Kniha Zapomeňte, že jste měli dceru od Sandry Gregorové má podtitulek „Žila jsem s maniaky, zločinci a vrahy.“ Britská občanka Sandra žila dva roky v Bangkoku. Poté, co ztratila práci a špatně vycházela s penězi, rozhodla se vrátit domů k rodičům. Peníze na cestu si od nich nechtěla půjčovat, rozhodla se tedy využít velmi riskantní nabídky, a to propašovat přes bangkocké letiště heroin. Byla zadržena a oficiálně se z ní stala pašeračka drog. V tamních poměrech je tento přečin velmi přísně trestán. Dostala dvacet pět let vězení. Je až k podivu, že Sandra neobviňuje soudní systém v Thajsku, netrpí sebelítostí a jedinou poznámkou k délce trestu je věta, že tamní vězeňské tresty jsou snad o trochu delší, než by bylo zdrávo.

Se Sandrou se dostáváme do thajské věznice LardYao. V tomto ženském oddělení známém jako „bangkocký Hilton“ prožila čtyři a půl roku. Její „postel“ byla dva čtverce linolea na betonové podlaze. Po čase si zvykla probouzet se omotaná rukama a nohama ženy, která právě spala vedle ní. Pytle s pískem sloužily jako polštáře. Velké ručníky byly místo přikrývek. Světlo v ložnicích v LardYao nikdy nezhasínalo, aby bylo na vězeňkyně neustále vidět. Sandra si tedy omotávala hlavu malým ručníkem, aby mohla usnout. Rádio, televize i telefon byly zakázány. Dopisy dostávaly přes cenzorku sporadicky. Ve věznici žila ve stísněných a primitivních podmínkách. Jídlo, které ve vězení dostávaly, sestávalo ze špinavé rýže plné kamínků a brouků, polévky z celé ryby či vařených okurek s vejcem. Velmi zvláštní bylo soužití vězeňkyň a živých koček, kterých bylo ve vězení skoro tolik jako žen. Nosily je na rameni a v kapsách.

Po čtyřech letech bylo Sandře dovoleno odpykat si zbytek trestu v Británii. Dostala se tak do známých ostře střežených věznic – Holloway i Durham. Mockrát však litovala toho, že se vůbec vracela z Thajska do Británie. V Bangkoku byly sice otřesné podmínky, docházelo tam k fyzické brutalitě, ale vězni si tam sami organizovali své životy. V Bangkoku měla pocit, že je člověk. Přežít Durham bylo pro Sandru mnohem těžší, než přežít Bangkok. Mohla sice vidět svou rodinu, zatelefonovat si, poslouchat rádio, ale pocit , že ztratila kontrolu nad svým životem, byl větší. Nemohla pochopit, proč ji po návratu do Británie pořád z něčeho podezírali a obviňovali.V knize jsou velmi přesně zachyceny situace, kdy Sandra prožívala hrozný pocit izolace a frustrace.

… Jak měsíce ubíhaly, začala jsem si myslet, že jsem k ničemu a špatný člověk. Možná tohle byl účel trestu. Zlom člověku ducha a podřídí se.

Věděla jsem, že to nebude dovolená a věděla jsem, že si taky žádnou nezasloužím, po tom, co jsem udělala, ale netušila jsem, že to bude tak zlé. Dostala jsem se tak daleko, že už jsem ani nechtěla volat domů rodičům a nechtěla jsem, aby mne kdokoli chodil navštěvovat. …

Kniha je velmi působivě napsaná. Přečetla jsem ji doslova jedním dechem. Název knihy Sandry Gregorové pochází z dopisu, který napsala při svém zatčení rodičům. I přes délku trestu, zážitky z věznic a pocity bezvýchodnosti si dokázala zachovat svou důstojnost a nepřišla o rozum. Knihu rozhodně doporučuji k přečtení, je vynikající.

Související knihy

Gregoryová, Sandra - Tierney, Michael

Jota, 2009