Anne Lil Kvam – Pachové práce aneb Království vůní

Předmluva

Tato kniha vznikla během let, kdy jsem přednášela po celém světě. Vyu­čuji jednoduché postupy nácviku pachových prací, mimo jiné i stopování a rozlišování pachů. Mezi mými žáky jsou jak běžní majitelé psů, kteří se chtějí naučit něco nového, tak profesionální cvičitelé psů či záchranáři. Často mě lidé žádali, abych o tomto tématu napsala knihu – tak tady je! Nedílnou součástí mé práce se psy je moje láska k nim, respekt ke každému psímu jedinci, jeho potřebám, přirozené řeči těla a chování. Když se nám trénink po několika letech začne opravdu dařit, stane se, že se začneme soustředit především na výsledky a začneme tak trochu zapomínat na otázky, které bychom si měli stále klást. Kam se ztrácí naše chuť poznávat, jací psi vlastně jsou, co dělají a proč? Já jsem zažila obnovení této dětské touhy po vědění díky zábavné, ale náročné známosti s opičákem Chicem, kterého jsem měla v Angole1. Abych ho vůbec mohla trénovat, musela jsem pozorovat jeho chování a zjistit, co má rád, a co ne, a co způsobuje jeho různé reakce. Po pár týdnech soužití a tréninku nastala chvíle prvního velkého testu: Pustila jsem ho na volno. Mládě jako blesk vyšplhalo do vrcholků 40–50 metrů vysokých eukalyptů a zmizelo. Po chvíli jsem se nadechla a provedla svůj plán. Trénovala jsem přivolání a tahle situace ho měla prověřit. Za­volala jsem „Chico, pojď sem!“ a on z vrcholu stromu zavřískl svůj malý pozdrav a s poskakováním se vrátil zpět, aby se mu dostalo odměny v podobě jahody. Tréninkové metody popsané v této knize nepoužívají tresty ani jiné ne­příjemnosti. Raději naplánuji trénink tak, aby pes sám od sebe udělat to, co se od něho žádá. Já se jenom musím postarat o to, aby se mu to vy­platilo, protože pak to udělá i příště. Při tréninku psa se může stát spous­ta různých věcí a často je třeba improvizovat. Musíme proto psa bedlivě pozorovat, abychom zjistili, jak zrovna tohoto jedince přimět k tomu, aby udělat to, co chceme. Je tudíž možné, že budete muset v praxi více či

1) V Angole, a pokud vím, tak i v jiných afrických zemích, se opičí matka zastřelí, aby bylo možné chytit mládě, které se jí zoufale drží. Matka se sní a mládě prodá.

méně upravit postupy, které popisuji. Ale nenechte se zlákat k tomu, abyste psovi pomáhali s vyřešením úlohy – raději mu dejte jinou, lehčí! Můžete si vést poznámky o tom, co jste během tréninku dělali a jak to na psa zabíralo. Každá kapitola této knihy se dá číst sama o sobě, jako samostatný návod. Výjimkou je kapitola o stopování, která vychází z předchozí kapitoly o prvním stopování neboli stopování palačinky. Doufám, že si vy i váš pes s touto knihou užijete spoustu zábavy!

Svět smyslů

Kdy jste naposledy cítili vodu? Moje fenka Troll cítí vodu na velkou vzdálenost. Také zvířata žijící v oblastech, kde je vody nedostatek, jako třeba v poušti, vodu cítí, jinak by tam nemohla přežít. Troll může vodu i slyšet, zejména pokud se jedná o zurčící potok nebo vodopád. I já mohu slyšet vodopád, ale zdaleka ne na takovou vzdálenost jako ona. Zdá se, že lidé stojící daleko a zcela nehybně jsou pro Troll neviditelní. Pro mně ne. Tím pádem se člověk Troll lehce schová tak, že se postaví za strom a stojí v klidu. Pokud se pohne, Troll ho okamžitě zaregistruje. Jednou se Troll dívala z okna a štěkala. Nikdo z nás lidí, co jsme byli v místnosti, venku nic podezřelé­ho neviděl. Ale Troll si nedala říct, a nakonec jsme to uviděli i my. Ve svahu, asi tak 100 metrů od nás, se pohybovala mezi stromy srn­ka. Bez bílé skvrny na zadku by pro nás byla zcela neviditelná. Každý majitel psa si všimne, že psí smysly jsou lepší než jeho. Ale jak hluboké jsou naše znalosti o psích smyslech? Víte, jak dobře pes vidí, cítí nebo slyší? Přemýš­leli jste někdy nad tím, že váš pes v různých situacích dává přednost různým smyslům? Stejně jako my i psi vidí, cítí pachy, slyší, mají chuť a cítí dotyky. Mnoho lidí se dokon­ce domnívá, že psi jsou schopni komunikovat i telepaticky. V této

