Druhý díl slavné trilogie Pán prstenů – Dvě věže od anglického spisovatele, filologa a univerzitního profesora Johna Ronalda Reuela Tolkiena nás opět zavede do Středozemě, kde přípravy na válku mezi dobrem a zlem vrcholí. Příběh odvážného hobita a jeho neméně statečných přátel, který započal v knize Společenstvo prstenu, se uzavírá v posledním dílu nazvaném Návrat krále. Celá trilogie u nás naposledy vyšla na konci roku 2012 v nakladatelství Argo.

Středozem už není tím, čím bývala. Skřeti čaroděje Sarumana vypalují vesnice a zabíjejí vše, nač přijdou. Temný pán Sauron se v Mordoru připravuje na válku a stále hledá hobita, jenž u sebe nosí jeho prsten.

Poté, co Boromir kvůli prstenu napadl Froda a v bitvě se skřety padl, se Společenstvo prstenu rozdělilo. Zatímco hobiti Frodo a Sam se společně vydávají do Mordoru, aby v Hoře osudu zničili prsten, elf Legolas, trpaslík Gimli a potomek krále Isildura Aragorn se rozhodli zachránit zajaté hobity Smíška a Pipina, které skřeti unesli.

Honba za skřety je pro trojici hrdinů úmorná, už několik dní běží za únosci bez řádného odpočinku, aniž by věděli, zda jsou jejich hobití přátelé stále naživu. Ani Smíšek a Pipin nezažívají zrovna hezké chvilky. I když je skřeti mají za úkol dovést k Sarumanovi do Železného pasu živé, ke svým zajatcům se nechovají příliš ohleduplně. Na Froda se Samem čeká nemilé překvapení, brzy totiž zjistí, že je sleduje nezvaný host. Avšak jeho znalost Středozemě se jim může ještě hodit…

O barvitosti jazyka, jakým Tolkien Pána prstenů napsal, je zbytečné se zmiňovat, jelikož každý, kdo měl tu čest si jakékoliv jeho dílo přečíst, sám dobře ví, jak pestrou slovní zásobu autor používá. Z hlediska dynamiky jsou Dvě věže velmi vyvážené, klidnější scény zaměřené na dialogy a putování hrdinů krajinou se střídají s popisem bitvy a nečekanými dramatickými zvraty.

Druhý díl Pána prstenů je, stejně jako první román, rozdělen do dvou knih, knihy třetí, jež mapuje osudy Aragorna, Legolase, Grimliho a hobitů Smíška a Pipina, a knihy čtvrté, která se věnuje cestě Froda a Sama do Mordoru.

Hlavními hrdiny jsou již zmínění členové Společenstva prstenu. Kromě nich se v příběhu objevují enti, pastýři stromů, jež jsou pro zbytek obyvatel Středozěmě spíše legendou. Setkáváme se také s odvážnými Rohany a jejich králem Théodenem a do vyprávění zasahuje i Glum, stvoření, jemuž není snadné věřit, jelikož celým svým srdcem touží získat zpět svého milovaného „miláška“, Jeden prsten. Velmi nečekaným, a zároveň milým překvapením je návrat Gandalfa, který přízvisko Šedý vyměnil za Bílý, jelikož nyní vládne ještě větší mocí než předtím.

Román Dvě věže poodhaluje mnohá tajemství a odpovídá na některé otázky, jež zůstaly ve Společenstvu prstenu nezodpovězené. Tím, že byly hlavní postavy rozděleny do skupin, více vynikl jejich charakter a odvaha. Autor se rovněž věnuje velmi pečlivě popisu krajiny, zprostředkovává nám nejen prostředí, ale i počasí, čímž ještě více navozuje chtěnou atmosféru.

Tolkien dal Dvěma věžím více akce a další zajímavé postavy (enty, ohavnou pavoučici Odulu), v mých očích je proto druhý díl Pána prstenů o trochu zajímavější než díl první. Avšak je velmi těžké srovnávat tak jedinečná díla, jako jsou právě tyto dva romány.

Ukázka z knihy

Enti rázovali velikou rychlostí. Sestoupili do dlouhé brázdy, která se stále svažovala k jihu, a začali stoupat vzhůru do vysokého západního hřebene. Lesy nechali za sebou a dospěli k roztroušeným skupinám bříz a potom k holým svahům, kde rostlo jen pár vyzáblých borovic. Slunce zapadlo za temný hřbet kopce vpředu. Snášel se šedivý soumrak

Pipin se ohlédl. Počet entů se rozrostl – nebo co se to dělo? Zdálo se mu, že tam, kde měly v šeru ležet holé svahy, přes které přešli, vidí háje stromů. A pohybovaly se! Bylo snad možné, aby se stromy Fangornu probudily a les se zvedl a pochodoval přes kopce do války? Protíral si oči, jestli ho neklamal stín a spánek; veliké šedé útvary se rovnoměrně pohybovaly kupředu. Bylo slyšet hluk podobný větru ve větvích. Enti se blížili k vrcholu hřebene a všechen zpěv ustal. Padla noc a zavládlo ticho, nebylo slyšet nic než slabé chvění země pod nohama entů a ševel, stín šepotu, jako když se větrem snáší listí. Konečně stanuli na vrcholku a hleděli dolů do temné jámy, do veliké rozsedliny na konci hor: Nan Curuníru, Údolí Sarumanova.

„Nad Železným pasem leží noc,“ pravil Stromovous. (str. 87)

Související knihy

Tolkien, J. R. R.

Argo, 2012