Na zimní večery se hodí kniha, která zahřeje a to nejen láskou v romantických titulech. Adrenalin dokáže pěkně zvednout dobrá detektivka, zvláště je-li výrazně okořeněná napětím. Máte-li rádi severskou literaturu, zkuste sáhnout po románu Vzkaz v láhvi, který vydalo letos na podzim nakladatelství Host. Jeho autorem není nikdo jiný než cenami ověnčený Jussi-Adler Olsen. Právě za tento titul obdržel v Dánsku Cenu čtenářů za rok 2010 a ve stejném roce za něj získal také literární ocenění Skleněný klíč za nejlepší severský detektivní román, kdy „předběhl“ i takové autory, jakými je Jo Nesbo, Stieg Larsson nebo Henning Mankell. V češtině ještě vyšly jeho knihy Žena v kleci a Zabijáci. Vzkaz v láhvi je třetím dílem ze série o kodaňském kriminálním oddělení Q, jež se zabývá odloženými případy, v čele s trochu psychicky nevyrovnaným komisařem Carlem Morckem.

Morckovi se tentokrát dostává na stůl zpočátku dost nevěrohodně vypadající případ. Obdrží starou láhev se vzkazem psaným dánsky, kde jediným čitelným slovem je „POMOC“. I když to nejdřív vypadá na nějaký klukovský vtip, po bližším zkoumání vyplouvají na povrch zajímavé informace. Zpráva je napsána krví, a navíc je stará devatenáct let. Morck se s kolegou Asadem a drzou Rose pustí, i když nejprve nerad, protože stále není přesvědčen o věrohodnosti dopisu, do pátrání. A čekají je skutečně krušné chvilky. Rozbíhá se kolotoč, který je zavede do světa náboženských sekt a ztracených dětí, jejichž únosy ale nikdy nikdo nenahlásil. Otázka je tedy jasná – proč? A jak může jen tak zmizet dítě, které předtím navštěvovalo školu, mělo kamarády…?

Olsen si ocenění, které za tento román získal, nepochybně zaslouží právem. Je rozhodně daleko poutavější než například předchozí titul Zabijáci, a ještě více napínavější. Navíc se zabývá ztracenými dětmi, což je v podstatě vždy atraktivní téma. Kontroverzní stránku zde zastupují sekty, jež autor neváhá vylíčit jako zcela nemilosrdné, které řídí kroky svých „oveček“…

Olsen má oproti jiným autorům jednu obrovskou výhodu. Neváhá obětovat v podstatě kohokoli. A nejlépe toho, koho si čtenář oblíbí či komu drží palce. Jeho příběhy se tak podle mě stávají čtenářsky zajímavější, neboť nabízejí daleko více napětí, při němž byste si nejraději okousali všechny nehty na rukou…

Olsen nejenže dokáže naprosto úžasně vylíčit atmosféru, ale čtenáři nabízí ještě daleko víc. Seznámí vás s vrahem, ukáže vám jeho zvyky a provede vás myšlenkovými pochody ve chvílích, kdy si vyhlíží další oběť. Jediné, co chybí, je identita. A získat jí bude zatraceně zapeklité i pro tým Carla Morcka. Musí složit hodně těžkou skládanku, a přesto stále nebudou vědět, zda se dostaví nějaký pozitivní výsledek. Vrah sice zpočátku vypadá jako neporazitelný, má do detailů vymyšlené všechny kroky, kterými se bude ubírat dále, ale pak najednou získáváte pocit, že je to vlastně zcela obyčejný člověk, který může klidně bydlet vedle vás. Není to žádný superhrdina, také dělá chyby, jakmile je na něj vyvinut nátlak. A takové jsou vlastně všechny Olsenovy postavy. Jejich život je obyčejný, mají svá „rodinná tajemství“, ale jsou to vesměs lidé, jež byste mohli potkávat denně na schodech vašeho domu. Myslíte si, že je znáte, ale máte-li říci něco konkrétního, zjistíte, že o nich vlastně nevíte vůbec nic…

Jussi-Adler Olsen rozvíjí více dějových linek, vypráví příběhy několika lidí najednou. Právě díky tomuto „střídání“ má čtenář možnost zvolnit tempo. To je totiž chvílemi vysloveně vražedné, jak autor uhání stále kupředu a neustále nabízí stupňující napětí, u kterého amplituda v žádném případě klesat nebude. Olsen, stejně jako v Zabijácích, píše o temných myšlenkách lidské duše a brutálnosti, jež je ukryta v každém z nás. Je jen otázkou, kdy a v jaké formě jí dáme průchod na denní světlo. A jestli vůbec. Vše také závisí  na výchově v našem dětství. Olsen přesvědčuje i jako skvělý psycholog ve chvílích, kdy zcela barvitě a živě přibližuje životy svých postav. A to včetně toho vrahova…

Vzkaz v láhvi je brutální, ale přitom elegantně napsaný thriller, který vám rozhodně nedá spát. Čítá sice více než pět set stran, ale můžete mi věřit, že je budete hltat jednu za druhou. Plný počet deseti hvězdiček si nepochybně zaslouží!

Související knihy

Adler-Olsen, Jussi

Host, 2012