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                        Psi dokážou cítit vodu, co vy?                 

knize se však soustředím na hry a úkony, při kterých pes využije svého čichu. Psi se běžně používají k hledání osob zasypaných lavinou nebo ztrace­ných v lese či na horách. Psi dokážou najít miny a spousta lidí jistě slyše­la o psech nebo prasatech, která dokážou po čichu najít lanýže. Novin­kou jsou psi, kteří dokážou u pacientů diagnostikovat rakovinu. Pacienta očichají a najdou konkrétní postižené místo. Jeden můj žák z Kanady mi vyprávěl, že něco podobného se odehrávalo na Středním východě už v letech 2000–4000 př. n. l. Tehdy existovaly léčebné kláštery, v nichž žili kněží, diagnostičtí psi a chirurgové, a žádná operace nebyla provedena, dokud pes přesně neoznačil konkrétní část těla. Později tyto kláštery zanikly a znalosti zmizely. Někteří mí známí naučili své psy hledat v lese lišky (houby), jiní zase na­učili svého psa, aby se vrátil tam, kde byli na procházce, a přinesl něco, co na tom místě „zapomněli“. Hodně psů umí také najít v hromadě klíčů klíče od auta, jímž se svým majitelem cestují. Jedna slepá dáma, která chodí na procházku kolem mého domu, mi vyprávěla, že její slepecký pes jí občas nedovolil opustit pohovku. Po pár opakováních jí došlo, že se tak vždy stalo těsně předtím, než dostala epileptický záchvat. Dáma zavolala do školy pro slepecké psy a ptala se, jak to psa naučili, ale ti vůbec nechápali, o čem hovoří – pes se to prostě naučil sám. Existuje spousta podobných příkladů toho, co je pes scho­pen se naučit. Mojí zkušeností je, že jediné omezení toho, k čemu se dá psí čich využít, je pouze v nás, lidech. Co dělá váš pes, aby vám udělal radost? A co děláte vy proto, abyste ho uspokojili?

Pořadí, v jakém pes smysly používá

Když pracujeme se psy, hodí se nezapomínat na to, co pes zdědil od vlka. Většinu instinktů a hodně svého chování si psi zachovali ještě z dob, kdy byli divocí. Divoký pes (nebo vlk) se snaží přežít, tedy sehnat co nejvíc bílkovin a zároveň na jejich sehnání nevynakládat zbytečné množství energie. Stejně jako lidé se pes orientuje nejdříve podle zraku. Vedle toho hod­ně spoléhá i na svůj velmi dobře vyvinutý čich. Přesto však není čich pro hladového psa tím nejdůležitějším nástrojem k nalezení potravy. „Nejlevnější“ jídlo je to, které je nejblíž, a tím pádem v dohledu. Pokud divoký pes nebo vlk nevidí nic poživatelného, pokusí se možnou kořist zaslech­nout. Až když ani jeden z těchto dvou smyslů nevede ke kýženému vý­sledku, zapojí čich. První, co v takovém případě udělá, je větření proti větru. Pokud ani tento pokus nevede k výsledku, přiloží vlk nos k zemi. Na toto pamatujte při plánování tréninku. Pokud si přejete, aby pes vy­řešil úlohu nosem, musíte zamezit tomu, aby ji mohl vyřešit zrakem nebo sluchem! Hodně nedočkavých trenérů naráží na to, že pes svůj cíl vidí nebo slyší, což ho odvádí od práce nosem.

Jak dobře pes cítí?

Často slýchávám historky o psech, kteří poznají, že někde v okolí začala hárat fenka. Pokud fena bydlí v sousedství, není těžké tomu uvěřit, jenže ona často přebývá velmi daleko, a přesto Rambo vysedává na verandě, celé večery vyje a odmítá cokoli jíst. Laboratorní pokusy, provedené společností Mechem v Jižní Africe, do­kazují, že čich psa je schopen rozpoznat molekuly v tak nízké koncentra­ci jako je 10-18. Ano, když jsem to slyšela, nedokázala jsem si představit,co to znamená.

