Zlatá ´80 očima Petra Hanniga aneb Život na maximum vás zavede do sedmdesátých a osmdesátých let dvacátého století. Jedná se o obsáhlou knihu o Petru Hannigovi a jeho životní pouti, na níž objevil Lucii Bílou, Stanislava Procházku mladšího, Petru Černockou, Vítězslava Vávru, Jakuba Smolíka, Martinu Formanovou, Zdeňka Izera, Ivetu Bartošovou, Davida Krále a další hvězdy. Všechny tyto celebrity vytáhl na světlo pop-music a sám zvládl být skladatelem, textařem, producentem, manažerem, rozhlasovým redaktorem, kapelníkem, aranžérem, zpěvákem, vydavatelem, podnikatelem a v posledních letech dokonce i politikem. Zdá se vám to příliš? Mně ano, a tak jsem se nechala právě vycházející knižní novinkou přesvědčit, že všechny tyto role zastával, a rozhodně ještě neřekl poslední slovo…

Autoři – publicista a producent Miroslav Graclík a fotoreportér Václav Nekvapil – sepsali opravdu pozoruhodné dílo. Dát dohromady množství informací o tak všestranném člověku, jakým je Petr Hannig a rozebrat kariéru tolika celebrit, muselo být jistě obtížné. Právě proto je publikace velmi rozsáhlá. Na více než čtyřech stech stranách zabíhají do takových detailů, jako je popis maturitní zkoušky Ivety Bartošové a informace o tom, s kým přišla o panenství. Petr Hannig byl totiž u zrodu pěvecké dvojice Petra Sepešiho a Ivety Bartošové. Složil pro ně i několik písniček. Dočtete se o tragickém osudu zpěváka Sepešiho i o dalších životních osudech Ivety Bartošové.

Pokaždé, než Petr Hannig vytvořil nějaký klíčový hit v kariéře zpěvačky či zpěváka, připadal si, jako by byl „myšlenkově těhotný“. Toto spojení se mi moc líbí, neboť přesně vyjadřuje nasazení, s nímž musel tento neobyčejný člověk pracovat. Jednou si sedl ke klavíru a vmžiku z něj vypadla melodie s tímto textem: „ Neposlušné tenisky já mám, koupil mi je k svátku můj kluk sám. Jdou, jdou, jdou jenom tam, kde je teď on, neposlušné tenisky já mám.“  Poznáváte v něm startovní píseň naší pěvecké stálice Lucie Bílé? Z této písničky se stal velehit a různé kapely se jej snažily zařadit do svého repertoáru. Pro nezasvěceného čtenáře je popsán i způsob nahrávání Neposlušných tenisek v 80. letech. Jak jsem již uvedla, opět nechybí nejmenší detaily. Na nahrávce byl u nás poprvé použit umělý bubeník, zapůjčený Ondřejem Soukupem. Myslím, že je zbytečné předkládat čtenářům dvakrát stejnou informaci o tom, kdo zapůjčil automatického bubeníka  – o tomto revolučním přístroji se dočtete na straně 222 a rovněž na straně 229.

Publikace na mě působí celkově velmi chaoticky. Během vyprávění o spolupráci s určitým člověkem často autor odbíhá. Knize chybí řád, obsah a přehlednost. Přivítala bych alespoň nějakou osnovu, podle které bych se mohla orientovat. Jedinými záchytnými body v záplavě textu pro mě byly dobové fotografie. Jejich přítomnost hodnotím pozitivně nejen pro lepší přehlednost v textu, ale hlavně pro přiblížení tehdejší atmosféry. Velmi zajímavé jsou nejrůznější dokumenty týkající se popisovaných událostí, jako jsou titulní strany elpíček, plakáty, rodinné fotografie vycházejících hvězd, fota z natáčení, a nechybí ani žádost Hany Zaňákové (dnešní Lucie Bílé) okresnímu národnímu výboru ani smutná fotografie z pohřbu a posledního místa odpočinku Petra Sepešiho.

Kniha je plná zajímavostí o hvězdách, a pokud si ji přečtete, dozvíte se, jak spolupráci s Petrem Hannigem viděly samotné celebrity. I přes jisté nedostatky publikaci doporučuji. Určitě si najde spoustu čtenářů, kteří si rádi přečtou otevřené zpovědi bývalých i současných hvězd naší pop-music.

Titul vyšel v říjnu 2012 v nakladatelství XYZ.

Související knihy

Graclík, Miroslav - Nekvapil, Václav

XYZ, 2012