Kniha Lesk rodu Borgiů – Purpur a meč, kterou vydalo nakladatelství Brána v roce 2012, je dílem Henriho Pigaillema, významného francouzského prozaika, autora historických biografií, esejisty a romanopisce. Než se Henri Pigaillem začal profesionálně věnovat psaní, pracoval v galerii Louvre. Právě obrazy z této galerie se nechal inspirovat při psaní básnické sbírky Fantaisisnes. Za své knihy získal několik literárních ocenění včetně ceny Francouzské akademie za celoživotní dílo.

Borgiové pocházeli z málo významné španělské šlechtické rodiny, jejíž mocenský vzestup započal až s Alfonsem Borgiou, jenž se stal papežem jakožto Kalixtus III. Synovec tohoto papeže, Rodrigo Borgia, se díky svému příbuznému stal nejprve kardinálem a posléze i papežovým místokancléřem. Roku 1492 byl Rodrigo Borgia díky četným úplatkům sám zvolen papežem jako Alexandr VI. Prestižního postavení využíval k tomu, aby rozdával členům svého rodu tituly a různé výhody.

Kniha Lesk rodu Borgiů – Purpur a meč se odehrává v roce 1503, kdy papež Alexandr VI. zemřel. Jejími hlavními hrdiny jsou Johannes Burckard, vrchní ceremoniář papežské kurie, a Francesco, Burckardův mladý sekretář, student a budoucí historik. Jelikož byl Burckard účastníkem nejtajnějších jednání a oporou a rádcem papeže, mohl do těch nejmenších podrobností zaznamenat ve svém Deníku všechny události, které se během vlády papeže Alexandra VI. udály. Právě po těchto informacích prahne student univerzity v Padově, Francesco, jenž se snaží zjistit pravdu o dobových událostech.

Francesco se pravidelně vydává za stárnoucím a nemocným Burckardem, aby vyslechl jeho vyprávění, často se rozcházející s všeobecným povědomím. Dostává se tak k informacím, které by rozhodně neměly spatřit světlo světa a jež jsou mnohdy až děsivé. Dovídá se o papežových intrikách, o korupci, svatokupectví, politicky motivovaných vraždách, krvavých mstách, smilstvu nebo o tom, jak se papež snažil zvýšit svou prestiž výhodnými sňatky svých dětí, nehledě přitom na jejich osobní štěstí.

Právě osudy papežových dětí, zejména Juana, Lucrezie a Cesara, jsou častým tématem rozhovorů Burckarda s Francescem. Prostřednictvím jejich diskuzí se dovídáme o hýřivém Juanovi, jehož prakticky jediným zájmem byly světské radosti, o krutém Cesarovi, jenž se nebál cestou za svým cílem nechávat za sebou mrtvoly, a o krásné Lucrezii, často nedobrovolně sloužící jako prostředek politiky svého otce.

Kniha je nejen zajímavým líčením osudů členů papežovy rodiny, ale i věrohodným odrazem politické situace v Itálii na přelomu patnáctého a šestnáctého století. Autor se snaží oddělovat pravdu od pomluv, provázejících rod Borgiů takřka na každém kroku. Ačkoli je příběh velmi čtivý a poutavý, občas mi dělaly problémy neustálé a nečekané skoky mezi Burckardovým vyprávěním a líčením událostí z pohledu třetí osoby, které mne velmi mátly. Mnohem lépe by se mi kniha četla, kdyby byla psána jen z pohledu papežova nejbližšího důvěrníka.

Titul Lesk rodu Borgiů – Purpur a meč mohu doporučit všem, kteří se rádi ponoří do tajů historie a nechají se okouzlit leskem dob dávno minulých.

Související knihy

Pigaillem, Henri

Brána, 2012