Série Kladivo na čaroděje vás zavede do našeho světa, jak ho neznáte… a jak ho ani netoužíte poznat. Alespoň ne na vlastní kůži. Do světa magie, temných přízraků, oživlých mrtvol, zabijáků, démonů, psychopatů, nekrofilů, upírů – a to mluvíme jen o kladných hrdinech. Ti, proti kterým bojují, jsou ještě mnohem horší…¨

Knihu Kruté stroje (Kladivo na čaroděje 3) vydalo nakladatelství Epocha

Ukázka 1

Cosi zašramotilo. V zrcadle blikla červená kontrolka. Felix zachytil pohyb a obrátil se, hlavou mu prolétla nesouvislá myšlenka na téma, proč by někdo cpal do opékače topinek nůž, pak brnklo péro ohlašující, že topinky jsou hotové a Felix si instinktivně zvedl aktovku před obličej, takže čepel skončila zabořená jen v její kůži, namísto té, která mu pokrývala krk.
„Stála přes čtyři tisíce,“ oznámil nasupeně a vytrhl nůž.
Cvičební stroj se postavil. Páky, které sloužily k posilování nohou, se opřely do podlahy, lavice se rozložila na části a vytvořila podvozek evokující brouka s černými krovkami, jenž se vrávoravě natočil proti Felixovi, zatímco v horní části se rozevřelo několik dalších pístů a táhel, které, ať už původně sloužily k čemukoliv, se nyní změnily v mechanické paže a každá držela nějaký kuchyňský nástrojek, většinou ostrý a rychle se pohybující. Tak například tam byl mixér bez horní nádoby, s obnaženými noži, které se zrovna výhružně roztočily, byl tam elektrický nůž, mlýnek s jemným struhadlem a pár dalších rozebraných strojků, které se leskly ostřím nebo sršely elektřinou. Celé to vypadalo jako nějaká kompozice šíleného
surrealisty, jako by Salvador Dalí náhodou zabloudil do kuchyně a chvíli, než se mu uvaří vajíčka, neměl co dělat. Všechny ty kusy byly nějakým způsobem propojené a fungovaly, i když nebyl vidět žádný kabel s přívodem proudu, jednotlivé části tvořily celek ve tvaru brouka se vztyčenou hrudí a hlavičkou, kterou představovala mikrovlnka; její přední panel jako by hleděl Felixovi do očí, nakláněl se podle jeho pohybů a téměř se v něm dal číst výraz, výhružný a trochu zvědavý.
Monstrum vykročilo, pohybovalo se sice méně vláčně než filmoví transformeři, ale dobře využívalo setrvačnost i svoje kilogramy, kterých bylo jistě kolem stovky. Držák lahví na rameni nacpal další nůž do opékače a natáhl péro.
„A tím to začíná být osobní,“ pronesl Felix a zaútočil získaným nožem.
Sekl po opékači, vychýlil jej ze směru a nůž skončil ve zdi, další rána a opékač padl na zem, jako by jej nedrželo nic než magnet; elektrický nůž se mezitím s bzučením sápal po Felixově krku, Felix jej zachytil levačkou a přepnul vypínač na Stop, pomohlo to jen na chvilku, vypínač se vzpouzel a nechtěl držet. Tvář mu ovanulo horko, mikrovlnka se otevřela a v rozporu s funkcí, která má blokovat zářič při otevřených dvířkách, dopřála Felixovi trochu záření přímo do obličeje.
„Ty jsi ale pěkná svině,“ cedil přes zuby, zatímco tlačil zubaté ostří elektrického nože obludě pod bradu a kolenem se snažil blokovat roztočený mixér. „Upéct ženské hlavu a vyhodit ji z okna, co ty jsi za magora?“
Někde z nitra změti kovu se vynořila sifonová láhev a ostříkla Felixovi obličej.
„Díky, to jsem potřeboval, už to trochu připalovalo.“ Nůž s pištěním pronikal plastovým tělem. „Co já vím o robotech, bejvaj bez emocí. Neměli by se nechat vytočit urážkama. Tobě to neřekli, co, chytráku?“
Další kopnutí kolenem a mixér se trochu uvolnil ze závěsu, při příštím však stačil zasáhnout Felixe do stehna a rozervat mu kalhoty i s trochou kůže. Na rameno se mu přitiskly topné spirály rozbité varné konvice.
„Nic lepšího neumíš?“
Elektrický nůž projel spodkem mikrovlnky a záření pohaslo.
„Co vytáhneš teď?“
Bzučení v dolní části oznámilo přítomnost dalšího komponentu. Mezi tyčemi podvozku se zvedal obrovský modrý vibrátor.
„Ta velikost!“ zvolal Felix uznale. „Ale já už…“
Rána do rozkroku obřím dildem následovaná elektrickým výbojem podpořeným další sprškou ze sifonu mu překazila vtipnou poznámku. Svalil se na žíněnku, ale musel se hodně rychle sebrat, protože po něm obluda mrštila rotopedem. Vyhnul se srážce a hodil nůž do míst, kde tušil kloub levé nohy mechanoida. Nemělo to efekt, a tak se chopil jiné zbraně, co byla zrovna po ruce – malá dvoukilová činka potažená růžovou gumou, pěkně do ruky.

