Další z řady severských detektivek, která se objevila nedávno na pultech našich knihkupectví pod názvem Pátrání, zavede čtenáře do drsné přírody norského arktického souostroví Špicberk. Její autorka Monica Kristensen zná toto prostředí více než důvěrně, neboť tady, v Novém Alesundu, v letech 1998 – 2003 pracovala jako ředitelka výzkumné stanice. Kromě toho rovněž vedla několik polárních expedic do Arktidy a Antarktidy. Své znalosti využila v detektivní sérii, Pátrání bylo přeloženo do pěti jazyků. Román, který vyšel v originále v roce 2008, představuje nyní našim čtenářům nakladatelství Motto.

Děj se odehrává v polovině devadesátých let na Špicberkách v době polární noci. Možná by se zdálo, že město „usne“ a jeho obyvatelé budou v naději očekávat příchod denního světla. Jenže opak je pravdou. Ze zdejší školky zmizí pětiletá holčička Ella Olsenová. Personál si sice již zvykl, že se děti na několik, mnohdy nekonečných minut ztratí, ale pak se vždy objeví. Veselé a nadšené z her, kterými tráví chvíle bez rodičů. Jenže Ella se ve třpytivém sněhu neobjeví a ředitelce nezbývá nic jiného než oznámit na policii její zmizení. Matka dívky je přesvědčena, že za únosem stojí její manžel, se kterým prožívá poslední dobou víc smutných okamžiků než radostných. Místo rodiny upřednostňuje alkohol, což se projevuje jak na vztazích s rodinou, tak v jeho zaměstnání důlního inženýra. Problém ovšem vyvstává ve chvíli, kdy vyšetřovatelé zjistí, že děti někdo tajně pozoruje při jejich činnostech na hřišti, schovaný za kupou sněhu. Vyhlíží snad on své oběti?

Autorka se nijak nezatěžuje úvodním, mnohdy zdlouhavým seznamováním s jednotlivými postavami. Jak se říká, jde rovnou na věc. Od prvních stran je tedy kniha velmi napínavá.  Monica Kristensen vrhá čtenáře rovnou do víru pátrání. Příběh je navíc umocněn faktem, že jde o zmizení malého dítěte, které se nejspíš ocitlo někde venku, v mrazu, jehož teploty padají pod minus dvacet stupňů, a navíc v obrovské tmě. Už toto musí, chtě nechtě, vyvolat v čtenáři silný emoční zážitek a o to více bude chtít znát pravdu…

Z pohledu ptačí perspektivy dává Monica Kristensen možnost nahlédnout do života lidí, kteří v této nehostinné oblasti žijí. Jde o velice přesvědčivé vyprávění, které je samozřejmě poznamenáno tím, jak dobře autorka tato místa zná. Vše tak působí naprosto věrohodně. Kristensen podává obraz krajiny, již vykresluje jako nádhernou, s úžasnou přírodou, a to včetně tajemné atmosféry, které tu v období polární noci panuje. Ukazuje na životní podmínky zde žijících lidí, kteří jsou z většiny ekonomicky závislí na těžbě v dolech. Stejně tak se ale zaměřuje na psychologické profily postav a jejich emoční izolaci a tím vlastně přibližuje i zdejší obyvatele. Vydat se někam mimo malé město může být nebezpečné, procházky je možné uskutečnit jen po silnicích města apod. I tak tu ale zraje zločin. Pašování alkoholu nebo vybíjení sobích stád je skoro na denním pořádku. Je evidentní, že autorka s něčím podobným přišla do styku, protože popisy činů jsou dokonalé.

Akční scény autorka plně uplatňuje při pátrání po malé Elle. Zvláště je pak využívá v závěru, kdy se kniha stává napínavější. Napětí o záchranu dítěte graduje do neuvěřitelných rozměrů, kdy se čtenář neodtrhne od stránek a bude držet palce hlavnímu vyšetřovateli Knutu Fjeldovi, aby se mu podařilo vše dovést do šťastného konce. Zdejší doly jsou ale zrádné, navíc se objevily kapsy s metanem a hrozí neodhadnutelný výbuch…

Současně s dějem se Monica Kristensen zmiňuje i o severských horských mýtech, které velmi šikovně vkládá do příběhu. Nečiní z něj ale žádné sci-fi, jak by se možná mohlo zdát. Zůstává pouze u mluvených legend.

Její kniha je propletena několika dějovými linkami, včetně časových, které se celkově spojí právě v závěru, aby uvedly všechny události na pravou míru. Musím přiznat, že ač je kniha celkově napsána v rovnováze, našla jsem několik „hluchých“ míst, které na mě působily tak trochu nudně, rozvláčně a nezáživně. Jako kdyby se autorka ocitla na křižovatce a rozhodovala se, jakým směrem se vydá. Po chvíli váhání se ovšem děj opět rozjíždí v těch správných otáčkách.

Monica Kristensen nijak neskrývá, kdo bude s největší pravděpodobností pachatel. Není třeba nijak velkých schopností, aby tento fakt čtenář uhodl. Ale velmi zajímavě s touto informací dokázala pracovat. Napsala napínavou detektivku, která si nepochybně najde své příznivce a které dávám pro několik menších nedostatků sedm hvězdiček z deseti.

Související knihy

Kristensen, Monica

Motto, 2012