Tak pomalu, že pamětníci vymírají a vzpomínky potomků blednou. Proto dokumentaristé pospíchají, aby zachytili vše, co se ještě dá. Patří k nim i autoři knihy Volavčí sítě s podtitulem Po stopách třetího odboje, která vyšla v nakladatelství Host v loňském roce, Luděk Navara (*1964) a Miroslav Kasáček (*1937). Nejsou ve svém oboru žádnými nováčky, oba mají na kontě již řádku titulů zabývajících se dokumentováním komunistických zločinů páchaných na obyčejných lidech a také těmi, kteří neváhali nasadit vlastní životy v tzv. třetím odboji. Z jejich vzájemné spolupráce vzešly knihy Mlynáři od Babic a Příběhy třetího odboje. Luděk Navara má lví podíl na vzniku a tvorbě televizního seriálu Příběhy železné opony, jenž získal ceny Elsa a Trilobit.

Ve Volavčích sítích vypráví tři příběhy třetího odboje, které jsou propojeny jednak místy, na nichž jednotlivé skupinky operovaly, jednak ústředními postavami. Těmi byli tajní agenti státní bezpečnosti, kteří se infiltrovali mezi odbojáře, získali jejich důvěru, a když poznali co největší okruh spolupracovníků, nechali všechny zatknout. Následovaly vykonstruované procesy s předem připravenými výpověďmi a vysoké tresty odnětí svobody a pro ty nejvíce nebezpečné – trest smrti.

Ano, tímto způsobem se nově vzniklý komunisty vedený nedemokratický systém vypořádal s těmi, kteří nesouhlasili. Příslušníci jiných politických stran, katoličtí duchovní, ale i prostí věřící a majitelé větších usedlostí, demokraticky smýšlející studenti – všichni se stávali hrdiny proti své vůli jen proto, že toužili po svobodném životě.

Někteří vědomě přešli do odbojové činnosti, jak byli zvyklí za druhé světové války. Tehdy ovšem nepřítel nemluvil stejnou řečí. První část „Krvavá Vysočina“ líčí smutný příběh skupiny „Dr. Hřebík“, operující po celé Vysočině. Malé vesničky, kde se hlavní aktéři ukrývali, mají své hrdiny. Všichni uvízli ve volavčí síti tajné policie i za pomoci „falešné státní hranice“.

Druhá kapitola s názvem Odpuštění vinu nezakrývá se zabývá odbojovou skupinou „Jan“, která spontánně vznikla v Tišnově a byla rozprášena v maličké vísce Křížovice. V Tišnově pak byla vystavena fotografie lebky s průstřelem – takto jedná nepřítel státu, ale ten je také tvrdý – pachatelé dostali trest smrti. Nic na tom nemění, že byli mladí a jednali v sebeobraně.

Poslední kapitola Kvavý Lanžhot nás zavede mnohem více na jih Moravy. Až k samotné hranici s Rakouskem, kterou ilegálně přecházeli právě ti, jimž krvavá půda socialistického státu hořela pod nohama. Zde operoval Král lužních lesů František Gajda – za nepříliš dlouhou dobu převedl na svobodu přes pět set lidí. Sám za to zaplatil životem. Za jeho odhalením stála opět síť tajných agentů.

Kniha Volavčí sítě je profesionálním dílem, v němž rychle rozpoznáme ruku člověka, který miluje fakta. Každé vyprávění svědků konfrontuje se záznamy úředních vyšetřování, podkládá fotokopiemi dokumentů. Nechává prostor pro kladení otázek, na něž si může čtenář odpovědět sám. Moc mě zaujalo, že každý dům, který nějak souvisí s popisovaným děním, jsem mohla najít na fotografii. V levém sloupci na takřka všech stránkách defilovaly portréty zmiňovaných osob i s krátkým medailonkem, ať už stáli na té či oné straně dějin. Přes šedesát stránek je věnováno pouze fotokopiím dokumentů – výpovědí, rozsudků, dopisů z vězení. Každý tak může sám usoudit, jak dokonalá byla komunistická mašinérie, proti níž žádný hrdina třetího odboje nemohl jako jedinec obstát.

Asi je hodně důležité připomínat si fakta vypovídající o té době, abychom si mohli vytvořit svůj postoj k nedávné historii našeho národa. I proto je tato kniha bezesporu přínosem.

Související knihy

Navara, Luděk - Kasáček, Miroslav

Host, 2012