Hororové příběhy nemusí být jen odpuzující četbou pro dospělé. Malé děti od osmi let nyní potěší příběh pocházející z pera anglického spisovatele Guye Basse s názvem Záplaťák, který v loňském roce vydalo nakladatelství Albatros.

Záplaťák je svým způsobem prototyp nešťastného malého chlapce, který se ze všech sil snaží alespoň o malé ocenění svých skutků, jimiž chce ochránit profesora Erasma, jenž ho stvořil. Ten na tajemném hradě Groteskin, ležícím nad městečkem Drbákov, provádí již řadu let nejrůznější vědecké experimenty, z nichž povětšinou vzejdou podivné nelítostné obludy, jež svým zjevem sahají mimo lidské chápání. Tyto stvůry po oživnutí mají ale touhu zabíjet. A to Záplaťák, kterého profesor stvořil jako prvního, nechce dopustit. Vyrobil si tedy celou řadu uklidňujících lektvarů, které každé obludě po „narození“ podá a z ní se pak stává mírumilovné strašidlo. Jenže do nekonečna takto zachraňovat profesora nepůjde. A navíc se v městečku objevil cirkus kuriozit, jehož ředitel Fulbert Frkolovec se o pokusných tvorech dozvěděl a chce na nich zbohatnout. Záplaťák tedy bude mít plné ruce práce…

 Ukázka z knihy

Kolem vozů se shlukl zástup lidí a Frkolovec seskočil na ulici. Byl legračně malý a kulaťoučký, s nohama tak tenounkýma, až vypadaly, že se pod ním podlomí. Na sobě měl odrbaný cylindr a frak, který byl možná před mnoha a mnoha lety nádherný. S úsměškem odtáhl závěs na prvním voze. Na voze stála klec a v ní…

„Představujeméééé… doktora Krutifíra, lidský uzlíček! Sledujte bez dechu, jak neuvěřitelně se dokáže zkroutit!“ hulákal Frkolovec a ukazoval na vytáhlého ztuhlého mužíčka, který se zoufale snažil strčit si nohu za hlavu.

„Noho pitomá… ohni se!“ mumlal doktor Krutifír. „Všichni se… koukají!“

„No a dále,“ odfrkl si Frkolovec a nevěřícně potřásl hlavou, „si přidržte kaťata na madamVousovatou, ženu pěstěné tváře!“ Frkolovec odtáhl druhý závěs. Vevnitř bylo vidět urostlou starou ženskou s koňským ocasem přilepeným k bradě.

„Aspoň se zaplatí účty,“ řekla madam Vousovatá. (str. 10)

Příběh o Záplaťákovi se může zdát jen jako pouhé vyprávění o strašidlech určené ke zpestření a pobavení ve volných chvílích malých školáků. V kontextu je ale vloženo mnohem více. Autor se snaží poukázat na význam přátelství a pomoci druhým i za cenu vlastního ponížení. Člověk je bytost společenská a nelze jí jen tak uvrhnout do samoty. A především potřebuje někoho blízkého, jemuž na něm bude záležet…

Guy Bass se srozumitelným jazykem snaží dětem vysvětlit kouzlo vztahů mezi lidmi a dělá to na příkladu více než zajímavým. Na obludách a nestvůrách. Což je pro děti rozhodně daleko zábavnější, než kdyby sepsal nějakou „metodickou příručku“.

Příběh je psán velmi poutavým stylem, navíc doplněný báječnými černobílými ilustracemi Peteho Williamsona. Ostatně, celá knížka čítající necelých dvě stě stran, je designově vyvedena v tak trochu strašidelném duchu, aby ještě více zesílil starý příběh plný oblud a tajemného hradu jakoby vystřiženého z knihy o Frankensteinovi. Duchařské povídačky ve formě rýmovaček jsou pak jen třešničkou na dortu v této velmi povedené knize pro malé čtenáře.

Věřím, že se titul setká s velkým ohlasem, protože by si to nepochybně zasloužil. Především proto, co se vlastně dětem snaží díky příběhu sdělit. Slov o přátelství není nikdy dost…

Související knihy

Bass, Guy

Albatros, 2012