S touto myšlenkou si ve svém románu Sorry pohrává německý spisovatel Zoran Drvenkar. V letošním roce jej vydalo nakladatelství Argo. Autor se narodil v Chorvatsku, ale ve třech letech se přestěhoval s rodinou do Berlína a nyní je spisovatelem z povolání. Získal několik literárních cen a píše nejen sci-fi a thrillery, ale i dětské knihy.

Kniha Sorry je myšlenkou typickým thrillerem. Hlavními postavami jsou zde čtyři mladí lidé, kteří nejsou moc úspěšní a pořadně nevědí, co dělat se svým životem. Drvenkar nás postupně seznámí s každým z nich zvlášť, abychom pochopili jejich následné jednání. Prvním z nich je Kris, jenž právě přišel o zaměstnání v novinách. Další postavou je Tamara, nezaměstnaná, žije u své sestry, a nesmí vídat svou dceru. Její nejlepší kamarádkou je Frauke. Ta pracuje jako grafička na volné noze a má složité vztahy se svou matkou i otcem. Poslední ze čtveřice je mladší bratr Krise, Wolf, který hledá sám sebe a pronásleduje ho duch jeho mrtvé dívky. Tito mladí lidé spolu dříve hodně kamarádili, ale jejich problémy je vzdálily. Teď se znovu setkávají u Krise doma a při večírku ho napadne myšlenka na založení firmy. Jejich služba je naprosto jednoduchá. Budou se omlouvat za druhé. Tento nápad vznikl díky tomu, že byl Kris propuštěn a jeho šéf si s tím úplně nevěděl rady. Všem v alkoholickém opojení to přijde jako výborný nápad a podají ještě týž den inzerát do novin.

Podnikání má velký úspěch, pracují však pouze pro firmy, které propustili své zaměstnance. Neberou osobní případy. Všechno vypadá naprosto idylicky, každý má svou funkci, vydělávají spoustu peněz a koupí si dům u jezera… Dokud nedostanou osudnou objednávku, která změní celý jejich život. Mají se omluvit mrtvole za jejího vraha a ještě se jí zbavit.

Autor si pohrává s myšlenkou, zda je možné se vykoupit ze své viny penězi. Zda si lze koupit odpuštění, najmout si na to někoho a zbavit se tak nepříjemného pocitu. Ovšem je to ještě myšleno vážně, když to ani neuděláte osobně? A může v takovém podnikání uspět někdo, kdo sám cítí vinu, a nedokáže se jí zbavit? Potud tedy filozofická myšlenka příběhu. Stylisticky si Drvenkar opravdu vyhrál, a udělal tak děj ještě mnohem napínavější. Kniha je rozdělena do několika částí. Jednotlivé kapitoly jsou vždy nazvány podle toho, kdo je vypráví. Kromě ústředních postav je zde ještě Muž, který tam nebyl a Ty. Podle toho se také mění osoba, ve které je děj vyprávěn. A aby toho nebylo málo, jednotlivé kapitoly na sebe chronologicky nenavazují, ale prolíná se, co bylo předtím, potom a co se dělo mezitím. Takto vystavěný text nutí čtenáře, aby si pokládal spoustu otázek, kdo je Ty a kdo Muž, který tam nebyl, a současně jej udržuje ve střehu a neustálém napětí.

Sorry je velmi dobře napsaný thriller, který se vymyká nejen svým způsobem zpracování, ale také přidanou hodnotou v podobě filozofické myšlenky, zda je možné odpuštění zprostředkovaně. Jednoduše řečeno, tato kniha opravdu stojí za přečtení.

Ukázka z knihy

Kris do telefonu řekl, že se musejí okamžitě sejít. Frauke a Tamara se tedy rozjely do Kreuzbergu. Prošly přes dvůr, vešly do zadního traktu a vystoupaly čtyři patra po schodech. Teď stojí ve dveřích obýváku a neodvažuje se vejít dovnitř. Na podlaze stojí rádio, hraje písnička o Americe. Přibitá žena civí na protější stěnu.

–          Je mrtvá? zeptá se Tamara.

–          Jistěže je mrtvá, odpoví Wolf.

–          Ověřil sis to? chce vědět Kris.

Wolf zavrtí hlavou. Kris vejde do pokoje a vypne rádio. Zastaví se před ženou, stoupne si na špičky a dotkne se jejího krku. Minutu prostě jenom tak stojí, načež paži zase spustí. Pak se všichni čtyři zároveň odvrátí. ( s. 98)

Související knihy

Drvenkar, Zoran

Argo, 2012