Karel Poláček se narodil 22. března 1892 v Rychnově nad Kněžnou do rodiny židovského obchodníka s koloniálním zbožím. Začal studovat rychnovské gymnázium, ale byl z něj vyloučen kvůli špatnému prospěchu a chování, takže maturitu získal až v Praze v Truhlářské ulici v roce 1912. Poté nastoupil na právnickou fakultu, ale studia přerušila první světová válka. Narukoval a při bojích na srbské frontě padl do zajetí. Po návratu do samostatné Československé republiky se ke studiím již nevrátil, ale nastoupil do zahraničního obchodu a začal publikovat v časopisech Nebojsa a Štika venkova. Seznámil se s bratry Karlem a Josefem Čapkem a začal přispívat do Lidových novin. Psal sloupky, soudničky, fejetony a povídky.

Protože se ve svých dílech zaměřoval na maloměšťácký život s humorem a nadhledem, stal se žádaným autorem své doby. Román Muži v ofsajdu, líčící fanoušky fotbalových klubů Viktorky Žižkov a Slávie Praha, vyšel knižně v roce 1931 a téhož roku byl s úspěchem adaptován pro stejnojmenný film s Hugo Haasem v roli pana Načeradce a Jindřichem Plachtou v roli otce Emana Habásko.

Méně známá je novela Hedvika a Ludvík (1931), v níž vyfabuloval osudy Hedvičky a jejího bratra Ludvíčka, kteří zásahem různých ran osudu postupně vystřídají osm „matinek“ a osm „tatíčků“, a získají osmnáct nových sourozenců. Karel Poláček prostě popustil uzdu fantazii a pokusil se domyslet, kam až by nové sňatky a adopce mohly zajít.

Když přišel rok 1939, byl ženatý a měl dceru Jiřinu. Se svojí ženou si však přestával rozumět, našel si přítelkyni Doru Vaňákovou a ta mu pomohla zařídit pro dceru vycestování do Anglie. Byl to poslední transport, který noví okupanti povolili. Karel Poláček zůstal a to se mu stalo osudným. V roce 1943 nastoupil do transportu. Dříve se tradovalo, že zahynul v roce 1944 v Osvětimi, ale dle nových svědectví se dnes již ví, že ho tento osud potkal až 21. ledna 1945 v méně známém táboře Gleiwitz (Gliwice).

Karla Poláčka mají v oblibě nejen dospělí čtenáři pro jeho krátké humorné povídky ze života (Povídky pana Kočkodana, Povídky izraelského vyznání) nebo románovou pentalogii (Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město, Vyprodáno), která se mu nepovedla dokončit, ale také ho milují děti. Jeho pohádkový příběh Edudant a Francimor (1933) o dvou povedených synech čarodějnice Halabáby stále vychází v nových vydáních, dočkal se převodu do audioknihy (načteno Milanem Šteindlerem), ale i podoby oblíbeného večerníčkového seriálu.

Nesmrtelným dílem je rovněž až posmrtně vydaná kniha Bylo nás pět. Napsal ji v roce 1943, těsně před nástupem do Terezína. Vzpomínal v ní na své dětství v Rychnově nad Kněžnou. Lumpárny malého Petra Bajzy a jeho čtyř kamarádů do dnešních dnů oslovují čtenáře. Přestože Poláček použil zvláštní kombinaci hovorového a spisovného jazyka, jsou srozumitelné i současným dětem. Dokonce i televizní seriál natočený v roce 1994 režisérem Karlem Smyczkem zachoval poetiku předčasně zesnulého autora, „což se nám velice líbí“. Nezapomenutelná je rovněž verze přednesená Františkem Filipovským pro rozhlas nebo nově natočená audiokniha v podání Arnošta Goldflama.

Karel Poláček byl autorem, který měl smůlu na dobu, v níž žil. Nestihnul napsat vše, co chtěl, přesto svým dílem ovlivňuje generace až do dnešních dnů.

Zdroje: spisovatele.cz, cesky-jazyk.cz, seniortip.cz, ceskatelevize.cz

Foto:  wikipedia.org, autor: Radek Bartoš, Wikipedia