Tyto a další otázky si klade Caitlin Moranová ve své knize Jak být ženou, kterou vydalo v říjnu letošního roku nakladatelství Host.

Autorka v knize popisuje svou vlastní cestu k feminismu a své pátrání po tom, jak být ženou. Ve třinácti letech to nevěděla. Ví to nyní v pětatřiceti? Od doby, kdy si neuměla poradit s vlastní menstruací, rostoucími chloupky a prsy nebo pojmenováním své vagíny, urazila dlouhou cestu. Nejen že si ujasnila, jak funguje její tělo, ale také zjistila, že je feministka.

Nepředstavujte si, že díky tomu tráví svůj život opuštěná a nenávidí všechny muže. Je vdaná, porodila dvě dcery, a díky feminismu se dokázala vyrovnat s věcmi, které trápí nejednu ženu. Když si neví rady, klade si vždy dvě otázky: Dělali by to, co po mně chtějí, i kluci? Je to, jak se ke mně ostatní lidé chovají zdvořilé? Podle toho poznáte sexismus i chování, které není úplně na místě.

Caitlin Moranová se díky tomu dokázala srovnat s tím, že měla vždy pár (nyní pár dříve desítky) kilo navíc, s tím, že stárne a že se její tělo změnilo po porodech, vyjasnila si svůj vztah k módě a drahým kouskům od předních návrhářů, za které zaplatíte více než za dovolenou v zahraničí. Vypráví i o svém vztahu k dětem. Proč je mít a proč nemít? Je mateřství povinné? Musí každá žena automaticky ochraňovat vše živé, nebo je přípustné to, aby šla dobrovolně na potrat? Autorka potratila samovolně, ale také se potratu podrobila z vlastního rozhodnutí, když se už necítila na to mít třetí dítě. O obojím mluví otevřeně a za svou volbou si stojí.

Víte, jak být ženou?

Díky ženskému hnutí minulých století máme volební právo a díky antikoncepci dokážeme ovlivnit svá těhotenství, ale jsme si s muži skutečně rovné? Když se přihlásíme veřejně k feminismu, většina lidí to bere jako důkaz toho, že muže nenávidíme. Nevědí, že je mnoho druhů feminismu a jen hrstka žen, která bojuje za ženská práva, skutečně nenávidí muže. Caitlin Moranová tvrdí, že jedním z největších feministických vzorů je pro ni její muž, který ji o jejích vlastních právech naučil více než mnoho jiných žen. A to v tom nejlepším slova smyslu!

Když jsem knihu četla, vybavovala se mi dvě slova stále dokola: díky bohu. Díky bohu, že je nás víc, které řeší podobné problémy. Díky bohu, že je s to někdo říci tohle nahlas. Díky bohu, že se českým čtenářkám zase jednou připomene, že feminismus není jen nenávist k mužům. Díky bohu, že je někdo upozorní na přežitky, kterými se stále ještě řídíme.

Autorka je vtipná, má nadhled, a i když jsem osobně alergická na vulgární výrazy, v tomto případě jsou na místě. Ona ví, proč je používá. Neuráží, jsou součástí jejího života a stylu. Kniha mě nadchla jako dlouho žádná.

Související knihy

Moranová, Caitlin

Host, 2012