Pokud se pera chopí C. D. Payne (*1949), který se podle mne skvěle vcítil i do duše puberťáka, jak prokázal ve své kultovní sérii Mládí v hajzlu, tak to je zřejmě možné. V poslední knize, kterou nám jako novinku předkládá nakladatelství Jota v letošním roce s názvem Dědictví aneb Jak Helena ke štěstí přišla, vede zápisky jako osmapadesátiletá trojnásobná matka.

Helena je manželkou daňového právníka, který ovšem sex už vyměnil za hraní golfu a ani z dětí nemá skoro žádné potěšení. Spíše by se dalo říci, že nezaměstnaná filmařka Monica, student Kyle, který žije na kolejích, a rebelující šestnáctka Casta jí lezou na nervy. A tak uvítá nenadálé dědictví, které jí do klína přihrála smrt tety Maddy – dům v Euclidu, poklidném městečku na břehu jezera. Pod záminkou přípravy domu k prodeji se do něj odstěhuje a nechá manžela, aby si poradil s dcerami bez ní.

Namísto pracného strhávání tapet se však začte do románů tajemné autorky Glorie Anne Lenoreové, které nalezne v knihovně dávno zesnulého strýce. Ocitá se tak na prahu netušeného dobrodružství, které jí přinese nejen poznání původu, ale možná i v názvu knihy zmiňované štěstí.

Helena líčí všední i sváteční dny bez příkras za použití vulgárního slovníku. S cynickým úsměvem doluje ve svém nitru to nejhorší a růžové vyhlídky nemá ani pro budoucnost svých dětí. Je typickou ženou s jejími tužbami, ale už jí leze na nervy každodenní rutina a hledá, jak z ní vyklouznout. Když potká muže svých snů, který by mohl rozzářit její fádní život, tak je zadaný a čeká ho svatba s jinou. Navíc dle svých morálních zásad nikdy nespí s vdanou. Všechno jde špatně a naděje na zlepšení je mizivá.

To by ovšem nesmělo jít o dílo C. D. Payna. Ten totiž svým hrdinům život koření humorem, paradoxními situacemi, ale i překvapivě dobrými konci. U Heleny je toho štěstí v závěru až moc, ale nijak to neubližuje čtivosti. Jde v podstatě o pořádnou parodii na červenou knihovnu, která rozesměje každého.

Celkově s Helenou prožijeme devět měsíců – od 1. ledna do 30. září. Denní záznamy nemají stejnou délku, na některé stačilo pár slov, na jiné několik stran. Vždyť ani ve skutečném životě nejsou všechny naše chvíle nabité událostmi stejně.

Jediné, co mě zpočátku hodně zarazilo, byla živelnost takřka šedesátileté ženy a její slovník. Osobně bych byla schopná uvěřit, že takto jedná a píše někdo o deset let mladší, ale toto se mi zdálo příliš. Jenže v Americe jsou asi jiné poměry, a tak jsem se i s tímto faktem během četby smířila a královsky se bavila.

Pokud tedy máte chuť na poněkud lechtivou knihu, která odpoutá vaši mysl od všedních starostí a prodlouží vám vaše dny pomocí smíchu, při němž se otřásá bránice, pak Dědictví aneb Jak Helena ke štěstí přišla je určitě správná volba!

Související knihy

Payne, C. D.

Jota, 2013