Myslím, že mnoho takto úspěšných tvůrců nenajdeme. Jaroslav Hašek (1883-1923) se opravdu zapsal do světových dějin literatury svým nedokončeným čtyřdílným humoristickým románem Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (1921-1923), ale jaké bylo jeho dětství? A co je pravdy na tom, že vedl bohémský život? Pojďme do něj společně nahlédnout.

Jaroslav Hašek se narodil 30. dubna 1883 do úřednické rodiny. Když jeho otec začal tajně pít, nastal čas finanční i citové nouze, k čemuž se po jeho smrti (1896) přidružilo i neustálé stěhování z místa na místo a nefalšovaná bída. Hašek sám byl zakřiknutý a nenápadný hoch, který teprve po smrti otce pookřál ve společnosti kamarádů. Nastoupil na gymnázium, kde k jeho profesorům patřil Alois Jirásek, ale pro účast na politické demonstraci byl Hašek ze studií vyloučen. Učil se drogistou, nakonec maturoval na Českoslovanské obchodní akademii v Praze.

Po studiích se sice zprvu stal spořádaným úředníkem, ale zjevně to nebylo nic pro něj. Vydal se na potulku po monarchii a tíhnul k anarchistům, do jejichž čela se i dostal, za což byl roku 1907 dokonce uvězněn. Po propuštění pracoval jako novinář (Ženský obzor, satiristický časopis Svět zvířat, České slovo, Čechoslovan, Pochodně, Humoristické listy a jiné), ale podléhá alkoholu – zřejmé dědictví po otci. Seznámil se s Josefem Ladou a Ludmilou Mayerovou, s níž se oženil. Roku 1911 založil svoji Stranu mírného pokroku v mezích zákona, což byla báječná mystifikace karikující tehdejší politické dění.

Roku 1915 dobrovolně narukoval na frontu, kde byl ovšem záhy zajat a vstoupil do československých legií. Přes Jugoslávii se Jaroslav Hašek dostal do Ruska, kde dokonce vstoupil do Rudé armády (1918). Byl ředitelem armádní tiskárny v Ufě, náčelníkem oddělení pro práci s cizinci a dokonce se zde i oženil, ač nebyl dosud rozveden. Do Prahy se vrátil až roku 1920 a opět začíná s bohémským způsobem života. Tažení po hospodách nebrala konce a není divu, že se jeho zdravotní stav začal rapidně zhoršovat. Kvůli tomu se Jaroslav Hašek přestěhoval do Lipnice nad Sázavou (1922), kde chtěl dokončit své dílo. Zde také 3. ledna 1923 ve věku nedožitých čtyřiceti let zemřel na ochrnutí srdce.

Zanechal po sobě nesčetné množství humoristických a satirických povídek a již výše zmíněnou nedokončenou tetralogii o dobrém vojáku Švejkovi. Základem próz Jaroslava Haška byly jeho skutečné zážitky. Není však vždy jasné, co je pravda a co je pouze básnická nadsázka. Hašek nenáviděl přetvářku, sentimentalitu, usedlost, ironicky reagoval na sociální verše. Dalším typickým znakem jeho tvorby je odpor k mravním a literárním konvencím. Proto je dodnes živá a často se stává zdrojem inspirace pro filmové tvůrce.

Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války darovaly českému jazyku mnoho úsloví a přirovnání. Když někdo „švejkuje“, pak víme, že předstírá poslušnost a plnění povinností, „švejkárna“ je zesměšňování armády, resp. úřední moci obecně. A za vše může milý, naivní, lehce přitroublý Josef Švejk, který svým jednáním humornou formou odhaluje nesmyslnost války. Dílo se dočkalo množství překladů, ale i filmových a divadelních podob. Nejznámější je jistě zpracování z pera režiséra Karla Steklého (1956-7), kde ve dvou dílech s názvy Dobrý voják Švejk a Poslušně hlásím exceloval v hlavní roli Rudolf Hrušínský.

Z povídkových výborů zmíníme jen některé, vždyť i po smrti svého tvůrce byly vydávány stále nové a nové tituly. Mezi první patří Trampoty pana Tenkráta (1912), Průvodčí cizinců a jiné satiry z cest i z domova (1913), Můj obchod se psy a jiné humoresky (1915), Dva tucty povídek (1920) a Velitelem města Bugulmy (1921). V jednotlivých povídkách se pak Hašek pouští s břitkým humorem do voleb (Neohrožený katolík dědeček Šafler v den voleb), inzerátů (Malý oznamovatel Národní politiky), falešného přátelství (O upřímném přátelství), popisuje chov domácího zvířectva (Aféra s křečkem) i nesmyslnost toho, co se děti učí v čítankách (Školní čítanky).

Jaroslav Hašek byl tedy bezpochyby bohémem s nevázanou duší a sklonem k alkoholismu, ale také skvělým vypravěčem, humoristou a mystifikátorem. Ne každý musí sdílet všeobecné nadšení z Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války, ale i mnohý kritik by si mohl něco najít třeba v jeho krátkých zamyšleních. Obzvlášť jeho politické komentáře jsou stále aktuální. Nevěříte? Přečtěte si a uvidíte!

Foto: wikipedia

Zdroje:
http://www.spisovatele.cz/jaroslav-hasek
http://knihovna.ujep.cz/sites/default/files/files/Kalend%C3%A1rium_Jaroslav_Ha%C5%A1ek_HOTOVO.pdf
http://www.svejkmuseum.cz/hasek.htm
http://www.csfd.cz/film/8668-dobry-vojak
http://www.csfd.cz/film/8680-poslusne-hlasim/