Skrytý význam je věc záludná. Jak vysvětlit malému školáčkovi nebo dokonce předškolákovi, proč se říká, že je ustrašený jako zajíc nebo šťastný jako blecha? Protože většinu věcí děti zkoušíme naučit skrz svět fantazie a pohádek, můžeme to udělat i v tomto případě. Děti s pomocí pohádky nepochybně pochopí významy slov a přirovnání lépe než při teoretickém vysvětlování. I pro ně platí, že příklady jsou nejlepším učitelem…

Za tímto účelem sepsala známá autorka knížek pro děti a dětská psycholožka Zuzana Pospíšilová knihu Jak se stal kozel zahradníkem, kterou vydalo v edici Pro prvňáčky nakladatelství Grada.

Knížky této autorky mám velmi ráda, a tak jsem se těšila nejen na její další pohádkové příběhy, ale tentokrát i na to, jak zvládla tuto vcelku složitou tématiku, která se dost liší od příběhů, které doposud psala. A výsledek?

Knížka obsahuje pět pohádkových příběhů, ve kterých hlavní roli hrají zvířátka. Právě ta, která mají co do činění s přirovnáními a metaforami. Příběhy jsou oproti jiným pohádkám Zuzany Pospíšilové vydanými například v této edici daleko delší. Snad i proto je jich tady tak málo. Děti se s pomocí příběhů, při kterých se zasmějí, seznámí se skrytým významem slovních spojení. Například se dozví, že zajíc byl původně nebojácné zvíře, které se jen vytahovalo a slovo strach nepatřilo do jeho slovníku. Jenže škodolibostí se, jak se zdá, nevyznačují jen lidé, ale i zvířata, a ta na něj vymyslela hru, při které měl ukázat, jestli nelže. Opak se stal samozřejmě pravdou a bál se nejen zajíc, ale dokonce i ostatní zvířata. Na tomto příběhu děti zábavnou formou pochopí třeba právě význam spojení „ustrašený jako zajíc“.

Ukázka z knihy

Večer se opět všichni sešli k pravidelnému vyprávění. František si sedl na pařez a spustil: „Já mám zajímavou příhodu. Večer jsem nemohl spát, tak jsem se vydal na procházku. Došel jsem až ke zřícenině hradu Hrůzov. Představte si, že tam straší!“ prohlásil medvěd.

„Straší?“ vypískla strachem myška a zajíc Augustýn se začal hlasitě smát: „Nesmysl! To jsou jen babské povídačky!“

„Ale nikdy jsme tam nebyli, tak se pravdu asi nedozvíme,“ řekla smutně liška.

To byla voda na Augustýnův mlýn.

„Vsaďte se, že tam dnes v noci zajdu, ale žádná strašidla tam nebudou. A víte proč? Protože žádná nejsou!“

Sova zahoukala: „Húúú, to bude hrůůůza! Myslím, že bys tam neměl chodit!“

„To víš, že tam půjdu!“ odporoval zajíc. „Já nejsem takový strašpytel jako vy!“

Nakonec se dohodli, že před půlnocí všichni společně vyrazí k podhradí, ale na hrad půjde už jen sám Augustýn.

Knížka je opět s velkými písmeny, takže je vhodná pro začínající čtenáře. Doporučila bych ji ale i předškolákům, protože i oni se mohou začít ptát, proč je „tatínek šťastný jako blecha, když dávají v televizi hokej…“ Stejně jako můj syn, když vysílali v televizi mistrovství v hokeji a při gólu otec doslova vyletěl z křesla. A když jsem pronesla onu větu o štěstí, musela jsem pak sáhodlouze synovi vysvětlovat, jak to vlastně je a co to znamená. S touto knížkou bych si už poradila daleko lépe.

Využít ji mohou rodiče i jako pohádky k předčítání na dobrou noc. I když jsou příběhy delší, neztrácejí na akčnosti, jsou plné dialogů a kromě získání nových poznatků přivedou k smíchu i dospělé. Navíc jsou doprovázeny krásnými ilustracemi Markéty Vydrové, které ke knížkám této autorky neodmyslitelně patří.

Zuzana Pospíšilová nezklamala, a tak jen nezbývá nic jiného, než se těšit na další její pohádky.

Související knihy

Zuzana Pospíšilová

Grada, 2011