Knize, která se na mnohá léta stala oblíbeným čtením lidí po celém světě, se na konci minulého roku dostalo pocty, jaké se jen tak nějaké knize nedostane. Příběh knihy byl zfilmován. Onoho úkolu se svědomitě ujal režisér francouzského původu s vietnamskými kořeny Tran Anh Hung. V Japonsku byl film divákům představen na konci minulého roku a do českých kin se dostal počátkem roku letošního.

Kniha Norské dřevo by se dala víceméně považovat za typickou Murakamiho knihu. Ve velké většině jeho knih se čtenáři setkávají s hrdiny, kteří se výrazně straní společnosti, kteří nejsou ve svém životě spokojeni, odlišují se od většiny, a kteří neustále hledají smysl života a pátrají po štěstí.

Noruwei no mori, jak se kniha v japonském originále jmenuje, bylo autorem zasazeno do období konce šedesátých let minulého století. Ačkoli si to mnozí neuvědomujeme, nebyli jsme jediným a osamoceným národem, který v tuto dobu procházel bolestným přerodem. V Japonsku v té době probíhaly četné protesty ze strany mladých rebelů. Společnost řešila ožehavá témata a snažila se probrat z podivné letargie.

Právě v této době se tedy v knize nacházíme spolu s Naoko, Midori a především hlavním hrdinou Toruem. Tito tři lidé jsou mladí a měli by tak představovat naději národa do budoucna, na povrch to tak může působit. V realitě to tak ale vůbec nevypadá. Jsou to lidé zklamaní, trpící spoustou psychických problémů a neschopni se vyznat sami v sobě.

Murakami zde představuje své typické prostředí. Hrdinové jeho románu vezmou čtenáře s sebou na procházku jejich světem a atmosféra knihy je jako obvykle u Murakamiho velmi silná. Kniha nás sama nutí číst dál, ale zároveň se v ní nesetkáváme s explicitně vyřčenými informacemi, stejně jako samotné postavy i my čtenáři bloudíme, pátráme a objevujeme. Román je proplétán mnohými symboly, které se během čtení pokoušíme luštit a aplikovat na svůj vlastní život.

Film v této vlastnosti knihu jen podpořil. I když se vizualizací ztrácí ono kouzelné neznámo, do kterého nás kniha zavádí, je to film velmi podporující fantazii. Dává stejně jako kniha divákovi obrovský prostor pro vlastní vnímání a představivost. Tomu napovídá i délka filmu, neboť sto třicet tři minutový film hned tak v současné kinematografii nenajdeme. A přesto není ani jedna jediná minuta snímku promarněna.

Mnohým by se film nemusel zamlouvat svým pomalým spádem, ale vzhledem k tomu, že se nejedná o dílo stvořené Hollywoodem, nýbrž filmovými ateliéry na druhé části světa a režisérem, který pochází z kultury vnímající jinak, je to obohacující zážitek a film ukazující, že spád a rychlost není vždy vše.

Jak kniha, tak i film stojí za strávený čas. Murakamiho témata jsou silná a v této knize nacházíme navíc i velmi dojemný a silný konec. Autorovy  silné stránky se nachází v symbolice a tzv. mlžení. To dá čtenáři do jisté míry obrovskou volnost, i když je svazován dějovým rámcem.

Fenomén Murakami, který postupně ovládá světová knihkupectví, tak jistě není neopodstatněný. Tento japonský spisovatel se zabývá hlubokými ranami lidstva a svými příběhy dává najevo určitý nesouhlas se zažitými tradicemi a konzervativním pohledem na svět. Nelze ho však zařadit mezi nihilisty či odpůrce veškerého establishmentu, a možná i proto v něm hoří jiskra naděje na lepší zítřky pro jeho hrdiny a lidstvo obecně.

Tak tedy na film do kina a pro knížku do knihovny.

Norské dřevo
Haruki Murakami
Odeon, 2009