Veselé příběhy, které jsou doplněné hádankou vedoucí jak k pobavení, tak k zamyšlení, vyšly Olze Hejné poprvé v nakladatelství HAV v roce 2008 pod názvem Stojedenáct všelijakých hádanek. V obnovené premiéře vycházejí nyní znovu v prvním vydání v nakladatelství Albatros. Název se změnil na 111 příběhů s hádankou. Obsah je ale pořád stejný. Pohádky, pověsti a další vyprávění upravená pro nejmenší čtenáře tak, aby je zaujala nejen textem, ale i celkovým zpracováním.

A právě design je tím, co naláká nepochybně všechny malé děti. Ovšem ale ani ty větší nebudou zklamány. I přestože je publikace doporučena pro věkovou kategorii od šesti let, některé hádanky jsou určeny spíše pro starší děti. Zvláště ty, které se týkají například početních úkonů, ty, které vyžadují větší koncentraci a hlubší přemýšlení apod. Některé hádanky jsou lehčího rázu, takže je hravě zvládnou i menší děti. Příběhů je tu ale přes sto, takže si stačí jen vybrat.

Výtvarné zpracování je skutečně na velmi vysoké úrovni. Olga Hejná si vyhrála nejen s texty, ale dokonce i silně popustila uzdu své fantazii, co se týče ilustrací. Její obrázky jsou barevné, ladí s příběhy, skvěle je doplňují, aby se u nich děti dobře pobavily a měly zajímavou motivaci k dalšímu čtení.

Nutno také podotknout, že hádanky nejsou jen tak obyčejné. Jde o promyšlené texty, které kromě zábavy nabízejí dětem i celou řadu poučení. Věnují se třeba naší historii, pověstem a legendám, stejně jako matematickým úkonům – ovšem bez typických znamének, protože se jedná o jakési kratší pohádky, ve kterých autorka nabízí řadu příkladů. Nechybí ani hádanky zaměřené na lidová rčení, přírodu, zvířata a rostliny, barvy, dny v týdnu, i uvažování nad smyslem příběhu atd.

Tři veverky

Jednou na podzim potkala veverka Zorka veverku Dorku. Byly to sestřičky, ale každá už bydlela jinde, a tak hospodařily ve svém.

Měly ještě třetí sestru Lorku, ale ta měla domov o kus dál a moc dobře se jí nedařilo.

„Musíš ke mně přijít,“ zvala Zorka Dorku, „to něco uvidíš!“ A vedla Dorku do koruny dubu. Otevřela svou spižírnu a Dorka se nestačila divit.

„Tolik oříšků! Kolik jich vůbec máš?!“ A protože jí Zorka neuměla odpovědět, rozhodly se, že oříšky spočítají.

„Ty máš oříšků,“ řekla znovu Dorka, když všechny spočítaly. „Já mám jen jeden. A Lorka, chudák, nemá vůbec nic. Kdybys nám, sestřičko, dala jen polovinu všeho, co máš, a my se o tu polovinu s Lorkou spravedlivě rozdělily, víš, kolik bych měla oříšků? Tolik, že kdybych ke svému dílu přidala ještě ten oříšek, co mám doma schovaný, měla bych jich jedenáct!“ A Zorka hned přepočítávala, jestli je to opravdu tak, a kolik oříšků by jí vlastně zůstalo, kdyby polovinu z nich dala sestrám.

Myslím, že se Zorka se sestrami rozdělila, ale já bych ráda slyšela od vás, kolik oříšků veverka Zorka měla, než se začala dělit.

Není to tak těžké, když odpočítáte ten jeden oříšek!

(Str.13-14)

Rodiče tak mají ideální možnost hravou formou vysvětlit svým potomkům věci, jež jsou pro ně zatím velkou neznámou. Jak víme, děti chápou nejlépe formou hry. Olga Hejná jim s pomocí této úžasné publikace dává skvělou příležitost k tomu, aby se jak něco nového naučily, tak třeba pochopily to, co se je snažíme naučit, ale chybí nám k tomu názornější příklad, bližší dětskému světu. Autorka má k dětem velice blízko. S nakladatelstvím Albatros spolupracuje už od šedesátých let, její pohádky vycházely v dětských časopisech a byly vysílány v rozhlasových večerníčcích.

Hádanky nejsou rozdělené podle žádného klíče. Zkrátka jde jedna za druhou. To ovšem neznamená, že nemůžete při čtení měnit jejich pořadí. Klidně si vybírejte! U nejmenších dětí, pro které se třeba nehodí všechny, bych doporučila, aby si rodiče nejprve jednotlivé texty přečetli a teprve pak začali se spoluprací s dítětem. Ušetří tak čas při vyhledávání, kdy se brzy začne natěšené dítko nudit.

Pokud máte obavy, že na některé hádanky nebudete znát odpověď, což se samozřejmě může stát (nikdo učený z nebe nespadl a opakování je matkou moudrosti), v závěru knihy na vás čeká seznam vyřešených příběhů. I když vás to ale možná bude lákat nahlédnout, zkuste se přemoci a vžít se do situace vašeho dítěte, které je také nuceno přemýšlet. Může se z toho stát totiž docela příjemná zábava, při které zažijete s dětmi spoustu legrace. Především jim ale ukážete, jakým směrem se při hádání mají ubírat, kam směřovat, nad čím přemýšlet…

A koneckonců není přece nikde napsáno, že si nemůžete nějakou hádanku vymyslet sami. Naopak by se to mohlo stát ještě zajímavějším zpestřením dne!

111 příběhů s hádankou je skvělým čtením pro děti i jejich rodiče. Rozhodně bych tuto knihu jako matka velmi ráda doporučila všem, kteří chtějí s dětmi aktivně strávit volný čas a naučit je něčemu novému. Věřím, že si publikace najde své místo ve všech dětských knihovničkách.

Související knihy

Hejná, Olga

Albatros, 2012