Patrik Hedström se po těžké nemoci vrací do zaměstnání. Zároveň mají on i jeho manželka Erika plné ruce práce s předčasně narozenými dvojčaty. Hned po návratu na policejní stanici ho zcela pohltí vyšetřování vraždy ekonoma Matse Sverina, který před svou smrtí navštívil ostrov Gråskär, o němž v kraji odjakživa kolovaly velmi zlověstné příběhy. Říká se, že ostrov obývají duchové mrtvých, a ti by živým rádi předali své poselství…

 Knihu Strážce majáku vydalo nakladatelství Motto

Teprve když sáhla na volant, všimla si, že má zakrvácené ruce. Dlaně se jí lepily, ale nevšímala si toho, zařadila zpátečku a trochu příliš rychle vyjela z garáže. Zaslechla, jak se pod pneumatikami rozletěly kamínky.

Měla před sebou hodně dlouhou cestu. Pohlédla na zadní sedadlo. Sam spal zamotaný do deky. Vlastně by mu měla zapnout bezpečnostní pás, ale neměla to srdce, aby ho probudila. Musí jet hodnu opatrně. Automaticky oddálila nohu z plynu.

Letní noc byla čím dál světlejší. Ani se nestačilo setmít a už se zase rozednívalo. Přesto ji dnešní noc připadala nekonečná. Všechno se změnilo. Fredrikovy hnědé oči bez pohnutí zíraly do stropu a jí bylo jasné, že už nemůže nic udělat. Musela zachránit sebe a Sama. Nemyslet na krev, nemyslet na Fredrika.

Mohla se uchýlit jen do jednoho jediného místa na světě.
O šest hodin později dojeli. Fjällbacka se začínala probouzet.

Zaparkovala vůz u Pobřežní záchranné služby a na okamžik se zamyslela, jak všechno pobere. Sam dosud hluboce spal. Z přihrádky vytáhla balíček vlhčených kapesníků a otřela si zakrvácené ruce, jak nejlíp to šlo. Krev ale moc nemizela. Ze zadního kufru vyndala cestovní zavazadla a táhla je co nejrychleji k přístavišti u Badholmu, kde kotvil člun. Bála se, aby se Sam zatím neprobudil, proto pro jistotu zamkla auto, aby nemohl vyběhnout a spadnout do vody. Odvlekla věci do člunu a odemkla řetěz, který plavidlo chránil před zloději. Pak běžela zpět k vozu a oddechla si, když viděla, že Sam spí stejně klidně jako předtím. Zvedla ho a i s dekou nesla do člunu.
Zvládla to bez uklouznutí, opatrně ho uložila na palubu a člun nastartovala. Motor naskočil hned napoprvé. Dlouho loď neřídila, ale věřila, že to zvládne. Vycouvala a vyjela z přístavu. Slunce už zářilo, ale ještě nezačalo hřát. Napětí z ní pozvolna vyprchávalo. Noční hrůza povolila. Pohlédla na Sama. Co když ho to, co se stalo, poškodilo na celý život? Pětiletý chlapec je hodně citlivý, snad nebude mít trvalé psychické následky. Udělá všechno pro to, aby byl zase v pořádku. Třeba bude stačit pofoukat mu bolístku, stejně jako kdyby spadl z kola a odřel si kolena.
Směr dobře znala. Pamatovala si každý ostrůvek, každé skalisko. Mířila k Vaderobodu a každým okamžikem se vzdalovala pobřeží. Příď rozrážela stále vyšší vlny. Těšila se z každé spršky slané vody a na několik vteřin zavřela oči. Jakmile je zase otevřela, zahlédla v dálce Gråskär.

Srdce ji poskočilo jako pokaždé, když se ji objevil před očima malý domek a bílý maják, který se hrdě tyčil k modré obloze. Ještě byla příliš daleko na to, aby rozeznávala barvu domku, ale pamatovala si jeho světle šedý odstín a bíle natřené rohy. Vzpomněla si na růžové popínavé růže, které rostly u nejchráněnější stěny. Tohle byl ráj na zemi. Její Gråskär.

Související knihy

Läckberg, Camilla

Motto, 2013