Brilantní detektivní strategie a kouzlo svérázné dvojice detektivů z pera známého autora Erlea Stanley Gardnera, vystupujícího také pod pseudonymem A. A. Fair, se již po léta u nás těší velké čtenářské oblibě.

Sovy mají oči dokořán

Autor: A.A.Fair

Počet stran: 248
Formát: 130×200 mm
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Vyšlo: 16.01.2013

Více o knize Sovy mají oči dokořán se dozvíte například zde

Přečtěte si ukázku z knihy – zde

———————————————————————————————————————————-

Svérázná dvojice detektivů: – ona je rázná pětaosmdesátikilová dáma kolem šedesátky, jejímž hlavním hnacím motorem jsou peníze;  on je šedesátikilový střízlík, kterému to ale pálí a všechny ženy na něj letí. Poutavost, spád a vtipnost příběhu nezapře Gardnerovo mistrovství a má všechny vlastnosti napínavé detektivky.

Tuto sérii psal Erle Stanley Gardner od roku 1939 až do roku 1970, celkem má 29 dílů. Sovy mají oči dokořán je devátým z nich, který nakladatelství XYZ dosud vydalo.

O autorovi:
Erle Stanley Gardner (1889 – 1970) byl americký spisovatel detektivních románů. Kromě pseudonymu A. A. Fair používal i jména  Carleton Kendrake, Kyle Corning, Charles M. Green. Původně pracoval jako právník a z této praxe čerpal i některé náměty pro svoje díla, od roku 1933 psal detektivky. Každoročně vydal zhruba čtyři díla, celkem napsal 140 detektivek.Kromě svých detektivních románů se věnoval také projektu nazvanému Soud posledního odvolání (The Court of Last Resort), kde se spolu s přáteli snažil prošetřovat sporná rozhodnutí, ve kterých byli před soudem dost možná nevinní odsouzeni kvůli špatné obhajobě, nesprávnému jednání policie a státních zástupců a hlavně také zneužívání či špatné interpretaci forenzních důkazů.

Ukázka z knihy:

Protože bylo třiatřicetistupňové vedro, Bourbonský bulvár byl úplně pustý.
O kus níž se táhla stužka inkoustově tmavé vody Svatomartinského kanálu, uzavřeného dvěma stavidly. Uprostřed stála loď naložená dřívím a na břehu dvě řady sudů.
Za kanálem, mezi domy oddělenými ohradami stavenišť, byly vidět vykrojené kusy ultramarínově zbarveného nebe a od bílých fasád, břidlicových střech a žulového nábřeží se odráželo slunce a vrhalo kolem oslepující záblesky. Horkým vzduchem se zdálky nesl nějaký nejasný ruch. Všechno jako by podřimovalo v nedělní ospalosti a ve smutku letních dnů.
Objevili se dva muži.
Jeden přicházel od náměstí Bastily, druhý od parku Jardin des Plantes. Vyšší měl na sobě plátěný oblek, klobouk na hlavě posunutý dozadu, sako rozepnuté a kravatu nesl v ruce. Menší, jehož tělo se ztrácelo v tmavohnědém redingotu, klopil hlavu pod čepicí se špičatým štítkem.
Když došli doprostřed bulváru, ve stejnou minutu se posadili na stejnou lavičku.
Sundali klobouky, aby si mohli osušit čelo, a pak je odložili vedle sebe. Menší muž si všiml, že na klobouku jeho souseda je napsáno Bouvard, zatímco ten druhý snadno rozeznal na čepici podivína v redingotu slovo Pécuchet.
„Podívejme,“ pravil. „Oba jsme měli stejný nápad a napsali jsme si svá jména do klobouků.“
„Panebože, opravdu! Někdo by mi mohl v kanceláři čepici vzít!“
„U mě to je to samé. Jsem taky úředník.“
V tu chvíli na sebe pohlédli.

Související knihy

Fair, A. A.

XYZ, 2013