Tato slova užila autorka knihy Jak se modlí čarodějky, Michaela Kudláčková, najdete je vzadu na přebalu. Určitě doporučuju celou tuto stranu přečíst. Je to totiž takový úvod a shrnutí toho, co vlastně napsáním knihy chtěla autorka říci svým potenciálním čtenářům.
Najít dnes na pultech knihkupectví knihy věnující se čarodějnictví a magii není vůbec žádný problém, spíš je těžké nalézt takovou, která nebude jen nějakou reklamou a jinak naprosto ničím, kromě toho, že za ni utratíte své našetřené peníze v domnění, co nového se naučíte a že si vyčarujete třeba i nějakou lásku…Jenže kniha Michaely Kudláčkové taková rozhodně není. Takže hned na začátku je na řadě upozornění pro všechny, kteří si myslí, že i v této knize najdou ten „super recept“ na věčnou krásu a lektvar pro svého prince na bílém koni – byť je to kniha vyprávěná čarodějnicí, jedná se o knihu seriózní a rozhodně není nacpaná podobnými recepty.

Možná vám teď přijde divné, jak může být kniha psaná „údajnou“ čarodějnicí seriózní. Ale pokud si ji přečtete, věřte tomu, že změníte názor. Michaela Kudláčková vás nebude za každou cenu nutit míchat bylinky a přidávat další pozoruhodné přísady. I když samozřejmě uvádí možnosti bylinek a dalších darů přírody, navíc vás pobaví vyprávěním ze svého života a to pěkně od začátku, od doby, kdy byla malá, až do dnešních dnů. Budete s ní prožívat chvíle dětství, kdy byla pro ostatní nemocná, ale ona sama, respektive její tělo a mysl měly zájem o něco, co vlastně ve většině nechápeme dodnes – „pouhý“ kontakt s přírodou. Začátek knihy na mě působil smutně, dokonce mi jí bylo chvílemi skutečně velice líto, ale s postupem přečtených stránek se budete i smát. Kniha je, jak jsem se zmínila, také naplněná veselými příhodami, naprosto úžasná je pak záležitost s hledáním mandragory…

Ukázka z knihy
„Hmm, a tady se říká, že tě, když nejsi vyvolená, může praštit nebo řve, když se vyrývá. Představa, že na mě huláká nějaká kytka, ve mně okamžitě vzbuzuje vizi dalšího života v pruhovaným mundůru, skotský střiky a kilo diazepamu denně. Díky, nechci! Ještě že to tady nejde najít.“
„Omyl, tady se říká, že roste i u nás, ale hlavně na rumišti, který musí bejt u hřbitova. Já o jednom vím!!“
„NEJEDU!“
Za deset minut jsem seděli v autě a řítily se do starých Ďáblic, kde je na soukromém pozemku, těsně u hřbitova, parádní rumiště. Obě v letních šatičkách a lodičkách, vybaveny zahradní motyčkou, jsme na opuštěném pozemku začaly hledat kýžený trs.
Nutno podotknout, že na vlastní oči jsme mandragoru ani jedna neviděly. Ovšem našly jsme si na internetu mnoho obrázků, abychom se nezmýlili.
„Ty lidi jsou prasata, to je neskutečný. Zajímavý, co všechno jsou schopný vyhodit. Hele, nepotřebuješ jednu botu?“ snažila jsem se zlehčit situaci, neb Kamila vypadala velice nervózně.
„Potřebuju dvě! Na jedný mám trvale nalepenej kus asfaltu a druhé brzy upadne podpatek, ty dobrodruhu! Mám asi tři sta puchejřů od kopřiv!!“
„A já mám mandragoru!!!“
„NEVYHRABÁVEJ JI!!!CO KDYŽ TĚ PRAŠTÍ!“
Uskočila jsem od tajemného trsu. Na to jsem zapomněla! Obě jsme užasle stály nad bylinou a zíraly na ni. Vypadala jako na obrázku.

Michaela Kudláčková nesleduje v knize cíl, aby poučovala. Kromě vyprávění ze života, spojeného s magií, vás upozorní na možnosti využití bylinek, běžně dostupných na našem trhu, anebo vám vysvětlí, kde všude je můžete nalézt v samotné přírodě. A v tom se podle mě dost odlišuje od ostatních – naprosto přirozeně a lehce vás zavede do světa tajemna a nenásilnou formou vás upozorní, že i běžně pěstované bylinky okolo nás mohou pomoci třeba při nejrůznějších onemocněních, bolestech atd. Klidně bych si dovolila říct, že vytvořila takový menší návod k těmto darům přírody i s tím, že uvádí svůj vlastní názor či zkušenost.

Kromě bylinek se věnuje i popisu různých rituálů, runám, kartám – u všech vysvětlí jednoduše, o co vlastně jde a opět s popisem, který jí je nejbližší, ze života, vás seznamuje s vykládanými pojmy. Dozvíte se něco málo i o historii tématu.
Nejde ale do hloubky, takzvaně načne téma, uvede čtenáře na začátek a pak honem jinam. Knize to dává svou zajímavost a činí tím i toto téma v podání známé osobnosti, která jí sepsala, daleko zajímavější. Nejde tedy o knihu s jasným návodem na čarování a vše, co se týká magie. Přesto vás autorka upozorní, jak se máte chovat a kdy například bylinky sbírat, jaké apod.
Navíc se ještě Kudláčková věnuje numerologii a znamením – právě u těch se zaměřuje na výklady jak pro ženu, tak pro muže, ale i pro děti. Dozvíte se, jak se k sobě hodí určitá znamení, jaký vztah či sex je charakteristický pro určitá znamení – velice čtivě a zajímavě.

Vzhledem k tomu, že knih s podobnou tématikou je na pultech dost a dost, už proto je tato daleko zajímavější – nic nenutí a vypráví příběhy spojené s životními zkušenostmi a zážitky skloubené s magií. Prostě přesně to pravé.

Knížka je vhodného formátu, řekla bych tak akorát do ruky či do kabelky, a i když má poměrně dost stran, necelých dvě stě padesát, bude se dobře držet v tramvaji, metru nebo na sedadle spolujezdce v autě či v kavárně u horké kávy. Nepochybně zaujme i ty, kteří nemají o tajemných silách přírody ani potuchy, ale toto téma je zajímá a chtěli by se o něm něco dozvědět. Nebaví je ale tlusté teoretické knihy naplněné nepochopitelnými výrazy bez přiblížení se čtenáři. A přesně tohle všechno se Michaele Kudláčkové podařilo.

Děkuji, že jsem se v tomto životě narodila na místech, kde mám co jíst, kde spát, kam uložit své děti a z čeho se radovat, když jiní na jiných místech světa si takový luxus bohužel stále nemohou dovolit.
Děkuji vám, že jste došli až sem.
Žijte prosím tak, abyste své skutky jednou nemuseli tajit.

Usmějte se na osud a on se usměje na vás.
Hodně štěstí.

Související knihy

Kudláčková, Michaela

XYZ, 2010