Badatel, který mi to pověděl, mi to trpělivě vysvětlil: tré­novaný pes dokáže najít dvě zrnka písku na pláži, která je 500 m dlouhá, 50 m široká a 50 cm hluboká. Psi, které jsem trénovala v Angole, doká­zali najít miny 20 cm pod zemí, které tam byly nastraženy před více než deseti lety. Kolega mi vyprávěl o psovi, který označil minu zakopanou 30 m od místa, kde se pes nacházel. A přesto nás překvapuje, že Rambo zneklidní, když fenka žijící čtyři kilometry od nás hárá… Je jednoduché si představit, že vlk (pes) rozezná stopu losa od sto­py zajíce, lišky nebo jiného vlka (psa). A podle své aktuální motivace si vybere, jakou stopu bude následovat. Pokud je sám a má hlad, jistě bude následovat stopu zajíce. Pokud má hlad a může mu s lovem někdo pomoct, může si vybrat losa. Pokud je najedený a chybí mu společnost, možná půjde za druhým psem. Pokud je najedený a spokojený, možná neudělá nic! Ale co to má společného s našimi domácími psy? Jídlo jim servíruje­me, aniž by se museli namáhat nebo vystavovat nebezpečí. Na procház­kách mohou očuchávat své okolí, jak chtějí. Nestačí to? Ne, v mnoha pří­padech to nestačí. Většina psů netrpí nedostatkem procházek, pohybu nebo tréninku, ale nedostatkem stimulace svých přirozených schopnos­tí. Většina tréninků, které s našimi psy podnikáme, je o rychlosti, pohybu, preciznosti a kontrole, ale obsahuje jen málo klidu a soustředění. Hodně absolventů mých kurzů pachových prací mi později řeklo, že spolupráce s jejich psem se zlepšila a vztah mezi nimi se tréninkem psova čichu prohloubil. V mnoha případech je následně patrné zlepše- ní výsledků v jiných psích sportech, jako například v obedience. Tento fenomén lze vysvětlit pojmem „situační vedení“. Ve stručnosti jde o to, že ten, kdo má vlastnosti nutné k vyřešení určité situace, má vedení po dobu jejího trvání. Takový způsob řízení je dynamický a nesouvisí s tím, kdo nese celkovou zodpovědnost nebo kdo odpovídá za vedení podniku či smečky. Tento systém očividně stimuluje všechny členy organizace (smečky) k co nejlepšímu výkonu a spolupráci. Ale k čemu my vlastně využíváme psí čich? Při cestách do zahraničí si můžeme na hranicích povšimnout psů hledajících jídlo, narkotika nebo výbušniny. V poslední době se psi začali používat k označení místa, na němž se nacházelo mrtvé tělo. V Německu a Nizozemí soudy již řadu let akceptují identifkaci pachatele psem, který označí jeho pach na věcech nalezených na místě činu. Díky své práci trenérky psů hledajících miny jsem se seznámila se sys­témem, v němž psi analyzují vzorky vzduchu odebrané z venkovských cest, kontejnerů nebo aut a určují, zda obsahují stopy po minách, vý­bušninách, narkotikách, slonovině nebo rohovině nosorožců. Alergické osoby mohou používat své psy ke kontrole toho, zda pokrm neobsahuje potravinu, kterou nesmí požít. Vlastně to vypadá, že jediné hranice toho, k čemu lze psí nos použít, jsou jenom v našich hlavách: prostě úplně nerozumíme tomu, jak fantas­tický nástroj to je, a tím pádem ho nevyužíváme naplno! Možná si říká­te: Můj malý Alík přece nebude hledat miny nebo hledat kontraband na státních hranicích, tak proč bychom se tím měli zabývat? Protože jak vy, tak Alík se můžete nácvikem některých úkolů pro jeho nos dobře bavit a následně je používat v každodenním životě. Do této knihy jsem vybrala několik úkolů pro vás a vašeho psa. Některé jsou jednoduché a dají se nacvičit doma nebo v zahradě, jiné jsou složitější. Cílem mi bylo najít něco pro každého. Možná se po vyzkoušení pár základních úkolů pustíte i do těch složitějších.

