Jaroslav Sapík vám ukáže, jak má chutnat česká kuchyně

sapík1
Má česká kuchyně vůbec právo na existenci? Zastánci zdravé stravy o ní tvrdí, že je příliš tučná a bez nápadu. Skutečně se musíme uchýlit k italským, čínským, řeckým a mnoha dalším cizokrajným receptům?

Vynikající kuchař a zároveň majitel vyhlášené restaurace U koně v malé středočeské vesničce Klokočná Jaroslav Sapík vás zkusí ve své zbrusu nové knize přesvědčit, že jídla vymyšlená našimi předky jsou nejen dobrá, ale pokud se vaří z těch správných surovin, pak se rozhodně není třeba obávat zbytečných kil navíc. Titul Můj divotvorný hrnec, který vydalo ke konci loňského roku nakladatelství Mladá fronta, je naplněn padesátkou skutečně voňavých jídel, jež vybízejí k okamžitému ochutnání…

Jedná se o sestavu receptů, které se zrodily kdysi dávno v myslích našich předků. Většinu z nich dobré hospodyňky budou znát. Otázkou ale je, jestli při jejich přípravě používají skutečně takové suroviny, jež by v nich měly být. Zda je neupravují nejrůznějšími jinými způsoby. A především, zda využívají nabídky toho, co nám dává příroda v určitém ročním období. Tedy, zda jídla připravují v souladu s ní.  A to je právě to, co se kromě jiného snaží Jaroslav Sapík ve svém díle zmínit. Jsme v podstatě příliš rozmlsaní. A nákupní centra nám nabízejí po celý rok stále stejnou nabídku, bez ohledu na to, zda je například daná zelenina v sezóně či nikoliv. Tím pomalu, ale jistě upouštíme od odkazu našich předků, kteří vařili z toho, co si vypěstovali, nebo co vyrostlo na ovocných stromech v aleji. Vařili ale především z čerstvých surovin, kdežto my stále více využíváme jídel, která mají do čerstvosti hodně daleko…

Autor publikace je všeobecně známý propagací české kuchyně, což je ostatně znát i v knize, kterou pro všechny, jež se nechtějí nechat unést závanem cizokrajných jídel, sepsal. Z každé stránky na vás bude dýchat typicky česká vůně tradičních dobrot vytvořených tak, jak by se měly doopravdy chystat. Nechybí nejrůznější doporučení, tipy a samozřejmě možnosti zefektivnění přípravy.

Úžasným doprovodným materiálem jsou barevné fotografie, jež dokreslují nejen atmosféru čišící z textu, ale zároveň podávají přehledný návod toho, jak vařit.

Vzhledem k tomu, že v Klokočné existuje prosperující restaurace, kde se dá většina se zde prezentovaných pokrmů ochutnat, věřím tomu, že každý, kdo to nemá do této vesničky přes půl republiky, se tam po přečtení knihy vydá, aby na vlastní kůži ochutnal některý z báječných receptů. A než se tam vypravíte, můžete si zkusit doma uvařit také nějakou dobrotu. Příprava není tak složitá, jak by se u české kuchyně čekalo, a mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, že se pak doma budou všichni olizovat…

Knihu bych ráda doporučila nejen hospodyňkám. Je to také perfektní publikace, která předkládá jakýsi stručný souhrn těch nejznámějších jídel našich babiček a prababiček, a ukazuje část historie našeho národa. A na tu jsme přece všichni hrdí. Tak proč bychom měli upřednostňovat jiné kuchyně, které se ani zdaleka s tou naší nemohou v nápaditosti srovnávat?

Dobrou chuť!

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeMůj divotvorný hrnec
Když česká kuchyně žije

Sapík, Jaroslav

Mladá fronta, 2012

Napsat komentář