V pořadí devátý svazek ze série o napínavých pátráních pětky kamarádů s názvem Tajemství zmizelého prince vydalo koncem loňského roku nakladatelství Albatros. Autorka Enid Blytonová patří mezi uznávané spisovatele dětských knih, které se těší velké oblibě po celém světě.

Příběh začíná na sklonku prázdnin, kdy se Bětka, Pip, Larry, Daisy a věčný komik Špekoun opět setkávají poté, co každý z nich strávil dny naplněné sluncem někde jinde. Nevinná hra na převleky, kterou navrhl zcela spontánně Špekoun, je ale zavede až do prostředí delegace prince Bongawaha. Ten nečekaně zmizí a pětice kamarádů se rozhodne záhadu vyřešit…

Ukázka z knihy

Pip jí tu iniciativu schválil, ale sotva noviny donesla, zabral se především do čtení fotbalových výsledků. Teprve Bětka pak našla jednu krátkou zprávu, která se nepřímo týkala Peterswoodu… Byla sice zajímavá, ale z hlediska Pětky pátračů nic zvláštního neslibovala.

Zněla: „Počet účastníků dětského prázdninového tábora, zřízeného v malebné vrchovině mezi Peterswoodem a vesničkou Marlow, rozhojnil tento týden pozoruhodný exotický rekreant – malý princ Bongawah, který je následníkem trůnu v království Tetarua. Nezvykle rovněž působí, že si s sebou přivezl i takzvaný vladařský slunečník, který v jeho vlasti představuje odznak moci a příslušnosti k vládnoucímu rodu. I přes současná vedra ovšem princ, zvyklý na ještě mnohem teplejší podnebí, slunečník rozevřel pouze u příležitosti svého slavnostně pojatého příjezdu.“

„Teda silně pochybuju, že by tohle Špekouna nadchlo,“ líně se protáhl Pip. „Ani náznak něčeho tajemnýho. Záhadou je mi leda, kde asi tak ta veleslavná monarchie Strejcaruatua leží,“ potvrdil mimoděk mínění své učitelky, že v zeměpisu nijak nevyniká.

Bětka sice v dotyčném učebním předmětu dosahovala výsledky nepoměrně lepší, ale tohle byl značně tvrdý oříšek i pro ni. Aspoň tedy bratra opravila. „Tetarua… ty trumbelínku.

No a… z názvu a podle narážek v tom článku bych tipovala, že celý královstvíčko nejspíš pozůstává z jednoho, nanejvýš několika mrňavejch ostrůvků někde v tropickým

pásmu Tichýho oceánu.“  (str.10-11)

Příběh se vyznačuje jednoduchou, nekomplikovanou zápletkou. Je tak přizpůsoben věkové kategorii dětí od deseti let, kterým je určen. Děj plyne v rychlém tempu a je doprovázen notnou dávkou napětí, aby čtenáři dostali přesně to, co se od knihy tohoto žánru očekává.

Hlavní postavy jsou vykreslené detailně tak, aby i děti, jež nečetly předchozí díly, byly v obraze co se týče charakterových vlastností. Znalejším jiných svazků se ale v tomto může zdát několik prvních kapitol zdlouhavých, neboť informace o hlavních hrdinech mají načtené z minula. Nudit by se ale ani tak neměly. Autorka vypráví velmi poutavě a přidává i humorné vsuvky, jež odlehčí atmosféru obestřenou tajemstvím.

Co podle mě v knize chybí, jsou ilustrace. Jedná se o knihu určenou pro děti školního věku a z tohoto důvodu by zde alespoň nějaké obrázky být měly. Titul by dostal jiný rozměr a byl tak daleko poutavější.

Z hlediska dospělého se příběh může jevit jako naprosto neuvěřitelný, což lze například interpretovat na příkladu, kdy si policista splete malé děti ve vypůjčených kostýmech se členy delegace prince Bongawaha. Je ale třeba uvažovat v rovině malých čtenářů. U nich převládá nikdy nekončící svět fantazie, jenž nezná mezí. Tak proč by třeba zrovna tato scénka nemohla být v tomto případě reálná…?

Autorka se také v kontextu zabývá zásadami chování u dětí. Na jednání pětice kamarádů ukazuje čtenářům, jak by se měli chovat, co se od nich očekává, apod. Důraz je kladen na význam přátelství a společenských vztahů mezi lidmi.

Tajemství zmizelého prince je zábavným, humorně laděným příběhem, který potěší malé čtenáře dychtící po dobrodružství a toužící užít si své malé detektivní pátrání…

Související knihy

Blytonová, Enid

Albatros, 2012