Než začnete

Co pro začátek potřebujete?

Hodně lidí si myslí, že pro trénink psa je nejdůležitější, aby pes splňoval určité předpoklady. S tím až tak úplně nesouhlasím. Nejdříve totiž musíte určité předpoklady splňovat vy: musíte mít dostatek trpělivosti, musíte být dostatečně systematičtí a hlavně musíte mít chuť dostat se k cíli. Trénink psa je zábava, ale jen málokdy se při něm stane, že postupu­jete bez jakýchkoli problémů stále vpřed. Musíte počítat s tím, že čas od času ustrnete na mrtvém bodě nebo že se vám nebude dařit. Pokud vy splňujete nutné předpoklady, vhodného psa najdete vždycky. Při mých tréninkových metodách není psovi způsobována bolest, není ovládán prostřednictvím strachu nebo jiných nepříjemných pocitů. Jinými slovy, mé metody jsou zcela neškodné. Pokud váš pes není nemocný nebo nemá nějaké zranění, které ho omezuje, můžete ho v podstatě naučit cokoli. Ne všichni absolvují výcvik na výbornou, ale všichni se mohou něco naučit. Přizpůsobte svá očeká­vání a požadavky na kvalitu a rychlost provedení úkolu plemeni (typu), velikosti, věku, fyzickým možnostem a zdraví svého psa.

K tréninku potřebujete:

trpělivost,systematičnost a motivaci dosáhnout cíle

hodně lásky a dobré nálady psa

vědomosti o tomto konkrétním psu: jak se učí, co ho těší, jaká má omezení s ohledem na zdraví, psychiku, věk, fyzický stav atd.

vynikající pamlsky

hračky

postroj k některým cvikům krátké nebo dlouhé vodítko

předměty, které lze hledat za pomoci rozlišování pachů (k podrobnostem se ještě vrátíme)

Naplánujte svůj trénink

Pamatujte, že první stopování, první hledání hašiše, první dohledávání zra­něných zvířat nebo první hledání hub je pro vašeho psa ta nejdůležitější pachová práce ze všech! První splnění určitého úkolu určuje, jakým způ­sobem bude váš pes reagovat, až se příště ocitne v podobné situaci. Ni­kdy nezačínejte trénink, aniž byste si pořádně promysleli, jaký máte plán. Pokud nemáte pořádný plán, je lepší trénink odložit na později a raději jít se psem na příjemnou procházku. Jeden lovec losů mi vyprávěl, že mladý pes, jehož prvním úlovkem byla losice, dává už navždycky přednost zase jenom losicím, a ne mláďatům nebo losím samcům. Totéž platí, pokud je prvním úlov­kem mládě nebo samec.

Jak se psi učí?

Asociace Psi se učí asociací. To znamená, že spojí to, co se děje, s něčím jiným. I my používáme asociaci. Když vidím katalog cestovní kanceláře, oka­mžitě začnu myslet na dovolenou, na které jsem byla nebo na kterou si přeji jet. Pokud vidím, jak někdo uchopí klíče od auta, napadne mne, že někam pojede. Podobně to je i se psy. Hodně psů dokáže rozeznat, jakou bundu si oblékáte do práce a jakou na procházku s ním. Naučili se to asociací podle činností, které v té bundě provádíte. Dost psů se naučí, co znamenají jednotlivá slova, aniž bychom je to museli učit, např. slo­va jako „ven“ nebo „jídlo“. Když psa učím nový cvik, například „sedni“, vědomě používám asociaci: Držím pamlsek před nosem psa tak, aby na něj nedosáhl. V okamžiku, kdy si sedá, dostane pamlsek. Po několika opakováních si pes asociuje pamlsek před nosem se sednutím. Ve svém tréninku používám výhradně pozitivní metody. Pes se mnou pracuje, protože si to přeje. Ale mohu odstranit odměnu (negativní trest), pokud pes nevykoná cvik správně nebo se o to vůbec nepokusí. Odbor­ně se tato metoda nazývá pozitivní posílení (když pes dostane něco, co má rád) a negativní trest (když pes ztratí něco, co má rád).

Knihu Pachové práce aneb Království vůní vydalo nakladatelství Plot

Související knihy

Kvam, Anne Lill

Plot, 2012