Publikaci s příznačným názvem Já ještě nechci jít spát napsala Astrid Lindgrenová, známá švédská autorka dětské beletrie. Dílo vydalo nakladatelství Albatros v listopadu roku 2012. Vyšlo v edici První čtení, vhodné pro začínající čtenáře.

Na třiceti šesti stranách se odvíjí poučný příběh pro nejmenší čtenáře. Pětiletý Lasse den co den zlobí svou maminku. Vždy, když je čas jít do postele, začne si vymýšlet, co všechno musí ještě udělat. Nutně potřebuje nakreslit panáčka, nejméně čtyřikrát vyleze v kuchyni na stůl a seskočí z něj dolů. Pak se schovává před maminkou za houpacím křeslem. Té brzy dochází trpělivost, svléká Lasseho a ukládá ho do postýlky. Ten celou dobu křičí: „Já ještě nechci jít spát!“

Nad bytem, kde žije Lasse s maminkou, bydlí stará paní. Říkají jí teta Lotta. Ta půjčí Lassemu podivuhodné brýle, kterými vidí, jak se k spánku ukládají různá zvířátka a jaké problémy ohledně spánku řeší v jiných zvířecích rodinkách. A tak Lasse pozoruje, jak vypadá odchod do pelíšků u králíčků, ptáčat, veverek, myšáků a medvídků. Každé domácí prostředí s sebou přináší jinou situaci, pro děti zpravidla přitažlivou – polštářovou válku, pozdní příchod domů nebo bonbon jako odměna pro nejrychlejšího spáče.

Knížka je srozumitelná i pro docela malé děti – své čtyřleté dcerce jsem ji předčítala a porozumění textu bylo stoprocentní. Mladší školáci, zejména ti, kteří již umí všechna písmena, si ji mohou přečíst sami. Písmo je dostatečně velké, na bílém podkladě, ideální pro začínající čtenáře.

Co se týče obsahu publikace, připadá mi zvláštní, že Lasseho „dostávala na kutě“ vždy pouze maminka, uvítala bych i roli tatínka – alespoň obrázkem či připomenutím jeho existence (například četl by si noviny, přicházel z práce, díval se na televizi… ale byl by tam). Další nesrovnalost vidím v postupu při ukládání ke spánku – maminka Lasseho svléká z šatů na lůžku a položí do postýlky. Podotýkám, že z  toho oblečení, v němž si na obrázcích hraje. Měl by se vysvléknout, umýt se, převléct do pyžama, vyčistit si zuby a teprve poté ulehnout.

Kniha je opatřena krásnými barevnými ilustracemi Marie Tiché, které doprovázejí děj. Děti jsou jimi nadšené a ti nejmenší podle nich mohou sami příběh vyprávět. Až na drobné „mouchy“ se mi dětská publikace líbí, je poučná a určitě ji doporučuji.

Ukázka z knihy

Jsou to nejpodivnější brýle na světě. Člověk jimi dohlédne jakkoli daleko. Dokonce až do lesa. A Lasse se dívá.

„Co vidíš?“ zeptá se teta Lotta.

„Medvěda,“ říká Lasse. „Malé medvídě. A taky jeho maminku.“

„Co dělá to medvídě?“

„Sedí v postýlce.“

„Jestlipak křičí?“ zeptá se teta Lotta.

„To ne,“ odpoví Lasse a maličko se začervená. (str.12 – 14)

Související knihy

Lindgrenová, Astrid

Albatros, 2012