Otestovala biopotraviny, následně se začala řídit filozofií vegetariánů, veganů a frutariánů.

Výsledky najdete v knize Jíst slušně, kterou vydává nakladatelství Dokořán

KAPITOLA 13
ZÁŘÍ – FRUTARIÁNSKÉ

„,Chcete snad říct,‘ řekl Arthur,
,že bych si neměl dávat salát?‘
,Spousta zeleniny má na tyhle věci
dost vyhraněný názor,‘
odpovědělo zvíře.“
(Douglas Adams, Restaurant na konci vesmíru)

Předsevzetí: budu jíst jen ty části rostlin, které můžeme získat, aniž bychom rostlinu jakkoli poranili či zabili.
Svůj první den coby frutariánka začínám chutnou snídaní à la tropicana: ovocný salát z banánu, melounu, ananasu a broskve. K tomu hrstku borůvek. Moje kuchyně a obývák připomínají hotelové apartmá, stojí v nich několik košů plných ovoce, kterým se budu během celého dne prokousávat. Samozřejmě netuším, jak surově či starostlivě byly tyto plody očesány. Úroda jablek na mé zahradě je však vlivem častých dešťů zničená, a proto se musím spokojit s kupovaným ovocem, které by čistě teoreticky mohlo být sklizeno bez použití násilí. U plodů, které rostou na stromě, bych si snad mohla být aspoň napůl jistá. Pěstitelé ovoce chtějí přece sklízet i příští rok. Dovoluji si však zapochybovat, zdali byly při sklizni melounů všechny melouny od svých matečních rostlin odtrženy dostatečně opatrně. S největší pravděpodobností byly všechny listy a stonky krátce po sklizni vytrhány a zaorány. Naštěstí se letos na kompostu v mé zahradě dařilo alespoň dýním a mohu si je vlastnoručně posbírat. Při svém prvním pokusu dýni opatrně ukroutit jsem ubohé rostlině strhla slupku ze šlahounu v délce takřka půl metru. Ostatní dýně jsem poté raději odřezala nožem. Opatrné ukroucení plodů, jak ho doporučuje moje zahradnická příručka, se podle všeho bude spíš hodit při sklizni jablek a hrušek. Moje osiřelé rostliny si zatím smějí dál v klidu bujet na kompostu, kde s koncem roku pokojně uhynou mrazem nebo na sešlost věkem.

Pouze připomínám: jablko je možné sníst, aniž bychom poškodili jabloň. Jelikož se jabloň dál množí prostřednictvím jablek, je jistým způsobem v jejím zájmu, aby jablka byla snědena. Ovoce, ořechy, semena, bobule, rajčata, fazole, hrášek a další jsou dovoleny. Kořeny, hlízy či části stonku jsou naopak výslovně tabu. Tedy žádné brambory, žádná řepa, žádný pórek nebo špenát. Stále ještě nemám jasno, jestli smím jíst chleba (semena jsou povolena, ale pole je po sklizni zoráno, a obilné klasy jsou tedy zlikvidovány), neboť jsem dosud ještě s žádným frutariánem osobně nemluvila. Původně jsem předpokládala, že na nějakého v rámci svých rešerší o vegetariánech a veganech narazím. Uteklo však osm měsíců a nesetkala jsem se s jediným živým frutariánem. Chvíli jsem začala mít podezření, že ve skutečnosti ani žádní neexistují, i když jedním z nich měl být třeba spoluzakladatel firmy Apple Steve Jobs.

„Tehdy jsem byl skutečně ještě frutarián, jedl jsem pouze ovoce. Mezitím se ze mě, stejně jako ze všech ostatních, stala popelnice,“ měl sám o sobě údajně kdysi prohlásit.
Jestli jednou konečně potkám někoho, kdo nějakého frutariána alespoň zná, určitě mi na něj kontakt nedá, protože by ho tím zároveň udal na úřadu péče o mládež. Frutarián by totiž frutariánsky vyživoval i své děti, kterým by poté vypadaly zuby.
Ve spolku vegetariánů v Berlíně také žádného frutariána neznají, odkazují mě však na pana Anko Salomona, zakladatele a předsedu společnosti Naturan. Jeho názory na život se prý nejspíš nejvíce blíží tomuto pojetí výživy. Pokouším se panu Salomonovi dovolat. Bohužel právě nemá vůbec čas, ale slíbil mi, že mi pošle knížku na dané téma. Ráda bych mu ji zaplatila, ale to pan Salomon odmítá.
Nakonec jsme se domluvili, že peníze poukážu ve prospěch organizace na pomoc psům v Nepálu. Rozhodující tip jsem nakonec dostala od Susanne Starckové z organizace „Přátelé zvířat“, která se zaměřuje na ochranu práv zvířat. Upozornila mě, že se v různých internetových diskusích občas někdo přihlásí jako „Plodožravec“, a že by se tedy mohlo jednat o frutariána.
Posílám mu e-mail se svou adresou a telefonním číslem a několik otázek týkajících se frutariánství. Asi za týden mi Plodožravec odpověděl, že teď právě nemá vůbec čas, že se však na mé dotazy koukne později.
Docela mě zaráží, že frutariáni žijí ve stejné časové tísni jako všichni ostatní. Tak nějak jsem očekávala, že člověk, který se oprostí od běžného tlaku všedního dne, se bude celý den vyhřívat na sluníčku a pozorovat motýly. Ohleduplnost a stres mi nějak nejdou dohromady.

