„Těla jak v podoby nové se změnila, vyprávět hodlám.
Bohové mocní, vás prosím, vždyť vy jste strůjci těch proměn,
přejte úmyslu mému a od prvopočátku světa
postupně do našich dnů mou báseň veďte svou přízní!“
(str. 5)

Tak začíná kniha Proměny (latinsky Metamorphoses), nejrozsáhlejší dílo Publia Ovidia Nasa, který žil pravděpodobně mezi léty 43 před naším letopočtem a 18 našeho letopočtu. Tento prolog dílo dokonale charakterizuje. Ovidiovy Proměny, čítající téměř dvanáct tisíc veršů, jsou zpracováním zhruba dvou set padesáti antických bájí a příběhů, které spojuje prvek proměny.

Knihu jednoho z velikánů antického písemnictví vydalo koncem roku 2005 nakladatelství Plot.

Ovidiovo vyprávění, rozdělené do patnácti ne zcela samostatných celků, je komponováno chronologicky. Přeneseně představuje historii lidstva od počátků po tehdejší současnost. Dílo symbolicky sleduje čtyři věky lidstva. Zlatý věk, který představuje dokonalost a mír, stříbrný věk, bronzový věk a železný věk, který je znakem pro naprostou zkaženost. Následuje očistná světová potopa.

Vše začíná stvořením světa z chaosu a pokračuje až po potopu, načež autor vypráví své příběhy, které jsou sjednoceny společnou základní myšlenkou, proměnou člověka (například v rostlinu, souhvězdí nebo ve zvíře). Touto proměnou bohové člověka buď trestají za jeho provinění, nebo mu naopak poskytují vysvobození. Není však pravidlem, že by proměna byla ústředním tématem příběhu, někdy je jen vedlejším motivem.

Celá skladba je psaná daktylským hexametrem (časoměrný šestistopý verš) a její styl vůbec není jednotný. Některé pasáže jsou psány srozumitelně a jasně, jiné jsou plné básnických ozdob a symboliky. S tím přímo souvisí i čtivost příběhů. Zatímco některé z nich se mi četly takřka samy a nemusela jsem nad nimi složitě přemýšlet, u jiných jsem musela zapojit hlavu a zamýšlet se nad významem jednotlivých veršů, abych příběh vůbec pochopila.

Ačkoli všechny příběhy v knize mají své kouzlo a mnohé obsahují ponaučení, ze kterého si i moderní čtenář může vzít příklad, nejvíce se mi zalíbil příběh o dívce jménem Arachné. Araché byla dcerou barvíře a pracovala jako tkadlena. Ve svém řemesle byla natolik dobrá, že se stala v okolí proslulou. Sláva stoupla mladé dívce do hlavy, a tak si jednou usmyslela, že se se svým uměním postaví samotné Athéně. Athéna souhlasila, obě ženy tedy utkaly koberce tak, jak nejlépe uměly. Když byla díla hotova, musela Athéna uznat, že Arachnin výtvor je lepší, a ze žárlivosti jej roztrhala. Arachné se z žalu oběsila, Athéna jí však vrátila život tím, že ji proměnila v pavouka, který do dnešních časů tká své nádherné sítě.

Mezi další krásné příběhy, které jsem si oblíbila, patří například báje o Salmakis a Hermafrodítovi. Hermafrodítos byl syn bohyně lásky Afrodity a boha poslů Herma. Jelikož měl velkou zálibu v chůzi, bloudil po městech a krajích, až došel do Kárie, kde se zastavil u krásné tůně. Tam se do něj zamilovala nymfa Salmakis, ale její láska byla neopětovaná. Nymfa si tedy vyprosila na bozích, aby mohla s Hermafrodítem navždy splynout. Tak se stalo a z jejich spojení vyšla bytost, která nebyla ani mužem, ani ženou. Oboupohlavní Hermafrodítos si vyžádal na svých rodičích, aby se kdokoli, kdo se v pramenu smočí, stal hermafroditem stejně jako on.

Dále může čtenář v knize najít například pověst o bájných letcích Daidalovi a Íkarovi, o pádu města Tróje, o hamižném králi Midovi, o Perseovi a Andromedě nebo o božských milencích Venuši a Martovi. Pokud by snad byla některá z jmen neznámá, na konci titulu se nachází abecedně řazený seznam vlastních jmen, který skvěle slouží pro lepší orientaci ve všech mytologických postavách.

Knihu Proměny mohu doporučit všem, kteří se zajímají o řeckou a římskou mytologii, a zároveň se nebojí trochu obtížnějšího čtiva.

Související knihy

Publius Ovidius Naso

Plot, 2005