Cestopisy čtu velmi ráda. Vypovídají o zajímavostech ze všech koutů světa, takže většinou hltám jednu stránku za druhou. S knížkou Kateřiny Mildnerové, kterou pod názvem Můj soused je čaroděj vydalo nakladatelství Jota, to bylo stejné…

V první řadě mě upoutalo grafické zpracování knihy. Barevnost, která je tak typická pro africký kontinent, mě nadchla na obálce, neméně zajímavě působí i obrázky uvnitř knihy. Kouzlo vyprávění pak završují fotografie z cest.

Kateřina Mildnerová je afrikanistka a antropoložka, která se dlouhodobě zabývá výzkumem náboženství a tradičního léčitelství v subsaharské Africe. Výsledky své práce shrnula právě v tomto cestopisu. Čeká vás naprosto fascinující vyprávění o životě místních lidí a jejich tradičních hodnotách, které jsou nám Evropanům poměrně dost vzdálené. Autorka se ani nesnaží srovnávat. Základem knihy je interpretace názorů osob – léčitelů, se kterými se setkala a jejichž práci měla možnost pozorovat. Jedná se o čtyři osoby, kteří žijí na různých místech a jejich hlavní prací je léčitelství. Každý z nich se k této své „profesi“ dostal odlišným způsobem, ale každý věří, že právě on je mistrem svého oboru.

První kapitola je věnována velmi obsáhlému seznámení s hlavním městem Zambie, Lusacou. Je to nutné, aby čtenář pochopil alespoň vzdáleně život a myšlení lidí, kteří zde žijí a pracují. Zaměřuje se především na chudší část obyvatelstva, protože právě tady nalézá odpovědi na otázky, proč je lidové léčitelství v Africe tak uctíváno, proč se lidé na léčitele obracejí. Poměrnou část textu věnuje autorka životu v tzv. coumpondech, tedy hustě obydlených čtvrtích na okraji Lusacy, kde žije nejchudší část obyvatelstva. Korupce, nezaměstnanost, nemoci jako AIDS a malárie jsou denním chlebem zdejších lidí. Třeba právě v oblasti AIDS je v poslední době zaměřena pozornost na prevenci, lidé jsou nabádáni k sexuální zdrženlivosti, ale na druhou stranu se zakazuje používání kondomů…
I když některé nemoci jsou léčitelné, lidé chodí k lékaři pozdě nebo vůbec, protože nemají dostatek peněz na léčbu a obracejí se proto na svět bylinek a magie, na léčitele, kteří podle nich mají obrovskou sílu v uzdravení.

Aby se nejednalo pouze o popisy, velká část je také věnována jednotlivým případům, se kterými se autorka setkala. Aniž by sama pochybovala či rozebírala důvody, donutí vás, abyste se zamysleli, v čem tkví tak obrovská moc léčitelů, že se například žena po rituálu vyhánění zlého ducha zbaví bolestivého pásového oparu nebo dítěti ustoupí urputné bolesti bez léků… Víra v uzdravení tady hraje obrovskou roli. Nemoc, ale i další problémy v životě lidí jsou tady vnímány jako zlo pocházející od duchů, zlých čarodějů apod. A podle toho jsou také léčeny.

Vyprávění Kateřiny Mildnerové je chvílemi velice smutné, když vypráví o žebrajících dětech, které potkává takřka na každém kroku. Je ale i veselé, když popisuje například cestu autobusem, ve kterém se lidí mačkají jako sardinky. Nutí k zamyšlení a nabízí pokus k pochopení tohoto světa, ve kterém neexistuje pro nás typické gentlemanství. Není zde výjimkou situace, kdy muž kráčí s holýma rukama za ženou, která nese na zádech dítě, v obou rukách kanystry s vodou a pytel uhlí na hlavě. I když je na druhou stranu žena ctěna jako matka, na straně druhé má své povinnosti. Muž je chápán jako „všemocný“, může být nevěrný, ale pokud se situace obrátí a nevěra je na straně ženy, je nucena odejít z domova i s dětmi.

Z života afrických lidí bychom si jako Evropané mohli vzít ponaučení alespoň z jedné věci – nebýt k sobě tak lhostejní. Mezi morální povinnosti zdejších obyvatel patří postarat se o nemocné příbuzné, na pohřby se vybírá na ulicích, kde nikdo neodmítne přispět nějakou částkou…

Zajímavě sepsaná publikace, se kterou poznáte odvrácenou část světa. Kniha, která není pouhým popisem, ale vyprávěním ze skutečného života. A o to víc je cennější.

Související knihy

Mildnerová, Kateřina

Jota, 2011