Madeline Albrightová, někdejší ministryně zahraniční Spojených států amerických, si dlouho myslela, že o svých rodičích a prarodičích ví vše. Až ve značně pokročilém věku však zjistila, že tři z jejích prarodičů zemřeli za druhé světové války. Pochází totiž z židovské rodiny. Jejich jména dodatečně objevila v seznamech obětí v pražské synagoze. Tu navštívila už před tím, ale původně ji ani nenapadlo je hledat. Netušila, že by měla.

Pustila se tedy do pátrání v archivech i v rodinné korespondenci a dalších materiálech. Chtěla zjistit, co se s nimi stalo, a jací vlastně byli. Nakonec sepsala knihu, kterou nyní najdete na pultech českých knihkupectví s názvem Pražská zima. V říjnu roku 2012 ji vydalo nakladatelství Argo.

Albrightová začíná od Adama. Obrazně, i téměř doslova. Gró své knihy situuje do 20. století, ale v první části popisuje české dějiny už od praotce Čecha. Začíná u mýtických postav a pokračuje až k první republice. Publikace je určena také americkým čtenářům, a je to na ní znát. Autorka jim představuje český národ a jeho dějiny. Počítá s naprosto nepoučeným čtenářem, a tak je možné, že pro Čechy, kterým se dostane text do rukou, bude tak trochu triviální. Povědomí o českých dějinách sice povážlivě klesá, ale alespoň základ mají snad všichni.

Líčení starších dějin je na můj vkus příliš idylické, zjednodušené až triviální. O období první republiky bych sice mohla říci totéž, ale do této kapitoly zařadila autorka už zajímavé detaily o své rodině, tehdejších politicích a dalších osobnostech. Odkazuje také na dějiny a události Spojených států amerických.

Albrightová tvrdí, že se do pátrání pustila kvůli svým prarodičům a dalším příbuzným. Mohlo by se tedy zdát, že se ve své více než čtyřsetstránkové knize bude věnovat hlavně jejich osudu, že půjde o osobní příběh a osud jedné židovské rodiny. Mnohem více prostoru však věnuje obecným dějinám. V první polovině knihy najdeme jen několik okrajových poznámek, v druhé už celé odstavce, ale převažují světové události. A ty autorka popisuje také ze svého pohledu. Jistě, objektivita jako taková neexistuje a není možné napsat zcela objektivní text, ale tak jako u starších dějin je u těch novějších cítit názory Albrightové ve většině vyjádření.

Neberte tuto knihu jako záznam dějin ani jako publikaci, která by mohla suplovat učebnici dějepisu. Sice vykládá i triviální poznatky o dějinách druhé světové války a shrnuje starší dějiny, ale přesto bych ji nepoučenému čtenáři kvůli povrchnímu a idylickému líčení neodporučila. Poučenějšímu čtenáři pak může učarovat díky zajímavým detailům. Ti, kteří tyto detaily ocení, však netouží po základních informacích. Text se zvláštním způsobem pohybuje na tomto pomezí, takže ani nevím, komu ji doporučit. V podstatě nemohu říci, že by mě nadchla, ani že by její četba byla ztráta času.

Související knihy

Pražská zima
Osobní příběh o paměti, Československu a válce (1937-1948)

Albrightová, Madeleine

Argo, 2012