Autorka Alison Goodmanová si jako hrdinu svého románu Eon: Znovuzrození Dračího oka nezvolila muže-Eona, ale ženu-Eonu. A zřejmě proto, aby byl kontrast vůči silným mužům ještě evidentnější, má Eona poraněnou kyčli a na nohu napadá.

Čtenáři zavítají do fantaskního světa energetických draků. Příběh je vyprávěn ústy Eony, dívky, která kandiduje na pozici Dračího oka, tedy toho, kdo ovládá magii, může komunikovat s drakem a využívat jeho schopnosti. A jen Dračí oko může svého draka kdykoli vidět. Háček je v tom, že Dračím okem mohou být jen muži. Ženám je přístup zapovězen, trestá se smrtí. Eonin mistr Brannon se rozhodl pro riskantní kousek jen proto, že Eona má obrovský dar, neobyčejnou vlastnost – může kdykoli vidět jedenáct draků z dvanácti, přičemž dvanáctý, nejmocnější drak se už přes 500 let neobjevil. Mistr Brannon proto Eonu vydává za chlapce Eona, navíc kastrovaného, aby snáze vysvětlil dívčí rysy.

Eona v závěrečných zkouškách neuspěje, ale i tak se dostane do víru dramatických událostí. V aréně, kde kandidáti podstupovali zkoušku, se totiž znenadání objeví dávno ztracený Zrcadlový drak a vybírá si Eonu za svého učně.

Místo dlouhého výcviku a učení čeká na Eonu boj o život. V císařových palácích to vře, mocní tahají za nitky a snaží se (i pomocí vražd) získat ještě větší moc a vliv. Eona neví, komu věřit, navíc mistra někdo zavraždí, takže je v tom světě plném intrik odkázána jen sama na sebe. A co je nejhorší – nezná jméno svého draka, nemůže ho tudíž přivolat a využít jeho schopností k záchraně svého života.

Podaří se jí nakonec odhalit jméno svého draka? Uchrání své dívčí tajemství? Přežije?

Zpočátku je orientace ve světě Alison Goodmanové trochu těžší. Vyskytuje se tu jedenáct Dračích očí a jedenáct učňů. Každé Dračí oko sympatizuje s někým jiným. Některá jména jsou si podobná, a tedy snadno zaměnitelná. Naštěstí v hlavní linii příběhu se vyskytuje jen několik Dračích očí a učňů a v prazvláštním světě různých energií se nakonec čtenář zorientuje.

Ačkoli má kniha skoro 350 stran, své tempo si v podstatě drží od začátku do konce. Některé události jsou předvídatelné, ale pro potvrzení domněnky je nutné přečíst desítky stránek. Autorka si tak šikovně udržuje čtenáře u knihy. Sem tam se objeví nudnější pasáže s popisem míst či budov, ale pro dokreslení světa jsou do jisté míry důležité.

Ze čtení mohou vyrušit tiskové chyby. Například ve chvíli, kdy Eona rozmlouvá s paní Dellou, mluví spolu jako dvě ženy, ačkoli paní Della Eonino tajemství nezná. (Ach ta naše česká koncova „-a“ u sloves v ženském rodě…) Takovýchto chyb není mnoho, ale vnímavého čtenáře rozptýlit mohou.

Již od prvních stránek je zřejmé, že se autorka při psaní příběhu inspirovala asijskou kulturou. Nejzřetelněji je to vidět samozřejmě na dracích. Zastupují všechna znamení čínského horoskopu (krysa, buvol, koza, …). Také tu ale existují dva typy písem – mužské a ženské, jako tomu bylo v Číně. To jen namátkou. Eon by v tomto ohledu mohl být zajímavějším pro ty čtenáře, kterým je asijská kultura sympatická.

Knize bych vytkla přílišnou krvavost na konci děje při palácovém převratu. Boj je líčen velmi realisticky a slabším povahám se může udělat lehce nevolno. Nemluvě o tom, že Eon je prioritně určen pro děti a mládež, a lze tudíž polemizovat nad tím, kolik krve a vražd je pro děti ještě snesitelné a kolik je už příliš.

Celkově je ale kniha napsána velmi pěkně a poutavě. Navíc hlavním hrdinou je tu vlastně hrdinka – dívka. Ženský prvek sehrává důležitou úlohu během celého příběhu, ale nejzřetelněji vystoupí v závěru knihy, v klíčovém momentu. Tímto se kniha mile a originálně odlišuje od jiné fantasy literatury (například Eragon či Harry Potter).

Až příběh dočtete, možná se poohlédnete po právě vydaném druhém dílu s názvem Eona: poslední Dračí oko.

Související knihy

Alison Goodmanová

Jota