Ukázka 2

První krabice, která mu padla pod ruku, obsahovala ruční kotoučovou pilu, akorát do ruky. Odklopil kryt řezacího listu, zafixoval jej a rozhlédl se po zásuvce. K jedné vysavač zrovna mířil. Že by potřeboval dobít?
„Je načase vysypat pytlík,“ procedil Felix a skočil po něm. Minul syčící hadici, v kotoulu zarazil vidlici do zásuvky a zmáčkl vypínač. Pila se zakousla do šasi vysavače, plastové žmolky se rozlétly do všech stran a ve vzniklé škvíře byla vidět pulzující slizká hmota rozlévající se mezi součástkami. Z žebrování výstupního otvoru vykouklo několik průsvitných vláken a dotkly se těla pily. Ta okamžitě zastavila, přitáhla se k vysavači jako magnetem a škubla s Felixem vpřed. Ztratil rovnováhu, padl na vysavač a pod jeho tělem se pila znovu rozběhla.
Povedlo se mu uhnout včas, pila mu jen rozřízla bundu, tričko a pár milimetrů kůže na břiše; fakt, že se tu právě na podlaze neválí jeho střeva, byl ovšem dílem spíše náhody než nějaké skvělé koordinace.
Pila se přimkla k přednímu krytu vysavače roztočeným listem vpřed a celý komplet se znovu hrnul na něj.
„Dobrá, pochopil jsem!“ křikl Felix. „Mašinky jsou tvoje parketa. Neměl jsem se zpronevěřovat základní filozofii hrubé síly.“
Sebral z regálu sekyru, strhl plastový kryt z čepele a rozehnal se. První rána uťala hadici hned u těla vysavače, spadla na zem a chvíli se ještě kroutila jako červ. Felix se znovu rozmáchl, vysavač uhnul a rána skončila v regálu, sekyra přerazila jednu nohu a police se vychýlily, řítily se krabice a těžce třískaly do podlahy, strhávaly další a další, Felix tak tak uskočil, než lavina železářského sortimentu za výhodné ceny naplnila uličku a pohřbila démonický vysavač v hromadě pomačkaných krabic.
Vrčení pily ustalo, posledních pár kusů zboží řachlo o zem a bylo ticho.
„No,“ pronesl Felix, „byls dobrej. Možná zbytečně teatrální, ale…“
Hromada se zachvěla. Několik krabic se skutálelo dolů, kdesi z hloubi bylo slyšet trhání lepenky a tiché vrčení.
„Neříkej mi, že pořád neumíš chcípnout?“ rozčílil se Felix a pokročil blíž.
Jak paže nemrtvého hrabajícího se z hrobu vysunula se z hromady teleskopická tyč od smetáku s přilepeným bouracím kladivem a odhodila několik krabic. Konstrukce, která zřejmě bývala sušákem na prádlo, se rozložila na druhé straně, každá z tyčí třímala nějaký nástroj a všechny se rozběhly současně – vrtačky, brusky, přímočaré pily, dokonce i hřebíkovačka; takovou našinec vídá spíše jen v amerických filmech, žádná scéna opravy domu se bez ní neobejde. U nás se zatím moc nechytly.
Zřejmě do těchto míst částečně zasahovaly ještě domácí potřeby, jak se ukázalo, když se vyhrabal zbytek monstra – už měl zase hlavu z mikrovlnné trouby, a ne jen jednu, po těle vysavače se jich drželo aspoň pět, s grilem i bez grilu, nakláněly se různými směry a klapaly dvířky a chystaly se něco upéct.
Zatímco se monstrum sunulo vpřed a jeho údy opatřené nářadím se natahovaly proti Felixovi, na zadní straně jiné kovové paže trhaly další krabice a hledaly, co by se ještě mohlo hodit.
Felix se rozmáchl sekyrou a zasáhl jednu mikrovlnku, ale než stačil sekyru vytrhnout, zachytila ji přímočará pila a hladkým řezem přeřízla topůrko. Rozbitá mikrovlnka odpadla a na její místo se přesunula jiná, vzadu se mezitím připojil plynový gril i s bombou. Jako bojovat s hydrou.
Felix uskočil ráně bouracího kladiva a zoufale se rozhlížel, všude kolem se zvedaly regály s dalšími nástroji, každý z nich by se dal použít jako zbraň a každý mu ta obluda může ovládnout v rukou a připojit ho k sobě. Co tě nezabije, to tě posílí, Nietzsche by měl radost.

Související knihy

Nečas, Ondřej S.

Epocha, 2013