Autoři Tomáš Svoboda, Jan Lakosil a Ladislav Čermák jsou již známé postavy v oboru československé fortifikace před druhou světovou válkou. Společně dali síly dohromady, aby na český trh přivedli něco nevídaného – Velkou knihu o malých bunkrech, která by zájemcům tuto problematiku přiblížila jak v okolnostech širší veřejnosti již známých, tak i v horizontu nejnovějších informací, které se v archivech podařilo vypátrat teprve nedávno. Dílo letos vydalo pražské nakladatelství Mladá fronta.

Nejprve nás autoři seznamují s historií této knihy. Uvádějí na zřetel, jaké úsilí muselo být vynaloženo pro získání informací, a také poukazují na to, že takto ucelená publikace o československém lehkém opevnění nebyla doposud vydána.

Po úvodu následuje část nazvaná „Opevnění v ČSR“, kde se tvůrci vracejí do 30. let 20. století, do období první republiky, nad kterou hrozil černý stín hákového kříže. Ve stručnosti se dozvíme důvody výstavby pevnostních objektů, jejich charakteristiku a bojové určení. Nakonec jsou ještě vytyčeny úlohy této publikace. V následujícím oddílu se již autoři zcela podrobně zabývají charakteristikou lehkých objektů a také rozdělením na hlavní typy, které byly budovány.

První část knihy nazvaná „Lehké opevnění z roku 1936“ ve svém počátku přibližuje důvod výstavby prvního pevnostního objektu lehkého opevnění (tedy „vzor 36“), a jeho typové rozdělení. Následuje podrobný popis, který se věnuje jak stavebnímu řešení objektu, tak jeho zasazením do terénu. Autoři se také zevrubně zmiňují o „kulometní lafetě“, která byla speciálně vyvinuta pro tento typ bunkru. Dále se v kapitole dočteme detailnější informace nejen o rozložení posádek objektů a příslušném střelivu, ale také například o dotaci potravin, které byly určeny pro ten který typ objektu. Text kromě různých průvodních obrázků a schémat doprovází i tabulka s konstrukčními údaji, která nám napomůže při trojrozměrné představě jednotlivých bunkrů.

Větší pozornost je věnována také objektům, které vyrostly v oblasti III. sboru, tedy v pevnostním úseku na jižní Moravě (Československá republika byla rozdělena na sedm takovýchto sektorů). Tyto objekty se podstatně vymykají zvyklostem, které byly doposud v publikaci prezentovány. Proto také se o nich blíže tvůrci rozepisují.

Textovou část oddílu o objektech vzor 36 uzavírá shrnutí celkové dokončenosti plánovaných objektů v době rozhodnutí o zastavení jejich výstavby. V závěru se pak nacházejí tabulky, které obsahují sumarizaci jednotlivých údajů o stavebních pracích v rámci budování lehkého opevnění vzor 36 (například seznam počtu objektů ve stavebních úsecích, celkový seznam vybudovaných objektů dle typů apod.).

Druhá část knihy se věnuje lehkému objektu z roku 1937 (tedy „vzor 37“). Zprvu se dočítáme o jeho historii a základních funkcích, dojde také ke srovnání s předchozím objektem. Text doprovází tabulky s různými technickými parametry pro jednotlivé typy objektu.

Dále jsou přinášeny informace o průběhu výstavby, od podání nabídky stavebním firmám, přes vykupování pozemků a přípravy stanoviště, až po jejich stavební realizaci. Právě jejich výstavbě je věnována velká pozornost, což pro čtenáře bude jistě dosti zajímavé počtení.

Rozsah seznamu všech plánovaných bunkrů tohoto vzoru zabránil jejich vypsání, proto je zde vytvořen suplující seznam geografických lokací, kudy jednotlivé linie bunkrů procházely v rámci jednotlivých sborů. Kromě toho, jsou zde uvedeny podrobnější popisy jednotlivých vzorů. Poté následuje podrobná typografie, která se věnuje individuálním typům objektu toho vzoru.

Velmi zajímavá je i mapka Československa rozložená na čtyřech stranách s vyznačenými liniemi výstavby jak objektu vzor 36, tak i 37. Mapa velmi detailně rozlišuje, v kterých letech byl úsek zadán k výstavbě, procentuální dokončenost a další důležité informace.

Po uzavření kapitoly o lehkých objektech vzor 37 se publikace zaměřuje také na s tím související problematiku; například chaty pro posádky těchto bunkrů, střežení lehkých opevnění a překážkový systém. Značně pozoruhodný je opis „Zatímních směrnic pro boj v lehkých opevněních“, které byly vytvořeny pro posádky objektů. Tyto směrnice by se daly označit jako dobový „návod“ na použití bunkrů. Popisují například, jak se osádka má chovat v určitých situacích, či popisují povinnosti velitele objektu.

Třísetstránková kniha, kterou trojice autorů sepsala, určitě stojí za přečtení, ba i o zařazení do knihovničky. Jak již název napovídá, jde o velkou „věc“. Většina informací, které jsou v ní k nalezení, již pravděpodobně čtenář někde slyšel, avšak dalo by se argumentovat, že tyto údaje jsou roztroušeny po jednotlivých publikacích, kdežto zmíněná kniha je má všechny v uceleném přehledu. Nehledě na nové informace, dosud nepublikované. Ke kladům se jistojistě počítá velké množství jak dobových, tak i současných fotografií, výkresů a trojrozměrných modelů. Pro mě byla záporem barevnost publikace – v dnešní době kvalitních knižních grafických úprav, mi jednotlivé stránky přišli příliš strohé a málo barevné, stejně tak i všechny fotografie ze současnosti jsou černobílé.

Závěrem bych publikaci rád doporučil laikům, kterým vrtá hlavou, k čemu tyto bunkry byly určeny, a kteří by se o nich rádi dozvěděli více informací. Ale nejen těm. Kniha, díky velkému množství výkresům, které v sobě skrývá, by se hodila i nejednomu majiteli takovýchto bunkrů, kteří se rozhodnou k jejich obnově, či zvědavějšímu čtenáři, který požaduje ty nejdetailnější informace.

Související knihy

Svoboda, Tomáš - Lakosil, Jan - Čermák, Ladislav

Mladá fronta, 2011