V knize vyjadřuje svůj názor na naši společnost, na současnost, zamýšlí se nad aktuálními problémy z nejrůznějších oblastí a nabízí konkrétní vize, kam by naše země měla v zásadních oblastech směřovat.

Tomio Okamura chce v této knize představit svůj pohled na společnost a směr, kterým by se měla ubírat: „Jaký je problém politiků dnešní doby? Jak získat hlasy voličů. Bohaté strany najímají experty na marketing a public relations, platí drahé zahraniční reklamní agentury s jediným cílem – získat hlasy a jejich pomocí i politickou moc. Z toho plyne zásadní problém politiky dnešní doby: Politika směřuje k získání moci. Nikoli k jejímu nejlepšímu využití. Politici nemají vize, nemají ideje, krom jediné – vyhrát volby a sestavit vládu. Nejsem politik ani politolog. Ale jsem občan země, která je moje vlast.“

„Země, kterou i moji předkové pomáhali budovat, umírali za ni nebo trpěli v nacistických a komunistických kriminálech. To neznamená právo, znamená to povinnost zapojit se v rámci možností do veřejného dění, do práce pro naši zem. Politika není nic špinavého. Špinavý může být jen politik, politika sama je správa věcí veřejných a měla by být odpovědností každého z nás.“

„Napravo? Nalevo? Dopředu!
Buďme politicky nekorektní!
Proč by měli být politici ministry?
Jsme připraveni na globální katastrofy? Naše heslo? Vždy nepřipraven!
Radujme se ze své země. Naše země je a bude taková, jako jsme my. Když budeme k sobě poctiví, milí, pak bezesporu milá a poctivá bude i naše země.
Lidé, co mají nedoložené miliony z čachrů se státními zakázkami, jsou na nejvyšších postech naší země.
Energetická doktrína: Zbavme se ropy. Z ropy žijí ruští generálové a muslimští teroristé.
Stávající EU je na obtíž, diskuse o euru je v současnosti zbytečná.
Odpovědnost za dějiny nese každý z nás.“

165×235 mm, váz., 112 str., 249 Kč

Následující ukázka z nové knihy ukazuje názor Tomia Okamury a návrh řešení pro zahraniční přistěhovalce, kteří stále proudí do naší země:

Kup živnosťák, dostaneš občanství

V České republice má prakticky každý možnost požádat o živnostenský list (s povinným, ale obcházeným zvládnutím češtiny). Pak mu stačí pět let pracovat načerno a onen živnostenský list nezrušit. Po této lhůtě dostane trvalý pobyt a může v klidu zamířit na pracovní a sociální úřad.
Jestli teď udiveně koukáte, tak já taky. Nepsal bych to, kdybych tyhle případy neviděl na vlastní oči. Byl jsem u toho, když mladá Ukrajinka přišla ke kamarádovi do kanceláře pro potvrzení z pracovního úřadu, že ji nezaměstná!
Nerozumím tomu. Pravda, takhle si potvrzení o nezaměstnání vyprošují i Češi. Zaslouží vyhodit na mráz, ale holt stát za své občany vzal odpovědnost a měl by jim dát alespoň nucené práce třeba za polívku a postel v azylovém domě. Náš stát ovšem nemůže vzít odpovědnost za chudé celého světa a už vůbec ne za líné chudé celého světa. Sám cizince už přes desítku let zaměstnávám. Zajišťuji jim práci, bydlení a veškeré papírování při nástupu. Za to po nich chci práci. Vybírám je pečlivě a dlouho a nikdy žádný z nich ještě na pracáku neskončil. Všichni do jednoho – a je jich několik desítek – jsou čistými plátci daní a dávek České republice.

Když je práce, pracuj, když ne, vrať se domů

Rozumím tomu, když je práce a nejsou lidi. Otevřeme dveře každému, kdo je slušný a chce pracovat. Vydělej si, kamaráde, tolik, kolik jsi schopen vydělat poctivou prací.  Jestliže práce není, je to smutný, ale vrať se domů, a až tady zas práce bude, přijeď. Pokud u nás chceš mít živnost – prosím. Podnikej si, jsme liberální ekonomika. Ale pokud nepodnikáš a papír máš jen pro forma, tak se sbal a koukej, kde nechal tesař díru. A to, jestli podnikáš, poznám lehce – podle zaplacených daní. A ty daně musejí být takové, aby bylo znát, že tvůj pobyt a živnost tu má skutečně nějaký smysl. Ne pro přistěhovalce, ale taky pro tuhle zemi. Snad mě, polovičního

Přivandrovalce, neobviníte z přílišné segregace. Vždyť jinde ve světě to takhle funguje taky a nikdo neřičí, že by třeba Rakušáci byli nějací extremisté.

A trvalý pobyt či získání občanství? Ale kdeže. Povíte mi, proč by ho měl kdokoli dostat jen proto, že tu má pár let živnost nebo montuje ve Škodovce? Státní občanství, to přeci není jen tak lecjaký cár papíru na rozdávání. To je přeci domovské právo. Je to závazek státu starat se o ty, kdo ho budovali a budují. To, že máte občanství, to není zásluha vaše – to je odkaz našich rodičů, prarodičů. To oni vybudovali tuhle zemi, dali jí příslušnou míru prosperity či neprosperity a tu odkázali vám, jako vy ji obohacenou či ochuzenou předáte svým potomkům. Na všechny ekonomické, sociální či kulturní výhody pracovaly stovky předchozích generací. Stejně tak je to i v jiných zemích. Někde mají málo, jinde víc. Bylo a je přece strašně jednoduché a laciné si říct, tady mi toho předkové moc nedali, pojedu jinam, tam už mají vybudováno, tam mají zatopíno a navařeno, tam se ohřeju a najím.

Jistě, kdo chce pracovat, ať přijede. Ať pracuje celý život, dá něco do počinku svým dětem. Takovému člověku to nejen budu přát, ale budu za něj vděčný. Jistě, věc jiná jsou skutečně humanitární případy, které řeší azylové právo. Ale úplně jiná věc je přijet a natahovat ruku. Plácl bych přes ni našince, natož cizince. Stát by to měl udělat kulantněji – stačí změnit stávající

nesmyslné přistěhovalecké zákony. Ono to není namířené proti cizincům. To není xenofobie. To je obrana proti xenofobii. Až na pracovním úřadě převáží cizinci, pak to bude teprve xenofobie. Pak přijde problém, který nepřeju ani cizincům, ani nám. Pak teprve se nebudeme mít doopravdy rádi, pak bude pozdě na intelektuální hry ve stylu multikulti.