Literární povídková soutěž Žoldnéři fantazie má velmi dlouhou tradici. Od roku 1999 až do roku 2008 pořádalo nakladatelství Straky na vrbě tuto soutěž pod názvem O železnou rukavici lorda Trollslayera (vítězné povídky byly vydávány ve sborníku Drakobijci), svůj současný název dostalo spisovatelské klání roku 2009 (první dva sborníky nejúspěšnějších prací vyšly roku 2010 pod tituly Žoldnéři fantazie a Kadeti fantazie). Nejnovější sborník devíti povídek nese podtitul Dobré zprávy ze záhrobí a již výše zmíněné nakladatelství jej vydalo roku 2012. Vznikl pod taktovkou Michaela Bronce.

První povídka, Barvínek – květina mrtvých od autorky Ludmily Müllerové, vypráví o tom, jak hlavní hrdina díky nadpřirozeným schopnostem odhalí pravou příčinu smrti své tety. Toto vyprávění mne zaujalo především svou zvláštní, pochmurnou atmosférou. Následuje povídka od Dany Ruskové pod názvem Černá pošta, jejímž hlavním hrdinou je dědic neobvyklé holubí pošty, jejíž svěřenci se vydávají pro vzkazy do záhrobí. Tato autorka se do sborníku dostala i se svou druhou povídkou Noční chmury, jež svými detektivními prvky čtenáře uchvátí a nepustí.

Nejvíce mi byla sympatická povídka Staré základy od Lucie Lukačovičové. I když jsem se v ní zprvu těžko orientovala (evidentně jde o povídku, která je součástí nějakého většího cyklu), rychle jsem si na prostředí, ve kterém se děj odehrává, zvykla, a mohla jsem si tak vychutnat melancholickou atmosféru příběhu. Na pomyslné druhé místo ve svém osobním žebříčku bych zařadila příběh Hic Rhodus, hic salta od Jany Vaňkové. Na této povídce se mi líbilo především to, že se nezaměřuje na jednoho hlavního hrdinu, takže se čtenář může seznámit hned s několika rozdílnými pohledy a sám si vybrat svého favorita.

Velmi se mi líbila i povídka od Daniela Tučky, která nese název Řekni mi jméno. Vypráví o vymítači, jenž je povolán do vesnice sužované zlem. Místním obyvatelům umírají koně, psi i novorozené ovce, a za nocí jako by cosi obcházelo kolem jejich stavení. Vymítač se pustí do výslechu vesničanů, ale jak brzy zjistí, všichni něco skrývají, jakousi kolektivní vinu, za kterou se jim dostává odplaty od mstitele ze záhrobí…

Dalšími povídkami publikovanými ve sborníku jsou Srdce Gurundu od Václavy Molcarové, Zpívající meč od Janiny Strnadové a Síla hor, moc amsů od Jana Žlebeka.

Kromě devíti vítězných povídek se ve sborníku objevuje i hostující povídka Jana Dobiáše – Povídka zpod kamenného mostu. Dále zde čtenář nalezne dvě doprovodné eseje na témata související s podtitulem sborníku, tedy například záhrobí, duchové apod. Jejich autory jsou Leonard Medek (text Duši čili gajsti) a Františka Vrbenská (text Mám se bát).

Povídky ze Žoldnéřů fantazie jsou popravdě jedny z prvních, které jsem od českých autorů fantastiky četla, a mohu s klidným srdcem říci, že mne vůbec nezklamaly, ba právě naopak. U některých příběhů jsem sice měla pocit, že by zasloužily méně uspěchaný konec či více detailů, celkově však myslím, že sborník oplývá kvalitou, která dozajista potěší každého milovníka žánru fantasy.

Související knihy

Straky na vrbě, 2012