V nakladatelství Jota vyšla kniha Já, Bahia, zázračně zachráněná, kterou napsala mladá dívenka společně s novinářem a spisovatelem Omarem Guendouzem. Je přesně taková, jakou ji charakterizují slova v úvodu.

Vypráví příběh třináctileté dívky Bahii, která jako jediná přežila pád letadla u Komorských ostrovů 30. června 2009. Ze 153 pasažérů přežila pouze ona. Po přečtení knihy budete mít možná jistotu, že se nejednalo o zázrak, ale o skutečnou sílu vůle. Já ten pocit měla.
Celou dobu, kdy se na jedné z trosek letadla houpala Bahia na vlnách oceánu, chtěla žít. Toužila vidět zase svou maminku, která cestovala spolu s ní. To ještě nevěděla, že už se s ní nikdy neuvidí…

Přežila i se strašnými poraněnými, nalokaná vodou s petrolejem z letadla. Devět hodin přemítala o svém životě a představovala si setkání se svou rodinou.

Kniha není jen vyprávěním o mukách, které si tato dívka musela na vodě prožít. Do jejího příběhu z vln se prolínají její vzpomínky, od narození až do samotné cesty a posledních chvil, dokud ještě letadlo bylo ve vzduchu. Přemítala o všem, co zažila, jak slavila, kde se ráda oblékala, co nosila a jak vycházela i se svými sourozenci.

Chvílemi se budete zmítat na hladině a pak se najednou ocitnete v útulném domě, kde Bahia žije, abyste po chvíli trpěly bolestí, jakou prožívala. Není se čemu divit. Kromě jiného měla například zlomenou pánev a těžké popáleniny nohou.

Sama se přirovnává k Tomu Hanksovi z filmu Trosečník a neustále vyhlíží pobřeží Komorských ostrovů. Jenže vody oceánu jsou nevyzpytatelné, a tak se její jedinou záchranou stane námořník, který ji z moře vytáhne.

Ukázka z knihy

Zřejmě jsem nějakou dobu zůstala v bezvědomí. Tento pocit se mi nelíbí. Mám dojem, že jsem omdlela – a přitom jsem měla zůstat bdělá, připravená křičet v případě, že by kolem projížděla loď. Možná mě ještě hledá letadlo. Pokud se vrátí, nesmím ho propást.

Z dřímoty se probouzím tak prudce, až mě z toho všechno rozbolí.

Jsem čím dál víc unavená. Od této chvíle už vůbec necítím tělo. Hlava mi pracuje jen chvilkami a ruce mám stále ztuhlejší.

Ve vodě jsem už celou věčnost.

Musím sama sobě vykládat hezké příběhy, abych si dodala síly. Třeba ten o setkání mých rodičů, ze kterého by byl dobrý televizní fejeton.

Přečtete si také v podstatě smutný pohled na naši společnost, respektive lidi v ní, kteří se chtějí zviditelnit na cizím neštěstí. Jako mladá dívenka nechápe, proč je najednou okolo ní tolik lidí v nemocnici, proč ji všichni fotografují, proč s ní chtějí mluvit a proč za ní na nemocniční pokoj přišel sám Nicolas Sarkozy. Snad jen kvůli té fotce do novin? Touží být s tatínkem a se svými sourozenci, nelíbí se jí jednání těchto lidí.

Spontánní vyprávění dítěte, který nabízí pohled do soukromí, do emocí a dává do pozadí „hranou“ soucitnost. Škoda, že i my dospělí nedokážeme mnohdy reagovat stejně jako děti. Možná by byl konec přetvářek…

Je to příběh, při kterém se neubráníte slzám. Tyhle slzy ale budou patřit skutečně žijícímu člověku a neštěstí, které se doopravdy stalo. Není to smyšlená pohádka, kterou pro vás vymysleli filmaři. O to je dojemnější. O to víc si zaslouží pozornost…

Související knihy

Já, Bahia, zázračně zachráněná
Příběh dívky, která jako jediná přežila leteckou katastrofu

Bakari, Bahia - Guendouz, Omar

Jota, 2011