Svým ratolestem můžete nabídnout osvědčené klasiky, jakými jsou například pohádky Václava Čtvrtka či Karla Jaromíra Erbena. Ale také jim můžete pořídit novější knihy, s aktuálnější slovní zásobou – například Čtení před spaním od Ivanky Melounové. Kniha vyšla loni v edici Čtení pro prvňáčky v nakladatelství Grada.

Autorka dětem předkládá 16 krátkých pohádek. Pokud je budete číst postupně, možná zažijete menší zklamání. První pohádky jsou totiž o princích a princeznách, takže můžete nabýt dojmu, že to tak bude celou knihu. Navíc první pohádka vypráví o zlatém království, druhá o papírovém, a třetí…? Žádné zvláštní království, ale ještě tu vystupuje princezna. Ryzí pohádkový ráz je postupně rozmělněn. Objevují se tu i moderní prvky, jako například auta, věci na dálkové ovládání a podobně.

Pohádky jsou krátké, jen na tři stránky, a psány velkým písmem (jak je ostatně v edici Čtení pro prvňáčky běžné). Díky svému rozsahu není ani pro děti předškolního věku nijak těžké udržet pozornost. Bohužel to ale s sebou nese tu nevýhodu, že děj nedostane šanci na zajímavé rozvinutí se. Dochází pak k takovým situacím, kdy máte pocit, že na vás pohádku někdo doslova vychrlil. Nebo některé věci nejsou jmenovány. Například v pohádce O Floriánkovi kouzelníka doprovází tři služebníci, ale jejich jména se nedozvíte. O několik řádků níže se setkáte s dvojicí tanečníků, Meluzínou a Severákem, a teprve na konci pohádky se mihne Fujavice. Je na dětech, aby si tyto zdánlivě nesouvisející a trochu matoucí informace (3 služebníci – 2 jména) spojily.

Kvůli předem dané délce pohádky je námět osekán až tak, že to příběhu někdy uškodí. Není tu prostor na otázky „Proč?“ a „Jak?“ – proč mají děti chtít právě tu perlu a nic jiného, jak to, že socha ze železa jen tak ožila, …?

Kromě klasických pohádkových klišé, že dva se berou jen kvůli krásnému vzhledu, bych měla výtku k pohádce O Floriánkovi. Vystupuje tu mrzutý kouzelník z ledového hradu, který chce poznat krásy jara, a navštíví proto jednu rozkvetlou zahrádku. Bohužel květiny v jeho přítomnosti mrznou. Nikde není napsáno, že by kouzelník byl zlý, že by přišel s úmyslem škodit a ničit. Přesto se Floriánek postará o jeho fyzickou likvidaci. Pominu-li fakt, že kouzelník (!) se neumí dostat zpod kýble, bylo opravdu nutné ho zabíjet? Nestačilo ho jen ze zahrádky vyhnat?

Naštěstí se méně zdařilé pohádky střídají s těmi povedenými. Najdete tu i zajímavé, milé momenty, například když babička Růženka vypráví svému vnoučkovi, jak to s jejím zakletím vlastně bylo a co se pak odehrávalo dál:

„Brzy se chystala svatba. Nechtěli jsme ale kralovat. Rodiče ještě byli plní síly, a tak si žezlo a korunu ponechali. Já jsem pečovala o zámeckou knihovnu. Jindřich o královské fotbalisty. Naše děti také pověsily vládnutí na hřebík. Když ses mamince narodil ty, měli jsme s dědou Jindřichem o štěstí postaráno. A teď už hezky zavři oči a spinkej. Dobrou noc.“

Oliver se při usínání usmíval. Myslel na to, že všechny babičky a maminky jsou vlastně princezny, které políbil jejich princ. (str. 63)

I přes jisté výtky věřím, že Čtení před spaním si své čtenáře najde a dětem se kniha zalíbí. Možná k tomu přispějí i roztomilé ilustrace Veroniky Kubáčové.

Související knihy

Ivanka Melounová

Grada, 2011