Josef Svatopluk Machar se narodil 29. února 1864 v Kolíně, ale rodina se kvůli otcovu povolání mlynářského stárka musela často stěhovat. Gymnázium tak Machar studoval v Praze. V sedmnácti letech ztratil otce, a byl proto nucen začít se o své živobytí starat sám. Začal proto přispívat do řady časopisů, jeho raná satirická tvorba vycházela v časopise Paleček (pod pseudonymem Leo Leonardi) nebo Šotek, první verše publikoval pod jménem Antonín Rousek v tehdy nejčtenějších časopisech, jakými byly Světozor, Ruch, Květy nebo Lumír.

Po maturitě Machar nastoupil roční vojenskou službu a poté zamířil do Vídně, kde se mu podařilo získat zaměstnání v Ústavu pro úvěr pozemkový. Díky tomu nebyl závislý na poměrech panujících v české literatuře a společnosti a mohl tak ve svém díle být právě vůči Čechám značně kritický.

Jeho první sbírka, Confiteor, vyšla na počátku roku 1887, tedy v době, kdy Machar dokončoval svou vojenskou službu. Kniha vzbudila vášnivé a především negativní ohlasy. Kritika Macharovi vyčítala skeptický postoj k životu, tvrdou kritiku společnosti a církve, ale také odhalování vlastních slabostí a poklesků. Někteří také upozorňovali, že sbírka může ohrožovat mravnost mládeže.

Básníka však vlna kritiky od psaní odvážně pojaté subjektivní lyriky neodradila, a brzy tak následovaly sbírky Bez názvu (1889) a Třetí kniha lyriky (1892), které byly později sloučeny s Macharovou prvotinou a vycházely pod názvem Confiteor I–III. I zde útočí na předstírané morální zásady společnosti a vyznává se ze svého bujarého milostného života a ze zklamání, které cítí. Souběžně s verši vydanými v rámci tří knih Confiteor vznikaly rovněž podobně orientované intimní básně, které vyšly ve Čtyřech knihách sonetů (Letní sonety, 1891; Zimní sonety, 1892; Jarní sonety, 1893; Podzimní sonety, 1893).

Ve své další sbírce, Tristium Vindobona (1893), Machar přesunul svou pozornost k současnému politickému dění a otázce vlastenectví. Aktuální téma zpracoval i v knize epických básní Zde by měly kvést růže (1891–1894), která je věnována osudům žen. Zájem o tuto problematiku spolu s kritikou společenských vztahů je rovněž patrný ve veršovaném románu Magdaléna (1894), jehož hlavní hrdinkou je prostitutka, která si i přes opovržení ze strany měšťanské společnosti udržuje mravní čistotu.

Po přelomu století Machar vydal autobiografické Konfese literáta (1901), v nichž shrnuje své dětství a básnické začátky. V následujících letech se věnoval především publicistické činnosti, napsal ovšem také rozsáhlý historický cyklus Svědomím věků (1906–1926) a několik próz. Po první světové válce se rovněž politicky angažoval, v letech 1918–1919 zasedal v Revolučním národním shromáždění a později se stal generálním inspektorem československé armády. Této funkce se však kvůli svým rozporům s T. G. Masarykem v roce 1924 vzdal a stáhl se z veřejného života.

Zemřel 17. března 1942 v Praze.

Zdroje:
PEŠAT, Z.: Josef Svatopluk Machar in POHORSKÝ, M. a kol.: Dějiny české literatury III. Praha: Nakladatelství ČSAV. 1961.
SVOZIL, B.: Komentář in MACHAR, J. S.: Confiteor… / Zde by měly kvést růže… Brno: Host. 2012.

Foto: en.wikipedia.org