Ota Pavel (1930-1973), původním jménem Otto Popper, není v žádném případě zapomenutým autorem. Přestože od jeho smrti uplynulo čtyřicet let, jméno Oty Pavla se nám stále připomíná prostřednictví krásných filmů Zlatí úhoři (1979) a Smrt krásných srnců (1986) režiséra Karla Kachyni. Ale nezapomínají na něj ani nakladatelé. Posledním počinem bylo nové vydání povídkové knihy Zlatí úhoři nakladatelstvím Jota v letošním roce.

Ota Pavel vzpomíná na své dětství i dospívání, na klidnou dobu předválečnou, těžká léta válečná i překotný vývoj po druhé světové válce. Ve střípcích povídek představuje svého tatínka – obchodního zástupce firmy Elektrolux, vášnivého rybáře, Žida, komunistu i člověka, jenž je zvyklý každý dluh splatit, byť by šlo jen o úhoře. Zachycuje svoje dětství po boku bratrů Jiřího a Huga, s nimiž ho až do smrti pojila láska k rybám. Vykresluje obtížnou dobu protektorátu, odchod sourozenců do koncentračního tábora i svoji osamělou pouť za rybami v době, kdy i tatínek zmizel za branami lágru. Jako barevná sklíčka kaleidoskopu vrství zážitky jeden na druhý, aby si čtenáři při pohledu dovnitř udělali ucelený obrázek o době, životě v ní i o lidech.

Obzvlášť zajímavá je třetí část, která popisuje poválečná léta. Tatínkovo nadšení pro komunismus jako společenský řád těch, kdo jsou si rovni, bylo těžce narušeno politickými procesy padesátých let, kde zase hrál roli i židovský původ. Bez příkras líčí, jak bývalý vynikající obchodní cestující spatřil vycházet svoji novou hvězdu v chovu prasat. Nasadil všechny síly s vidinou odměny, jíž měl být tučný pašík. Jenže to už byla jiná doba, ve které se sliby nedodržovaly. Tolik zklamání nedokázal unést ani hrdý Leo Pavel a odešel do předčasného důchodu.

Ota Pavel měl ohromný dar vyprávět věci tak, že čtenáři přímo vyvstávají před očima. Dokázal s lehkým nadhledem a sebeironií popisovat vzlety a pády vlastní rodiny. Jeho texty vykouzlí i dnes na naší tváři jak úsměv, tak slzy dojetí. Nové vydání z Joty podtrhuje Pavlovy povídky osobitými ilustracemi Františka Nového ml. (*1965), který se hodně inspiruje přírodou, nebojí se však ani abstrakce a z jeho obrázků je cítit i recesistický podtext. Myslím, že jeho ilustrace skvěle doplňují text, vytahují z něj to podstatné a povzbuzují fantazii čtenáře k vytváření vlastních imaginací.

Já osobně jsem našla jedinou pihu na kráse tohoto vydání – v mojí knize chyběly stránky 129-144, což mě připravilo o pointu povídky Dlouhá míle a úplně chyběly kapitoly U Prošků po válce a Malý pstruh. Mrzí mě to a jen doufám, že tato fatální chyba nepoznamenala celé vydání, ale pouze můj výtisk.

Jinak si myslím, že Zlatí úhoři neztratili nic na své kráse, díky obrazovému doprovodu naopak získali na atraktivnosti i čtivosti. A že člověk při čtení před očima vidí jednotlivé scény z obou výše zmiňovaných filmů pana Kachyni, svědčí o tom, že s knihou bylo citlivě zacházeno i při převodu na plátno.

Každý máme nějaké zážitky z dětství, ale málokdo je dokáže přetavit v tak zdařilé příběhy. Ota Pavel nepoužíval žádné speciální literární techniky, přesto obrazy, které nám kreslí před očima ve svých povídkách, jsou dokonalé, čtenář mu věří každé slovo a přímo vdechuje atmosféru dob dávno minulých. Určitě si nenechte ujít nové vydání Zlatých úhořů, jen se přesvědčte, že jim nechybí ani stránka, abyste nebyli nemile překvapeni jako já.

Ukázku z knihy najedete na našich stránkách a více z života autora si můžete přečíst v našem medailonu.

Související knihy

Pavel, Ota

Jota, 2013