgy Hepnarové, ale také jejích rodičů, sestry, přítele a lidí z jejího blízkého okolí. Autor se snažil shromáždit co nejvíce materiálů, které by pomohli i po letech poodhalit, co tragédii předcházelo a hlavně co vedlo Olgu k takové nenávisti k lidem, ke společnosti i vlastní rodině. Kniha je doplněna o několik černobílých fotografií Olgy a také z místa činu, které ovšem nejsou, vzhledem ke stáří a okolnostem jejich pořízení, příliš kvalitní.

Ukázka z knihy

Autor: „Úcta k dokumentům a svědectvím, ohleduplnost k těm, kteří se v této záležitosti stali takovými či onakými aktéry – to byla základní východiska, bez nichž jsem se u tak citlivého tématu, kde se autor pohybuje na značně tenkém ledě, nemohl obejít.“

Autor nechtěl v knize podat pouhé svědectví o tragédii, ale hlavně najít pravdu o Olze. Nebyla snad psychicky nemocná? Škoda, že neoslovil některého současného psychologa, v dnešní době, kdy se děti nerozdělují jenom na hodné a zlobivé, chytré a hloupé, by možná mohl někdo erudovaný posoudit, co ji mohlo tak poznamenat. Jak se autor zmiňuje, setkal se po letech s jejím přítelem, který mu předal dopisy, které mu posílala z vězení. Snad by se našel i někdo další, kdo znal její rodinu nebo ji samotnou, třeba by se autor dozvěděl něco víc než vyšetřovatelé u výslechů, ne proto, aby otevíral staré rány, ale proto, aby kniha mohla být mementem.

Ukázka z knihy

Olga: „Proč já se mstím, a vy ne, je jasné. Pakliže ostatní nesou na zádech po cestě životem náklad ZLA cca 5 kg, já nesu 20 kg. Tento náklad však nemůže za vše. Kdo mi ho tam naložil? Vy, lidé. Měla jsem vůli a sílu ho nést? Měla. Nesla jsem ho? Nesla. Proč jsem ho 10. července 1973 dál nést odmítla? Proč? Došly mi nadlidské síly, náklad jsem svrhla a hodila ho na jeho autory.“

I když se zdá, že norský případ je zcela odlišný, opak je pravdou. U obou případů najdeme spoustu společného. Zbraň – Hepnarová uvažovala o použití střelné zbraně, zapsala se proto do střeleckého oddílu, ale nakonec zjistila, že nebude možné si obstarat zbraň, psal se rok 1973. Počet obětí – jak bylo již zmíněno, kdyby se auto nezastavilo, mrtvých by bylo určitě víc, a že všichni mrtví byli důchodci, byla pouhá náhoda. Další společné rysy si lze jen domyslet – inteligence, ale také nenávist k lidem, „dobrá rodina“, citová vyprahlost… Rozdíl však mezi oběma případy je, že zatímco Breivika čeká jako trest za hrůzný čin pravděpodobně 21 let ve vězení, Olga Hepnarová byla 15.března 1975 popravena.

Související knihy

Roman Cílek

XYZ