Lars Kepler je pseudonym, za kterým se skrývá manželský pár Alexandra Coelho Ahndorilová a Alexander Ahndoril. Svými thrillery uctívají památku zesnulého veleúspěšného Stiega Larssona. Toho připomíná nejenom pseudonym, ale i jména postav v knihách – ve Svědkyni ohně se příjmení Larsson objevuje hned třikrát.

Keplerovou prvotinou byl v roce 2010 thriller Hypnotizér, o rok později vyšla Paganiniho smlouva a v listopadu 2012 vydalo nakladatelství Host Svědkyni ohně (v originále Eldvittnet).

Všechny tři knihy pojí jedna hlavní postava – charismatický detektivní komisař Joona Lina. Ve Svědkyni ohně řeší více problémů najednou. Sám je vyšetřován kvůli domnělému pracovnímu pochybení, což je důvod, proč nemůže momentálně vést žádný případ. Může být ale pozorovatelem. A přesně tuto roli zaujímá při vyšetřování vražd v domě pro nezletilé dívky. Tedy oficiálně tomu tak je, Joona by ale nikdy nevydržel jen přihlížet, jak si nezkušení policisté nechávají důkazy proklouzávat mezi prsty, proto se pouští do vyšetřování na vlastní pěst. Třetí záležitostí, která mu nedá spát, je hledání vlastní ženy a dcery, které před lety musely odejít pryč. Jak a proč, to se dozvídáme až na úplném konci knihy.

Birgittin dvůr, domov několika mladých, téměř nezvladatelných děvčat, se kterými se život nemazlil, je otřesen událostmi předchozí noci. Miranda leží na posteli, oči si zakrývá rukama a do polštáře pod její hlavou se vpíjí její vlastní krev. O kousek dál, ve sklípku, který býval varnou piva, leží Elisabeth, postarší žena, která má dnes dozor. Její služba už ale skončila. Navždy. I ona je totiž obětí neznámého vraha, který je právě navštívil. Otázka, jež straší všem v hlavách, je: Kdo to mohl být? Kdo se vkradl v noci do domu a zabil dvě ženy? A proč? Vychovatelka Elisabeth nejspíš vraha přistihla při činu a tím si zkomplikovala osud. Ale proč by někdo zabíjel Mirandu? Vyšetřovatelé před sebou mají nelehký úkol. Jak se s ním poperou?

Nina pokračuje k toaletám. Pravým chodidlem šlápne do něčeho mokrého a zarazí se. Zpod dveří samotky, kde spí Miranda, se šíří temná louže. (str. 20)

Další dějovou linku vede Flora, která si vydělává tím, že o sobě tvrdí, že je médium a zprostředkovává lidem kontakt s jejich zesnulými blízkými. Ze začátku je pro čtenáře těžké pochopit, proč se autoři vůbec o nějaké Floře zmiňují, ale časem se ukáže, že má pro vývoj příběhu mnohem větší význam, než si kdo dokáže představit.

„Myslím, že jsem Mirandu svými seancemi přilákala z onoho světa,“ začne Flora. „Navštěvuje mě, ale… nevím přesně, co po mně chce.“ (str. 278)

Svědkyně ohně je plná násilí, napětí, náhod a nečekaných zvratů, nudné pasáže byste v ní hledali jen těžko. Má prostě vše, co takový thriller má mít. A já si troufám tvrdit, že je ze všech tří Keplerových knih tou nejlepší. Nezbývá než zatleskat manželům Ahndorilovým a těšit se na další knihu.

Související knihy

Kepler, Lars

Host, 2012