Hloubaví pánové Bouvard a Pécuchet se stali nesmrtelnými hrdiny stejnojmenného románu Gustava Flauberta (1821-1880). Toho sice proslavila jiná kniha – Paní Bovaryová, která byla tehdejší společností odsouzena jako nemravné dílo, ale pro českého čtenáře nejsou žádnou neznámou ani pánové Bouvard a Pécuchet. V normalizační době, přesněji v roce 1972, vznikl totiž v režii Jana Roháče báječný seriál s názvem Byli jednou dva písaři. Hlavní role ztvárnili Miroslav Horníček a Jiří Sovák a v dobách budovatelských seriálů působilo jejich historické dobrodružství plné vtipů a gagů neobvykle svěže. My máme nyní příležitost poznat Flaubertovu předlohu v novém vydání z nakladatelství XYZ.

Písaři Bouvard, vdovec, a Pécuchet, svobodný starý mládenec, se seznámili jednoho odpoledne na lavičce Bourbonského bulváru. Nestačilo jim jedno odpoledne na to, aby probrali všechny svoje zájmy. Tak začalo jejich přátelství. Poté, co pan François Denys Bartholomée Bouvard zdědí po svém utajovaném otci peníze, rozhodnou se odejít z města na venkov a naplno se věnovat svým zálibám. A tak se pokouší pěstovat zeleninu, zvelebovat zahradu dle svého osobitého vkusu, učí se zavařovat pokrmy, studovat chemii, lékařství, převtělí se v archeology, zabývají se historií a touží sepsat životopis vévody, ponoří se do psychologie, zabývají se divadlem, láskou i tělocvikem, hypnózou a vyvoláváním duchů, filosofií, náboženstvím a dokonce se pokouší o výchovu dětí. Do všeho jdou s nadšením, studují obrovské množství navzájem si odporujících knih a tak není divu, že pokazí vše, nač sáhnou. Peníze se jim kutálí pryč, dluhy rostou a jejich znechucení životem také. Lidé v Chavignolle v nich vidí jen podivíny a blázny, kterým je lépe se vyhnout.

Ač bláznivé pokusy obou pánů vyvolávají úsměv na tváři, mnohem více než o dílo humoristické jde o příběh hluboce filosofický. Gustave Flaubert dal dohromady veškerou učenost své doby (kniha je plná odkazů na skutečná díla tehdy známých odborníků) a v podstatě se jí vysmívá. Vždyť názor jednoho stojí v ostrém rozporu proti druhému a ten, kdo by chtěl jejich poznatky brát vážně, se nutně dostane do slepé uličky. Poukazuje na nedostatek poznání a objektivity. Není divu, že ani milostná vzplanutí obou hlavních protagonistů nedopadnou dobře (Pécuchet se dokonce nakazí syfilidou), vždyť skutečný svět je na hony vzdálen od literárního.

Gustave Flaubert je jedním z nejvýraznějších tvůrců francouzského realismu. I proto jeho dílo zachycuje náladu v celé tehdejší společnosti. Popisuje osudy jak šlechticů, tak i sloužících a sirotků. Neopomíná politickou situaci, kritizuje ovladatelnost davu, který přizvukuje právě vládnoucím pánům. Bouvard a Pécuchet jsou za blázny i proto, že se drží svých zásad, které mění pouze na základě osobně získaných zkušeností.

Závěr románu není dokončen, Flauberta zastihla před jeho dopsáním smrt. Přesto čtenář dostává do rukou jeho nástin. Že ho nechystal v optimistickém duchu, je jasné. Člověk, který poznal veškeré vědění, osobně se přesvědčil o jeho rozporu se skutečností, nemá mnoho důvodů k radosti.

Pokud budete očekávat od díla Bouvard a Pécuchet aneb Byli jednou dva písaři pod vlivem již výše zmiňovaného seriálu velkou porci zábavy a legrace, budete zklamáni. Originál není zdaleka tak veselý jako spíše zdlouhavý a nudný. Nekonečné rozbory děl autorů, jejichž vizitky najdete pod čarou, spádu děje moc nepřejí. Ale jestliže vás přespříliš teorie neodradí, najdete zde ukryté i zábavné perličky, které vám vyloudí úsměv na rtech.

Související knihy

Flaubert, Gustav

XYZ, 2013