O tři dny později mi zčistajasna Plodožravec zavolá. Rozhodl se, že mi poskytne rozhovor, protože jsme vlastně kolegové, neboť také napsal knížku, i když se nakonec rozhodl, že ji nevydá kvůli stromům.
„Vždyť už existují e-knihy,“ říkám mu.
„Ale, mě už to ani nezajímá…“
Plodožravec mi vykládá, že byl frutariánem už jako malé dítě – tedy on sám říká fruktariánem.
„Ptal jsem se své matky, co jedli lidé v ráji, a ona mi odpověděla: plody.“
Od té doby měl jasno. Během školní docházky nemohl ovšem tento styl stravování dodržovat bez výjimky, ani později to nešlo úplně, ale po jistém přechodném období, během kterého se dokázal z 95 % živit frutariánsky, se zhruba před 15 lety z plodožravce proměnil v čistého frutariána.
„Co tedy frutariáni… – vlastně fruktariáni vůbec jedí?“
„Zralé sezonní plody a občas také semena a ořechy. Ne moc ořechů. Tak dvacet za rok. Lískové ořechy jsou dobré.“
„Patří tam i obilí? To jsou přece také semena.“
„Ne, obilí ne. Nejím obilí, protože se pěstuje v monokulturách. Ale pokud chceš, můžeš ho jíst. Můžeš jíst všechno, jen si musíš uvědomit všechny okolnosti. Pokud chceš jíst bezpodmínečně obilí, měla by sis vařit jáhly. Existují fruktariáni, kteří by v případu nouze sebrali ze silnice přejeté zvíře a připravili si ho k jídlu. Třeba když se nevyvede sklizeň. Ovšem většina fruktariánů by nejspíš zvolila pránickou výživu.“

„Ehm… cože?“
„Přežít pomocí prány.“
Později jsem si to vygooglovala: v hinduismu označuje prána něco jako životní energii, dech. Během posledních zhruba deseti let získalo učení o práně v esoterických kruzích na oblibě. Kdo se živí prostřednictvím prány – kosmického světla – nemusí údajně jíst ani pít. V dubnu tohoto roku vzbudil obrovský rozruch 83letý hinduista Prahlad Jani, který podle vlastního tvrzení nejedl ani nepil 70 let, což mělo být v jedné indické nemocnici pod stálým dohledem kamer a vědeckým přezkoumáním také potvrzeno. Neurolog Sudhi Shah se podle deníku Bild domnívá, že si Prahlad Jani stahuje kosmickou energii ze slunečního světla a v jeho těle probíhá proces podobný fotosyntéze.
Sám Jani ovšem tvrdí, že dostal požehnání od hinduistické bohyně a od té doby přijímá nektar ústy prostřednictvím otvoru v patru. Pokusy nic nedokázaly, ale ani nevyvrátily a byly z různých stran kritizovány jako nevědecké, jelikož nebyly prokázány dostatečné záruky, že Jani opravdu neměl tajný přístup k vodě. Jednou z nejvýznamnějších zastánkyň pránismu na Západě je Australanka Jasmuheen, občanským jménem Ellen Greveová, bývalá bankovní úřednice, která v současné době vede esoterické semináře, prostřednictvím média udržuje spojení se zemřelým členem „Velkého bílého bratrstva“ a která tvrdí, že její DNA sestává z dvanácti namísto dvou šroubovic, jak je to běžné u všech ostatních živých organismů. Jasmuheen rovněž prohlašuje, že se od roku 1993 vyživuje pouze pránou, a je autorkou knihy obsahující návody, jak žít z kosmického světla. Poté, co byla vícekrát spatřena při konzumaci obvyklých potravin, se hájila, že příjem jídla je prý pro její učení naprosto irelevantní. Pro tři příznivce výživy kosmickým světlem skončil pokus smrtí. Zemřeli údajně na selhání orgánů, během prvního týdne třítýdenního procesu přechodu ke světelné výživě je totiž vyžadováno naprosté vyloučení tekutin. Jasmuheen svoji spoluvinu odmítla a o jedné ze tří zemřelých osob prohlásila: „Nebyla čistá (ve smyslu ,čisté aury‘) a neměla tu správnou motivaci.“ V současnosti propaguje „mírnou cestu k výživě světlem“, při níž se během prvního týdne smí pít.

„Znáš vůbec nějaké další fruktariány?“ vyzvídám na Plodožravci. „Jste nějak propojeni nebo sdruženi do nějaké skupiny?“
„Ach, na celém světě je odhadem jen asi 1 000 fruktariánů. Možná i 10 000. Vždycky jsme byli samotáři. Zajímavé je, že jsme se téměř všichni narodili v jedné době. Žiju spíš jako poustevník. Nyní se mnou žije jedna moc milá přítelkyně, ale jinak žiju opravdu tak trochu jako poustevník. To je nejlepší společnost. Fruktariáni mají pro své rozhodnutí také rozdílné důvody – zdravotní, etické, patologické či náboženské. Výživa bez přispění násilí – copak musíme pořád dokola objevovat Ameriku? Když jsi sám se sebou, dosáhneš špičkových výkonů. Pokud chceš jíst jáhly, klidně je jez, je to v naprostém pořádku. Hnědé proso se dá jíst i v syrovém stavu. Ovšem obilí je vlastně krmením pro ptáky. Já zůstanu na své cestě, člověk je přeci jen anatomicky fruktarián, i Adam a Eva v ráji jedli plody. To bylo ještě před rozdělením kontinentů.“

O knize Jíst slušně jsme vás informovali v tomto článku

Související knihy

Duveová, Karen

Dokořán, 2013