Tentokrát ovšem nejde o vymyšlený příběh, založený pouze na fantazii autora. Toto je popis skutečných událostí, případů, které otřásly celou naší republikou. Vyšetřovatelem byl Luboš Valerián (*1957), který spolu s Viktorínem Šulcem (*1951) ty nejbrutálnější kauzy zpracoval do knižní podoby. Ta vyšla v roce 2012 již v druhém vydání pod názvem Bratrstvo tajných hrobů s podtitulem Kriminální případy, které šokovaly republiku v nakladatelství Epocha v edici příhodně nazvané Victima, což česky znamená oběť. Viktorín Šulc je známý především jako scénárista televizních detektivních filmů (např.: Muž, který vycházel z hrobu, Všichni musí zemřít, Stín smrtihlava, Kriminálka Anděl). Autorsky se podílel na vzniku memoárů šéfa pražské mordparty Jiřího Markoviče Lovec přízraků. Není tedy divu, že přijal spolupráci i na vzpomínkách Luboše Valeriána, který působil jako vyšetřovatel ve Frýdku-Místku a později v Ostravě, a zabýval se násilnými trestnými činy.

Bratrstvo tajných hrobů mapuje činnost Luboše Valeriána od jeho nástupu k policii (tehdy SNB) v roce 1976 až po kauzy let devadesátých. Dvacítku různých případů jako červená nit spojuje jediné – vždy šlo o vraždu. Ať už obětí byla žena, dítě nebo muž, pokaždé to byl velmi brutální čin, zasluhující dlouholeté odnětí svobody. Autoři knihu rozčlenili do čtyř kapitol, v nichž jsou podobně motivované akty: pachatelé odsouzení za své jednání na doživotí, aktéři, kteří mrtvá těla „porcovali“, vraždy spáchané pod vlivem temných vášní i sériové násilí, jehož oběťmi byli podnikatelé. To vše doplňují autentické fotografie z místa činu, portréty pachatelů, zachycené při rekonstrukcích či v soudní síni.

Jen samotné líčení událostí, odhalení a následné přiznání násilníků, už by stačilo vyvolat v prostém člověku hrůzu a děs. S tím se ovšem autoři nespokojili a přidali i data soudů a počty let, na něž byli oni nelidští zločinci odsouzeni. Čtenář si pak lehce spočítá, že dotyčný zvrhlík již dnes zase běhá na svobodě po odsezení svých x let ve vězení a může „vesele“ pokračovat v předchozí činnosti! Ba dokonce odsouzení na doživotí mohou po dvaceti letech požádat o prominutí zbytku trestu za dobré chování. Člověku z toho jde opravdu mráz po zádech.

Otřásl mnou i případ, v němž již jednou trestaný pedofil dostal do své péče po rozvodu malou dcerku. Nepřežila jeho týrání… Jak je možné, že soud, který mu ji svěřil, nenašel při jeho prověřování nikde ani zmínku o pedofilní úchylce? Krásná blondýnka mohla dál chodit po této zemi, kdyby se od otce držela co nejdál.

Je opravdu děsivé, jak násilníci líčí své činy chladnokrevně a bez emocí, nebo se snaží již prokázanou vinu svalit na „neznámou osobu“. Myslím, že ani žádný autor románu by nevymyslel oplzlejší likvidaci těla jako jeden z líčených pachatelů, který mrtvolu „vykosťoval a maso splachoval do záchodu“. Ne, žádná fantazie zdravého člověka nemůže být tak brutální, jak naznačují skutky vrahů.

Pokud autoři chtěli poukázat na nebezpečné zločince, z nichž někteří se mohou znovu objevit na ulici, varovat před děravými zákony i benevolencí úřadů, pak se jim to bezesporu povedlo. Navíc tak učinili pomocí poutavého vyprávění i citacemi ze spisů a autentickými fotografiemi. Dílo tak není pouhou kronikou vzpomínek, je výrazným mementem naší smrtelnosti a nevypočitatelnosti psychiky jedince. Vede k ostražitosti v jednání s neznámou osobou. Nejen naše děti, ale i my, dávno dospělí, potřebujeme připomínat, že ne všechny úmysly druhých s námi jsou čisté. Autorům se povedlo varování i bez zdviženého prstu mravokárce či nějakých sentimentálních výlevů. Suchá fakta totiž mají v patřičném podání velikou moc. A to se plukovníku Valeriánovi a spisovateli Šulcovi beze zbytku povedlo.

Související knihy

Bratrstvo tajných hrobů
Kriminální případy, které šokovaly republiku

Valerián, Luboš - Šulc, Viktorín

Epocha, 2012