Angličanka Phyllis Dorothy James (známá jako P. D. James) se proslavila spoustou detektivních románů, které spojuje postava Adama Dalglieshe – například Maják, Pachuť smrti, Vraždy podle návodu a Soukromá pacientka. Mnoho z jejích děl se proslavilo i díky televizním dramatizacím.

V roce 1992 se rozhodla podniknout výpravu z detektivního žánru do science fiction a výsledkem je úspěšná kniha Potomci lidí. Do češtiny byla přeložena v roce 1994 a vyšla pod názvem Země prázdných domů, v roce 2006 vyšla kniha znovu, tentokrát už s názvem Potomci lidí. V listopadu 2012 spatřilo světlo světa třetí vydání v nakladatelství Motto společnosti Albatros Media.

Příběh této knihy zaujal čtenáře natolik, že podle něj byl i natočen stejnojmenný film (v originále Children of Men). Jeho režisérem je Alfonso Cuarón, který natočil například i snímek Harry Potter a vězeň z Azkabanu či drama Paříži, miluji tě.

Vypravěčem příběhu je Theodor Faraon, bezdětný, opuštěný historik, profesor filosofie a bratranec guvernéra Anglie Xana. Theodor neustále přemýšlí, kdo bude jednou obývat Zemi, až z ní zmizí lidé, a jak budou noví obyvatelé hodnotit to, co tu lidstvo vytvořilo. Své úvahy si pečlivě zapisuje do deníku.

K úvahám o konci lidstva má Theodor pádné důvody. V roce 1995 se totiž lidé přestali rozmnožovat, ne, že by se nesnažili, ale rozmnožování zkrátka už nebylo možné. Z ničeho nic zasáhla lidskou rasu celosvětová sterilita. Dokonce i zmražené spermie ve spermabankách ztratily schopnost oplodnit. O roce 1995 se mluví jako o roce Omega, tedy o roku konečném. Stejný název se zažil i pro zvláštní nemoc, která lidstvo zasáhla.

Zpočátku měli všichni naději. Říkali si, že na všechny nemoci se našel lék, tak se jistě najde i na rok Omega. Postupem času ale lidí věřících v zázrak ubývalo. Všichni byli zoufalí, nedokázali se s touto situací smířit, a proto se často uchylovali k poměrně radikálním řešením – k sebevraždám. Aby se všichni postupně nepozabíjeli, byl sepsán nový zákon, podle kterého museli příbuzní sebevrahů platit vysoké pokuty. Ženy si kupovaly porcelánové panenky, oblékaly je, vozily v kočárcích po ulicích a předstíraly, že jsou to jejich děti. Každý se s touto nemocí vyrovnával po svém. Náš hrdina Theodor je, jak se ukázalo, nejspíš tím jediným, kdo dokáže lidstvo spasit. Podaří se mu to?

Zrovna přestalo poprchávat a ona se zastavila, aby odstranila boudičku. Odkrytá panenka seděla opřená o polštářek, dvě ručičky v rukavičkách spočívaly na prošívané přikrývce… (str. 42)

Kniha je psána velice svižně, poutavě, dovoluje nám nahlédnout do autorčiny fantazie, která, jak se zdá, opravdu nemá meze. Nadčasový příběh dokáže zaujmout i po více než dvaceti letech od napsání, i kvůli tomu se autorka právem řadí k těm nejúspěšnějším.

Související knihy

Jamesová, P. D.

Motto, 2012