Jméno této ženy a zároveň název slavného realistického románu zná bezpochyby každý minimálně z hodin literatury na střední škole. Mnohé od čtení bohužel odrazuje počet stran, který kniha nabízí. Přitom jde nejen o nádherný román popisující osud tragické lásky, ale i vskutku podrobný popis ruské společnosti druhé poloviny devatenáctého století, jenž by neměl zůstat nečten v zaprášených policích knihoven.

Lev Nikolajevič Tolstoj je dozajista monumentální postavou ruského realismu. Kromě románu Anna Karenina, nově vydaného nakladatelstvím Leda v roce 2012, je také autorem slavné čtyřdílné románové epopeje Vojna a mír, popisující ruské tažení v rámci napoleonských válek.

Kniha začíná nevěrou moskevského úředníka Stěpana Arkadjiče Oblonského, zahýbajícího své manželce Dolly s vychovatelkou jejich společných dětí. Dolly je právem rozzuřená a odmítá se se Stěpanem Arkadjičem smířit, ten se proto rozhodne pozvat na návštěvu svou sestru Annu Kareninu, pobývající v Petrohradu s manželem Alexejem Alexandrovičem. Anna si se svou švagrovou důvěrně promluví a situaci urovná.

Ve stejnou dobu se odehrává jiné zklamání v lásce. Do Moskvy přijíždí bohatý statkář Levin, mající v úmyslu požádat o ruku svou milovanou, urozenou Kitty Ščerbackou, shodou okolností mladší sestru Dolly. Levin je plný pochybností, ale Kitty upřímně miluje a ví, že by si vyčítal, kdyby se o ni alespoň nepokusil. Jeho obavy se naneštěstí vyplní a je odmítnut, Kitty je totiž zamilovaná do dobře vypadajícího důstojníka ruské armády Vronského. Ani Kitty není ušetřena srdcebolu, Vronskij sice obdivuje její krásu a dobré vychování, leč to je asi tak vše.

Kitty přesto doufá, že ji Vronskij, který se jí neustále dvoří, oficiálně požádá o ruku na nadcházejícím plese. Na bále se objeví i Anna Karenina, právě do níž se Vronskij zahledí a úplně zapomene na mladé a naivní děvče. Anna, matka malého Serjoži, se tak sama dostává do situace, pro jakou omlouvala svého bratra Stěpana Arkadjiče. Nové city jsou pro ni silnější než povinnost k synkovi a chladnému manželovi. Navíc, jak se často u milenců stává, plod její lásky k Vronskému na sebe nenechá dlouho čekat, stejně jako společenské opovržení…

Přestože hlavními postavami románu jsou Anna a Vronskij, autor se stejně tak věnuje vztahu Kitty a Levina. Tyto dva páry tvoří vzájemný protiklad. Zatímco Anna a Vronskij zažívají tragickou lásku svazovanou společenskými konvencemi a pokryteckou morálkou vyšších kruhů, Kitty a Levin se postupně přes počáteční obtíže propracovávají k relativně šťastnému a upřímnému vztahu. Líčení vzájemného střetávání Kitty a Levina pro mne bylo v první polovině knihy dokonce o něco přitažlivější než příběh nevěrné Anny a zamilovaného Vronského.

Tolstoj dokázal dokonale vystihnout charaktery a psychiku jednotlivých postav, které jsou poutavé již samy o sobě. Skvěle se vžil do jejich role, vystihl ji tak výjimečně, že se čtenáři až zdá, jako by nečetl o vymyšlených románových postavách, ale o skutečných osobách z masa a kostí. Všechny charaktery v knize procházejí postupným vývojem, formují se pod tlakem společnosti, tužeb a vlastních morálních pravidel.

Anna je navenek svědomitá matka a počestná manželka, která se nevdávala z čisté lásky, ale spíše z rozumu. Její chladný muž, schovávající v sobě veškeré city k ní, v ní nedokáže probudit lásku, snad proto se citově vyprahlá žena tak lehce zamiluje do pohledného a charismatického Vronského. Ze začátku bojuje se svou nastrojenou morálkou, snaží se mu vyhýbat, ale zjišťuje, že podvědomě jej neustále vyhledává a jeho společnost je jí více nežli příjemná.

Vronskij sice velice rád pobývá ve společnosti mladé a krásné Kitty, ženit se však nehodlá, a kdyby mu někdo oznámil, že v Kitty vzbuzuje plané naděje, považoval by to za hloupost. Když potká Annu, na první pohled jej zaujme jiskra sídlící v jejích očích. Vášnivě se zamiluje a objekt své touhy pronásleduje, kde to jen jde. Zprvu nepadají jeho vyznání lásky na úrodnou půdu, po čase však Anna podléhá. Ať už je ale zamilovanost k Anně jakkoli velká, nikdy pro Vronského nebude větší než kariérní ambice.

Levin se živí jako velkostatkář, jehož největším koníčkem je zemědělství. Snaží se inovovat svůj statek, setkává se však s odporem dělníků, jen s nelibostí měnících zaběhnuté pořádky. Levin je silný mladý muž a cítí, že by se měl oženit, aby byla jeho idyla venkovského života dokonalá. Vyhlédne si dámu z dobré rodiny, Kitty, naprosto splňující všechny jeho požadavky. O to větší je jeho zklamání, když jej odmítne pro lásku k jinému muži. Levin se zatvrdí a vypěstuje si k ní jakýsi druh nenávisti, který náhle mizí, když ji po dlouhé době opět uvidí, jedoucí v kočáře kolem jeho polí. Zjišťuje, že ji stále miluje, přesto neví, jestli dokáže překonat svou uraženou ješitnost a hrdost.

Jakožto mladá a mužů neznalá dívka je princezna Kitty v mnoha ohledech velmi naivní. Věří, že když se jí Vronskij tolik dvoří, a dokonce nelení pravidelně navštěvovat její rodinu, jistě nemá jiné úmysly než požádat ji o ruku. Poté, co se domněnky mladé aristokratky rozpadnou v prach, onemocní na těle i na duchu. V lázních se její zdraví díky nové přítelkyni po všech směrech napraví a Kitty má možnost přemýšlet o Levinovi, jehož tak ukvapeně odmítla.

Monumentální román je rozdělený na osm částí, každá z nich obsahuje kolem třiceti nepříliš dlouhých kapitol. Do vyprávění autor umně vkládá své vlastní názory na politiku, zemědělství a na různé filosofické problémy. Některé čtenáře by mohly tyto části nudit, jsou však zajímavým pohledem do problému tehdejšího Ruska a jeho obyvatel. Dílo nese četné stopy realismu, mezi něž patří například snaha o pravdivé zobrazení lidské osobnosti bez příkras či iluzí, a kritika společnosti.

Anna Karenina je klasické dílo, které by si dle mého názoru měl ve svém životě přečíst každý vášnivý čtenář. Ve škole nám vtloukali do hlavy, že jde o nadmíru obtížné čtivo, na vlastní kůži jsem však zjistila, že to není tak úplně pravda. Ano, autor sice dokonale a vyčerpávajícím způsobem vykresluje vše od jednotlivých postav až po reformu zemědělství, ale to knize nijak neubírá na její čtivosti, stupňující se s každou další stranou. Román mohu doporučit nejen každému čtenáři majícímu zájem o klasickou literaturu, ale i těm, kteří touží prostřednictvím knihy vplout do víru vášně a lásky.

Související knihy

Lev Nikolajevič Tolstoj

Leda, 2012